Možná se může zdát, že posledních deset let mám osedlaného duhového jednorožce a hopsám si tak s lehkostí tím blogerským světem. Ano, je spousta věcí, které se mi povedly. Ať už to jsou tisícovky prodaných průvodců, tak spousta ženských setkání nejen u nás na chaloupce, ze kterých vzešla přátelství. (Je trochu divný zmiňovat nejprve ty materiální věci, ale jak to přišlo, tak to ze sebe sypu, asi jsem na mamon:-)). Za to vše jsem nesmírně vděčná.
Pak tu jsou ale ty škraloupy, to „vošklivý“, co mi blogování dalo, resp. vzalo.
S POCTIVOSTÍ NEJDÁL DOJDEŠ
Nejsem si jista. Občas mám chuť to zabalit, vyprdnout se na své zásady a vyrejžovat z blogu, co to dá. Předsevzala jsem si už před lety, že můj blog bude čistě bez reklamy. Nevěřím na čisté, upřímné recenze, když je v tom člověk tak trochu finančně zaháčkovaný a já přeci nechci být reklamním nosičem. Ani tím transparentním. A že jsem dostala nabídek na nenápadné i nápadné zmínky toho nebo tamtoho! No jo, jenže pak závistivě přihlížím, jak ostatní blogem vydělávají stovky tisíc měsíčně. A závist, to je svinstvo. Mám pocit, že se neumím hnout z místa, že s poctivostí prostě úplně tak nejdál nedojdeš. Však kódy, dětské tváře a napiš si do komentáře „Jano, nefňukej“ a já ti pošlu do zprávy recept na štěstí, je to, co na sockách funguje. Ale já tohle přeci dělat nechci! No jo, jenže pak trčím na jednom místě a hryžu se závistí. Tak co tu hekáš, to je tvoje volba, no ne?
A tečkou mezi oči jsou pak zprávy, že mi to lidi stejně nevěří a že mám ubytování/legíny a co já vím všechno, zdarma. A proč trapím pořád dokolečka s hashtagem #tohlenenispoluprace. Ale jak jinak to světu říct? Btw. víte, že já si paradoxně nesmím dělat rezervaci na Kvildě, kam jsem s dětmi léta jezdila a psala o tom blogové články? Přesto, že tam díky mně přijelo dost rodin (troufám si to takto napsat, protože jsem tam ty rodiny potkávala!). Ne, nesmazala jsem ty články. I takové věci se dějou.
NEKOLEGIALITA
O tom už jsem se v minulosti zmiňovala. To, že si někdo koupí vašeho průvodce, naplánuje si podle něj maminkovský trip, stáhne k tomu fotky z netu a pak z téhle cesty udělá ještě ebook, je prostě k vzteku. Přitom by stačilo se zmínit, odkud šla inspirace. A ten samý člověk pak nedovolí ve své cestovatelské skupince (kde se hledají parťáci na cesty) jiné mamince sdílet nabídku na pobyt u nás na chaloupce, když jí někdo vypadl na poslední chvíli a celou chalupu sama neutáhne. Jen proto, že jede k Janě s dětmi v báglu? WTF! V tuhle chvíli chcete být normální máma, ne ta S dětmi v báglu! To, že velkému blogerovi pomůžete naplánovat cestu a on vám pak vyseká komplet dovolenou na svůj blog, aniž by po vás štekl pes? No nemám srdce z kamene, takže to zamrzí.
Víte, já se snažím (a neříkám, že jsem vždy úspěšná) v tom světě chodit s očima dokořán. A podporovat ostatní tvůrce, i když mi z toho nic nekápne. Věřím, že se nám pak bude fungovat prostě ve společnosti lépe. Ne každý to tak má a pro mě to je smutná srážka s realitou.
ZÁVIST
Jo, závidím. Až moc, ale umím si to přiznat, což beru jako polehčující okolnost.:-) Trávím hodně času na sociálních sítích – však se snažím prodávat své produkty. A u toho jak houba nasávám, co se děje okolo. To víte, že to dost často vyvolává pocity nedokonalosti, závisti a frustrace. Proč mi to tak nejde jako jim? Co dělám blbě? Už nikoho nezajímám! Jano, zabal to, končíš! S úpadkem „slávy“ (dá-li se slávou nazvat 28.000 sledujících za deset let práce) není úplně snadné se vyrovnat, ne že ne. Opět, plusové body pro mě, umím si to přiznat.:-)
HEJTY A NEVYŽÁDANÉ RADY
Ty mi chodí čím dál častěji. Zvláštní, že jsem se jich dočkala až na stará kolena. Že by i někteří mí sledující stárli a kupili se jim životní frustace?
Lidi, buďme k sobě víc vnímaví! Ha! Nechce si ty kecy, nikdo na vaše moudra není zvědavej!
Udělám deset kliků, koukejte, jsem na sebe hrdá! Ha! Děláš je ale úplně blbě!
Héj, lidi! Konečně udělám shyb! No, ale zase blbě!
Cestuju s dcerou a sdílím naší cestu. Ty jo, vždyť popojíždíš jen sem a tam!
Nasdílím deset krásných výletů v Alpách, zdarma, s lokací. Jste si jistá, že jsou všechna místa v Alpách??? A mrkající smajlík. Tvz. smajlík zabiják s nápisem na čele „Jsi úplnej debil“. Mimochodem, nic vás nenasere víc, než tenhle smajlík.
Jeden takový hejt vám dokáže zkazit půl dne, i když si teoreticky říkáte, že musíte zůstat nad věcí, však je to jen internet! No, jo, teorie… Ale my, duše citlivé, s tím celkem bojujeme.
ČÍM VÍS SLEDUJÍCÍCH, TÍM VÍC ZÁBRAN
S přibývajícím počtem sledujících si člověk mnohem víc uvědomuje, jaký dopad může mít to, co sdílí. A stejně jako může sdílením nové sledující získat, může je i ve velké míře ztratit. Zejména, sdílíte-li kontroverzní témata. Ztrácí se lehkost a bezprostřednost, najednou máte tendenci dávat si mnohem víc pozor na jazyk. Kontrolovat se. Snažíte se být bezchybný a vyhovět všem. A najednou ztrácíte na autenticitě a stáváte se dalším dokonalým střípkem instagramového světa. Ne, není to jednoduché si ty všemožné tlaky, co se vám v hlavě dějou, ustát. Člověk tak ztrácí svobodu a to přece nechceš! Ve finále vás to ale stejně zamrzí, když vidíte, že mít zásady se někdy paradoxně nevyplácí.
Už tolikrát jsem měla chuť to zabalit. Ale zjistila jsem, že ventilování skrze řádky, mě prostě baví. A tak jdu dál a snažím se pracovat s tím vším a beru to jako formu osobního rozvoje. Zároveň to vnímám jako studii toho, co s vámi sociální sítě mohou udělat, jak na vás působí, jaké pocity ve vás vyvolávají. A za to jsem jako máma dvou dětí moc ráda.
Díky moc všem, kteří tu po těch deseti letech stále zůstávají a chápou, že BLOGER/INFLUENCER JE TAKY JENOM ČLOVĚK. Člověk, který má potřebu si tu a tam napsat článek, který vám sice nic nedá, ale jemu trochu uleví.
PS. Nemám depku nebo tak něco, jen jsem vás chtěla nechat nahlédnout do zákulisí, kde není každý den plný glitrů a konfet ve tvaru lajků:-)
Zanechat komentář