Máma a dcera- 8. den: BRIXEN

Máme před sebou poslední štaci – míříme okouknout dům Karla Havlíčka Borovského v Brixenu! Najíždíme kvůli počasí na náhradní plán za náhradní plány (více o plánu v Dolomitech a v okolí Achensee se dočtete v předchozím článku), nic extra od toho neočekávám, ale tuším, že to malé překvapení, které pro malou spolucestovatelku na závěr naší cesty mám, bude trhák. Jenže chyba lávky, největší pecka přijde mnohem později, naprosto nečekaně a překvapí i mě!

Z Torbole odjíždíme ranním autobusem, který jede skoro včas – patnáct minut zpoždění je něco jako sugo místní autobusové dopravy. Za tři čtvrtě hodiny se po serpentýnách dostaneme do městečka Rovereto, odkud budeme pokračovat vlakem.

Cesta vlakem do Brixenu (Bressanone) trvá necelé dvě hodinky a já se nemůžu vynadívat! Celou cestu se nám nabízí pohled na vinice a nádherné hory. Ideální kombinace!

Nějakou dobu zvažuji, že bychom popojely ještě dál, směrem Merano (no, přiznávám, že se vidím už někde ve Švýcarsku), abychom pořádně využily Interrail Global Pass, ale pak si uvědomím, že necestuji jen já, ale já A DÍTĚ a tomu jistojistě udělá větší radost to, co mám v záloze, než nějaká čumenda z vlaku…

V Brixenu nás čeká poslední nocleh, náš druhý v hostelu, který je naštěstí jen pár minutek od nádraží.

Tentokrát budeme spát v budově z 18. století přímo v historickém centru! Wow!

Výhodou ubytování v hostelu je, že zde seženete podobně jako v hotelu noc na jednu noc, nemusíte platit extra poplatek za úklid (jak bývá zvykem v apartmánech při kratších pobytech) a hlavně – máte k dispozici kuchyňku! Navíc jsou noclehy nabízeny se snídaní. Nás vyšla jedna noc v této budově s dlouhou historií (postavena v roce 1756) na cca 35 EUR/osoba včetně snídaně. Jako žádná láce, ale zas lepší než drátem do oka. Tato síť hostelů nabízí ubytování nejen v Brixenu, ale i Meranu, Toblachu a Dobbiaco.

Studentská ubytovna je opravdu velká (vhodná pro školní výlety) a oproti pohodovému hostelu s krásnou atmosférou u Lago di Garda je tu chladnější a anonymnější prostředí. Nicméně, pokud cestujete třeba jako čtyřčlenná rodina i s mrňavými dětmi, rozhodně se nemusíte bát si zaplatit noc tady – najdete tady jak dvou- tak čtyřlůžáky. Nikoho zde rušit nebudete, stejně tak ani narušovat uvolněnou studentskou atmosféru. K dispozici budete mít kuchyňku, pračku, ale i čtecí koutek s hernou. A výlet na Plose, který je nedaleko, vás určitě nadchne! Výlet je detailně popsán v online verzi Toulek Alpami. V době naší cesty ještě bohužel nejezdily lanovky – sezóna na Plose začínala až o pár dní později, 20.5.2023.

Náš program je jasný. Jdeme hledat dům Karla Havlíčka Borovského.

Pak už se jen tak procházíme uličkami historického centra plného pamětihodností – ať už je to krásná katedrála, biskupský hrad a řada dalších.

Asi je vám jasné, že tohle všechno je sice krásné, ale v momentě, kdy dítěti oznámíte, že v Brixenu je i bazén, jde veškerý zájem o historii stranou:-). Takže vyrážíme na dvě hodinky do aquaparku, kde by se dětské štěstí dalo štěstí krájet! V Aquaareně je kromě klasického bazénu a vířivky i bazén se slanou vodou či divoká řeka. Najde se tu bazén i pro nejmenší se skluzavkami. A tobogán! Já, ačkoliv se celoživotně bojím tobogánů (a nesnáším plavky zářezáče), se hecnu a dám to! A co víc – BAVÍ MĚ TO! Tobogán jezdí tak akorát rychle, tak se ho nemusíte bát ani s menšími dětmi.

Večer nezbývá než se rozloučit s Itálií pořádnou pizzou a pak už jen vyrazit do nočních uliček, které si pro nás připravily ale pořádné překvapení!

Brixen Watterlight Festival je něco, co si poznačte do cestovatelských kalendářů! Koná se každoročně v květnu (skoro celý měsíc) a určitě to stojí za to! Celým městečkem se po setmění táhne cca 3 km dlouhá modrá světelná linka, která vás provede různě nasvícenými částmi města – není třeba platit žádné vstupné. Na třech stanovištích si pak můžete připlatit za světelnou show. Inu, hezké zakončení cesty, nemyslíte? Pusťte videa a čtěte dál…

A teď pozor– dostala jsem tip od sledující blogu, že podobný festival se koná i v zimě (prosinec- leden). Tak si pište – vánoční trhy v Brixenu a light and music show.

Jen připomínám, že v Tyrolsku se zase v době slunovratu (červen) koná tzv. Bergfeuer. My jsme ho zažili v Zugspitzareně, kdy jsme z apartmánu pozorovali ohňové obrazce v horách. Zážitek.

Procházka nočními uličkami v centru města se stala nezapomenutelným zážitkem a dokonalým zakončením naší společné cesty. Uléháme až kolem půlnoci, ale protože je před námi poslední den cesty – den, který strávíme celý ve vlaku, vůbec nám únava nevadí, ani vadit nebude. Dospíme to!

Cesta přes Innsbruck a Mnichov trvá skoro 12 hodin. Máme tedy hodně času na to si o naší společné cestě popovídat. Probrat to, co jsme viděly, co jsme se naučily.

Bylo toho hodně. Bylo to jedinečné, nezapomenutelné a já jsem šťastná, že jsem to mohla se svou dcerou prožít. Vůbec tady vlastně nešlo o to, co jsme viděly, kde jsme byly, ALE ŽE JSME BYLY SPOLU. Tak intenzivně, ve chvílích radostných i plných únavy, v momentech, kdy jsme si sahaly na dno svých fyzických sil, v okamžicích beznaděje, kdy se nám hroutily plány, i ve chvílích, kdy se nám samým štěstím málem rozskočilo srdce.

Děkuju za to!

Tak pando, kam to bude příště?