To si tak jdete vyhřátou krajinou, slyšíte křupání větviček a šišek, cítíte vůni rozpáleného lesa a když dojdete do cíle, k národní přírodní památce Zlatý vrch, přečtete si na infotabuli, že se nacházíte na místě hojně navštěvovaném zmijemi. Oujé, ajtakrajta! Jak často vás během výletu napadlo, že byste mohli potkat zmiji? Nebo na ni šlápnout? Rozpoznáte vůbec zmiji od užovky? Víte, co dělat, když by vás uštkla? Zaškrtit nohu nebo ne? Vycucávat jed? Vypalovat ránu? Panikařit? A vůbec, jaký je vlastně rozdíl mezi zmijí a užovkou? A ví to vaše děti?
Pravidlo číslo jedna: HLAVNĚ ZACHOVAT KLID. Jestli je něco v případě uštknutí zmije důležité, je to právě klid.
Tak klid bychom měli, to je s dětmi jasná věc, jdeme dál:-).
Ten největší rozdíl mezi zmijí a užovkou je asi ten, že zmije je jedovatá:-). Zmije má na zádech černou linku, užovku zase poznáte podle žlutého límce, resp. obojku (však Užovka obojková, že jo). Jen tedy pozor, není to 100% pravidlo:-). Jsou i např. zmije černé, které žádnou klikatici na zádech nemají. Takže babo raď a hlavně klid!
Mimochodem, obrázek zmije i užovky najdou děti ve Výletníkově průvodci, který doplňuje průvodce Toulky s dětmi v báglu – Českosaské Švýcarsko a okolí. Pokud se dle průvodce vydáte na naučnou stezku v Srbské Kamenici, cestou na dřevěnou zmiji i užovku narazíte.
Pokud se pohybujete na místech s větším výskytem zmijí (i když takhle, zmije můžou číhat všude, ale nebudeme se stresovat, že jo, když máme zachovat ten klid), dejte si pozor na místečka, kde by se zmije mohly vyhřívat. Zmije neslyší, takže herpetologové doporučují hlasitě našlapovat a hlavně se dívat pod nohy.
Co ale dělat, když dojde k uštknutí? Soudě dle rozhovoru se starší generací, i zde se názor v čase dost posunul. Jestli se dříve hovořilo o tom, že je dobré ránu zaškrtit, vycucnout jed, místo vypálit, dnes se radí s ránou nic nedělat, pouze postiženého stabilizovat, znehybnit a vyvarovat se toho, aby se mu rozproudila rozrušením krev v těle (takže ani panáček na uklidnění:-). Což je s dětmi rada nad zlato:-). V případě dětí se doporučuje zavolat vždy RZ. Nechci tady fušovat do řemesla odborníkům na první pomoc, jak jsem koupil, tak jsem předal. Pokud vás první pomoc víc zajímá, koukněte k MK Life, která připravila online kurz první pomoci, který můžete mít kdykoliv při ruce. Já nosím vždy na výlety v batohu prášek/čípek na alergickou reakci. Hadí uštknutí může způsobit zejména u alergiků podobnou reakci jako třeba při štípnutí hmyzu , takže kortikoidy můžou pomoci zmírnit těžký průběh reakce, než dorazí případná lékařská pomoc (samozřejmě aplikovat po domluvě s RZ). Tady najdete i kontakt na toxikologické centrum.
Přišlo mi jen zajímavé si oprášit další téma, když už jsme to na výletě s dětmi řešily. Informace, které zde uvádím, nejsou psány odborníkem, jsou pouze poctivě vygooglené. Záměrem je tedy vám dát jen impulz k tomu, abyste si třeba též řekli, sakra, je čas si to zopáknout, abyste se pak příliš nerozhodili z klidové pozice, až dojde na lámání chleba.
Pár článků z minulosti na podobná témata:
JAK SE CHOVAT BEZPEČNĚ V PŘÍRODĚ – Tady najdete i informace o tom, co dělat, když vás zastihne na výletech třeba bouřka…
JAK NA KLÍŠťATA A JINÉ BREBERY – tady pár tipů, jak se bránit vycucávání krve klíšťaty
JAK A ZDA KRMIT S DĚTMI ZVÍŘÁTKA
Super shrnutí. I nám na nedávných kurzech první pomoci vyvraceli mýty o zaškrcování, atd. Jen tedy s tím rozdílem, že RZ se voláme nejen pro děti, ale i kardiaky a staré lidi. Ostatní je dobré v rozumném časovém horizontu pro jistotu též dopravit k doktorovi aspoň po vlastní ose.
Mimochodem užovka sice není jedovatá, ale její případné kousnutí není radno úplně podceňovat a je třeba ho minimálně pořadně vyčistit a desinfikovat (je obdobné kousnutí menšího psa).
Jinak jsme jen v Českém Švýcarsku (i s našimi hlučnými a jako stádo dusajícími dětmi;)) viděli letos už dvě užovky (plus dvě bohužel mrtvé – přejeté na cyklostezce). A jsou strašně rychlé, takže člověk kolikrát moc nemá šanci posuzovat, jestli jde o zmiji nebo užovku, a tím pádem mohou člověka pořádně vyděsit.