Necestovní blog

Topila jsem se. Ve vodě. V krvi. Ve vlastních výčitkách. Ale postupně. Je pošmourné ráno. Vracím se autem ze svého ranního výletu. Přejíždím železniční přejezd a pomalu zrychluji. Po ranním...

„Děkuju, moc děkuju! Já strašně ráda čtu!“ Odpovídá mi plynulou angličtinou a prohlíží si s vděkem knížky, které jsem jí donesla. Odhaduju, že jí je 16, možná 17. Je ve...

348 UBĚHNUTÝCH OVÁLŮ Víte, kolik k titulce „348 uběhnutých oválů“ vede sprostých slov a úvah nad smyslem života? Kolik vábivých pomyšlení na to, zavrtat se raději pohodlně do deky na...

Jdu po dlouhé ponuré chodbě a otírám si zbytky slz. Smrdí tady dezinfekce. Smrad umocňuje ten depresivní pocit, kterým je snad celá chodba vymalovaná. Povinná nemocniční dávka v Balakrylu. Žádný...

„Jak jako, já jsem se spletla?“ Dívá se Věra nevěřícně na svou pubertální dceru, která v dopise Ježíškovi škrtá číslo parfému té oné značky, která se jistojistě ocitne pod stromečkem...

„Špagety byly včera… ty jo, co uvařím? Nejradši bych se někde zahrabala, NE-BA-VÍ mě to! Ježíš hovno, fuj! To to po sobě neuměj uklidit, prasata?“ Letí mi hlavou, když se...

To, že jsou komiksy skvělým nástrojem na to, aby děti vzaly (někdy) čtení na milost, jsem se přesvědčila sama na vlastní kůži. Děti čtení až do třetí třídy moc nedaly....

Je to už rok, co jsem udělala ten pomyslný první krok od toho „chtěla bych a měla bych…“ k tomu „chci a tak to prostě dělám“. Z nuly na sto....

Možná se může zdát, že posledních deset let mám osedlaného duhového jednorožce a hopsám si tak s lehkostí tím blogerským světem. Ano, je spousta věcí, které se mi povedly. Ať...

Společné čtení s dětmi před spaním jsem vždycky milovala! Když byly děti malé, pomáhalo nám to zvládat náročné večery, kdy se dětem nechtělo spát a já už od nich po...