„Mamíííí, kdy už bude zima?“ Je 30. dubna (smajlík bušící hlavou do zdi). „No, víš, nejdřív bude léto, pak podzim, pak..“ „A kolikrát se ještě vyspinkám?“
Aneb když na konci března zjistíte, že všechny čtyřleté, tříleté, ba i dvouleté děti vašich přátel brázdí sjezdovky jako Alberto Tomba, měli byste i Vaši ratolest upíchnout někde na svahu. Začíná kolečko obvolávání tuzemských lyžařských škol. „No, víte, u nás už není moc sněhu, možná ještě něco bude na Javorníku…zkuste si zavolat ve středu“. Zapichuji pomyslné kružítko do středu Googlemaps a obkružuji akceptovatelnou dojezdovou vzdálenost okolo Prahy. Vyškrtávám nízké nadmořské výšky. Klínovec? Proč ne. Hodinu čtyřicet s budoucností národa v autě (jasně, dá se to rychleji, ale přece jen vezu děti). Objednávám lyžařskou školu na jedenáctou (počítám, že v 9 vyrážíme – než se Růženky vyhrabou z postele, plus nutné čůrací pauzy po cestě, tak ať mám nějakou rezervu). Parkoviště (P1) pod Klínovcem je dost plné, ale dá se v pohodě zaparkovat naproti (P2) . Balím děti, lyže, helmy, rukavice, čepice, boty, boby a vyrážíme směrem dětský areál. Odevzdávám potomka instruktorce a s vidinou dortíku a kávičky se uvelebuji na terase penzionu. Ne nadlouho. Mladší ratolest chce bobovat. Dobře, nedám si latté, ledová káva je taky dobrá. „Eštěééé“. Dobře, nedám si vůbec nic a mezi supěním do kopce s patnáctikilovou zátěží na bobech stíhám i pochvalné výkřiky směrem k malému lyžaři na pojízdném koberci. Hodina je pryč a instruktorka nabízí další lekci po obědě. Najíme se v Penzionu Max nebo nad parkovištěm v Apres Restaurant (v obou dětské židličky, přebalovací pult, v Maxu i dětský koutek). Dítko vyráží podruhé na svah. Padá mlha, padá i mladší sourozenec (do spánku :-)). Víčka padají i matce, nicméně ta ve snaze podpořit potomka ve sportovní aktivitě marně upírá oči do bílé tmy. Hodina je u konce, přebírám malého lyžaře. „Ani jsem vás v té mlze neviděla“. „Ani jste nás nemohla vidět, jezdily jsme na Dámské“. Rodič ve mně se dme pýchou. Také máme doma malého Tombu! Vyrážíme domů, děcka spokojeně podřimují v autosedačkách, aby hned po příjezdu nabrala druhý dech.
Další týden jedeme znovu, už ne na otočku. Ubytování u sjezdovky v penzionu Max (pozor, bez domácích mazlíčků) nebo v hotelu Nástup (s bazénem, i s mazlíčky), případně v okolí – lze zjistit v infocentru (Nad Apres restaurantem u P2). Přes den lyžování, neutahané děti lze večer dorazit bazénem v Jáchymově (utahané taktéž – cestou do Jáchymova se prospí a v bazénu budou opět čilé jako rybičky) . Nad kruháčem v Jáchymově se lze stavit v cukrárně pro oplatky.
A malý Tomba si to evidentně užil: „Mamíííí, kdy už bude zase zima?“ Je 30. dubna…
Zanechat komentář