Pětiletka blogování

Za tři měsíce mi bude čtyřicet, za tři dny bude mému blogu pět let. Připravte kapesníčky, jde se rekapitulovat. Celkem 365 příspěvků na blogu. Poslední dny mám pocit, že všechno, co mělo být napsáno, napsáno bylo. Cestovatelských blogů je třiprdele, na instagramu to válcují jiní draci, obsahy se opakují nebo kopírují a já jsem na nějakém divném rozcestí a hledám cestu dál. Pocity jedný báby ale nikoho nezajímají, tak pojďme na to, jaké články stojí za připomenutí, když už jsem se s nimi matlala… (Prosím vás, je to dlouhý,  na konci je jedna dost zásadní otázka, tak případně přeskočte, ale budu ráda, když mrknete aspoň na tu otázku).

• Sepsala jsem spousty cestovatelských článků. A díky za zprávy, jak moc vás inspirují! A díky za to, že v dnešní online době neváháte a oceníte mé snažení tím, že si koupíte i tištěného průvodce, i když v dnešní době je všechno online (i některé výlety z průvodce, co si budeme povídat).
• Sama mám moc ráda článek o tom, jak si každý den můžeme vybrat (klik), o tom, že mateřská je plná paradoxu – že máme tolik volnosti, přesto si občas připadáme jak pes přivázaný u boudy. Je to jen na nás, co s tím uděláme. Pro mě bylo lepší než čekat přivázaná raději vyrazit na výlet.
• Každoročně vás, ženy, nabádám k návštěvě mamacentra. Já razím v sobotu! Klik zde.
• Naučila jsem řadu z vás platit si pojištění storna dovolené. Zjistili jste, že si storno můžete pojistit i u dovolené v ČR, na kterou jedete bez cestovky. Já platím pojištění storna i v případě školy v přírodě. (ha, článek jsem nenašla, ale omílám vám to furt)
• Sdílela jsem s vámi spoustu herních tipů (klik). Nebo čtenářských.(klik)
• Sdílela jsem s vámi naší cestu k alternativnímu vzdělávání (klik). Nebo zde. Nebo tady.
• Vyzvala jsem vás, ať nepodceňujete oční prevenci a popsala naši cestu k okluzoru (klik). Zrovna minulý týden jsem v optice potkala maminku s dětmi, které byly ve věku mých dětí (čili 6 a 9) a řešili poprvé brýle. „My jsme byli v šoku, že ty holky nic nevidí“ říkala maminka optičce…Stejně tak jsem se rozepsala o naší zkušenosti s logopedií.
• Stejně tak se nestydím za to, že stále hledám cestu za svým sebevědomím. K tomu mi pomáhá, když krůček po krůčku překračuju svou komfortní zónu. Třeba svou povídkou (klik). (šestá kapitola už se rýsuje)
• Sdílela jsem s vámi i to, jak chodíme s dětmi do LDN. Protože nemyslet jen na sebe je prostě fajn.
• Pozvala jsem vás k nám do chaloupky. Ukázala jsem vám, jak si realizuji svůj sen mít svou vlastní offline chaloupku s vlastnoručně malovanými obkladačkami…
• Popsala jsem naši bezmléčnou cestu, která měla udělat definitivní tečku za prokašlaným obdobím.
• Zabrousila jsem i ke spánku, protože ke společnému spaní s dětmi vedla hodně dlouhá cesta (klik), stejně dlouhá jako moje cesta k mateřskému sebevědomí.
• Jednoznačně top článek byl ten zablešenej aneb jak na vši zde.????
• Podělila jsem se o svou zkušenost s crowdfundingovými kampaněmi, které mám za sebou celkem tři. Úspěšné.

Hele a to není zdaleka všechno….

Pět let jsem vydržela vám neukázat děti. I když všichni víme, že zvířátka a děti prodávají. Co si budeme povídat, emoce jsou emoce a těm se záda dětí nevyrovnají.

Za těch pět let mohu s čistým svědomím říct, že jsem to dělala tak nejlépe, jak jsem uměla. Srdcem. Horko těžko jsem odolávala svodům spoluprací, ale vydržela jsem! I když vím, že bych díky spolupracím byla mnohem dál.  Prostě mi to dává smysl.

Snažila jsem se podporovat i ostatní, pomáhala jiným dostat se do povědomí, fandila jsem novým projektům!

Cítila jsem obrovskou radost z každé zprávy, kterou mi někdo z vás napsal. A že jich bylo! O tom, jak jsou díky mým průvodcům vaše dovolené super, nebo že jsem vás popostrčila k realizaci vašeho projektu!

Občas jsem cítila ale i hluboké zklamání. Netřeba rozmazávat neb blbce nepoučíš a nemá smysl ztrácet čas.

A za těch pět let jsem se nenaučila psát stručně. Tímto zdravím ty nejvěrnější, co dočetli až sem. Děkuji za vás!

A co vy? Je něco, co dal můj blog za těch pět let právě vám?