Kolegialita na sítích

Píšu bez jakékoliv osnovy a předem vás varuji, že se zřejmě bude jednat o článek ze série „Nikoho to nezajímá, ale Jana to potřebuje napsat“.

V minulém týdnu mi kdosi na můj apel jít k volbám do Evropského parlamentu napsal, bez pozdravu, jen tak natvrdo, že nechce číst o politice, ale o cestování, kvůli kterému ke mně přišel. Jano, ty vado, co to děláš na svém blogu, si takhle psát jen tak ledabyle o čem chceš?

Oukej. Zpětná vazba je zpětná vazba.

Problém je v tom, že já nejsem automat, do kterého nevhodíte ani pětikačku a vyjede vám plán na sobotní výlet, který stačí uškubnout a bez pozdravu odejít. V horším případě to pak ještě tak trochu obšlehnout…

Jsem člověk, který má tu divnou potřebu mluvit o věcech, které považuje za důležité. Proto budu donekonečna „vysírat“ s tématy jako je sharenting (krásný článek od Kateřiny Trávníčkové na toto téma najdete zde, případně mrkněte na můj článek Nesleduje vás Pikaču nebo Světe, tady jsou mé děti), vzdělávání, politika atd. A to i přes to, že vím, že mi sledující budou odpadávat jak já večer po desáté.

Ale Jano, nuda, radši přetoč nějaký fajný IG reel, který sice už udělalo x lidí, ale má to úspěch! A že se neví, kdo první přišel s tím nápadem? Nevadí! Však co je na internetu, je nás všech, no ne? Na duševní vlastnictví v online světě sere tak trochu bílej tesák!

Ráda bych dnes promluvila o kolegialitě. O kolegialitě mezi tvůrci digitálního obsahu nebo jeho pouhými konzumenty. Myslím si totiž, že té by bylo v online světě potřeba víc. Žilo by se nám tam pak lépe. Ubylo by třiprdele stejných článků a tipů na vše možné, ušetřila by se energie, kterou bychom mohli vložit do něčeho originálního a i mezilidským vztahům by to jistě prospělo.

Stačilo by možná do začátku už jen to, kdybychom nezapomínali, kdo nás na sítích inspiroval. Mohla bych vyprávět dlouhé příběhy o tom, jak jsem pomohla vymyslet výlety, naplánovat trasy a pak se divila, když se výlet ocitl u někoho na blogu a ani štěk o tom, kdo je S dětmi v báglu. Ještě lepší bylo, když jsem na ten výlet někoho vytáhla, dotyčný si ho popsal na svém blogu a … a to je všechno. Jako bych tam ani nebyla! :-))

Neříkám, že já jsem dokonalá. Ale respektuji práci mých kolegů, tvůrců digitálního obsahu a snažím se nezapomínat. Když píši o knihách, snažím se zmínit ty, co mě inspirují nejvíce – skvělý blog Pesleři (neuvěřitelná inspiraci i na různé domškolácké projekty) nebo Mravenčí chůva. Když zamířím do Krkonoš nebo Jizerek, vím, že Verča měla spoustu práce s průvodci, přihodím zmínku. To samé, když se ocitnu v jižních Čechách – to je přeci jasný rajón Evči! Když se inspiruji na Ověřeno rodiči, nezapomenu je označit… Jasně, mohla bych se na ně vysr… , vždyť můžu dělat, že jsem to místo objevila sama a nikdo se to nedozví. Ne, raději podpořím toho, kdo si s obsahem dal práci přede mnou a nebudu dělat to, co už tu je. Vážím si jejich práce a ráda bych jim i tady vyjádřila podporu.

UŽ TAM BUDEM je blog jedné mámy, Evy, která se svými dětmi prochodila křížem krážem Šumavu a jižní Čechy. Své výlety popsala v krásných knihách, které vydala samonákladem. Na svém blogu zdarma sdílí tipy na výlety, ale i celé itineráře cest. Její tipy jsou naprosto skvělé! Jakože cože Norsko, Albánie, Slovinsko, Itálie… Eva je fajn blogerská kolegyně, která na mě nikdy nezapomene, když píše o Rakousku. Evi, díky!

S KOČÁRKEM NA HORY je blog Veroniky, která má v nohách Krkonoše a Jizerské hory. I Verča výlety prošla, nafotila, sepsala, strávila nad tím dlouhé měsíce, ne-li roky práce. Ačkoliv byla Verča už několikrát v Českém Švýcarsku a mohla by si honit lajky za články, neudělá to. Raději podpoří mě, za což ji moc děkuji! I u Verči najdete spoustu výletních tipů na jejím blogu S kočárkem na hory, který píše už spoustu let.

DĚVČE Z HOR je žena, zkušená licencovaná horská průvodkyně, na kterou se můžete spolehnout, když jedete třeba do Dolomit s dětmi! To ona prozkoumala Dolomity a našla ty nejlepší trasy pro rodiny s dětmi! Není se čemu divit, že se řada rodin vydává doslova a do písmene v jejích stopách. Mrkněte k ní na blog, kde najdete spoustu inspirace (včetně tipů na audioknihy a knihy, protože Maruška je totální knihomol)! Maruška je také blogerskou kolegyní v pravém slova smyslu a nikdy se nezapomene zmínit o mých Toulkách, když na to přijde. Fajn rozhovor s Maruškou najdete i tady. Kdo se přihlásí na akci u nás na chalupě s Maruškou, co? Napište mi na sdetmivbaglu(@)seznam.cz a uvidíme, co vymyslíme!

Marušky fotku nemám. Maruška je poletucha. Pořád někde poskakuje. Tak si ji doplním, až ji zastavím:-)

OVĚŘENO RODIČI zná snad každý! Partička rodičů, která měla už v roce 2015 stejný nápad jako já, ale podařilo se jí ho zrealizovat mnohem lépe jak mně. Zapojit rodiny do vzájemného sdílení výletů. Devět let pracují na svém webu, kde tisícovky rodin nachází ZDARMA inspiraci na výlety. Za tu dobu vytvořilo Ověřeno rodiči i spoustu e-booků s tipy na výlety, které se rozletěly do světa a inspirují dál. Jasně že mohli nasekat e-book České Švýcarsko a já bych se mohla jít zahrabat. Ale neudělali to. Díky vám za kolegiální přístup!

Tahle kolegialita dělá můj blogerský život mnohem hezčí. Díky za ni.

Vážím si každého, kdo nezapomíná na to, kde našel svou inspiraci. Jasně, někdy nevíme, protože se to na nás valí ze všech stran. Ale. Ale… Ale obracím se na vás – prosím, buďte aktivní v podpoře těch, co vás inspirují. Dejte jim vědět, napište jim komentář, dejte jim to „ujeté“ srdíčko, které je pro ně zpětnou vazbou a i když to zní vlastně tak trochu pošahaně, dává jim chuť tvořit dál. Často dřou léta na svých projektech a zaslouží si, aby o nich bylo slyšet.

A vy, co tak „trochu“ kopčíte digitální obsah, rvete na něj svůj trikot a máte to bez té mravenčí práce, nedělejte to. Není to hezké.

Originál je jen jeden.