Jaj, to řízení
Zítra mě to čeká. Další zkouška ohněm:-). Dvě hodiny jízdy autem, jen já a děti. Přední sedadlo obložené otevřenými sáčky sušenek, čokoládiček, tyčinek… pitíčka, cédéčka, autíčka… Pekelná kombinace – řekněme...
Dvouleté přátelství aneb jak jsme k sobě přišly
Také to tak máte? V běžném životě potkáváte spoustu lidí, na některé máte větší štěstí a narážíte na ně častěji. Časem se váš vztah posune do úrovně „dobrý den“, ale...
Véčko tam pořád chtěl, no tak jsem ho tam vzala… NA EVEREST
I když by bylo pěkné říct, jak krásné je jít si za svým snem, neřeknu to. Proč to vlastně ti horolezci dělají? Zima, žádný kyslík, černé nosy, ruce a nohy...
…a že ji to tak zajímá…
„Paní Žloutková, pojedeme k panu zubaři.“ „To tam budeme dvě holky a dva kluci? Pan zubař má taky pinďoura? Tak to tam budou dva pinďouři.“ „Má, ale prosím tě, hlavně...
Ha! A mám to!
Dlouho jsem řešila, jak nazývat v blogu naše děti a mám to! Nejdřív to byla dcera a syn. Hm … Moc neosobní. Prcek, děcko, děcánko, smrádě, hádě jsem vyloučila ještě v předkole....
Jedna necestovatelská myšlenka
Nemáte někdy pocit, jako kdyby se o sociální skupině „matek“ hovořilo tak trošku s despektem? Já nevím, možná jsem po všech těch hormonálních bouřích krapet přecitlivělá, ale osobně se mě toto...