Nevím, jestli se vám doneslo to, že každý rok po Black friday (kdy po nás obchodníci střílí procenty slev) následuje i tvz. Giving tuesday. A tak bych ráda tento článek věnovala všem těm, kdo mají chuť pomáhat, rádi by svou pomoc zacílili na někoho konkrétního, nebo se prostě jen ztrácejí v té široké „nabídce“ neziskových organizací. Ale hlavně, hlavně vám chci povyprávět o pobytu pro maminky samoživitelky u nás na chalupě. Protože to, co se dělo po zveřejnění mé výzvy, že hledám dobrovolníky, kteří podpoří ostatní maminky (tedy ty, které se k nám na chalupu již nevešly), byl zkrátka zázrak. Ale postupně.
Asi je pro mě důležité zdůraznit, že mi je psaní těchto řádků trochu proti srsti, protože jsem vychovaná tak, že dobré skutky se mají dělat a ne o nich mluvit a plácat se po ramenou, jaký je člověk pašák. Na druhou stranu si říkám, že jestli na sociálních sítích a v online světě k něčemu inspirovat, tak je to právě toto.
AKCE PRO MAMINKY SAMOŽIVITELKY
Když jsem zveřejnila výzvu, že k nám na prázdniny pozvu maminky, které jsou na děti samy, netušila jsem, jaký bič si na sebe ušiji. Ach ty osudy… No zkraťme to. Čtyři maminky jsou vybrány, termín stanoven, pozvánka pro všechny na celodenní vstup do Elbefreizeitland v Koenigsteinu v emailu, stejně tak i příslib jízdy na raftech po klidném Labi (ano, Labe je ideální na rafty s úplnými prcky)! Prostě nádhera!
Ale co těch dalších x maminek, na které se nedostalo? Přišlo mi nespočet nabídek pomoci od vás, z řad fanoušků tohoto blogu. A začaly se dít neskutečné věci! Někdo pozval maminku s dětmi na předvánoční víkend do Prahy, někdo jiný jí zaplatil vlak, někdo jiný zase pozval do divadla, zařídil nákup, aby nemusela v Praze nic řešit…. Jiná maminka byla od někoho z vás pozvána do libereckého Babylonu na víkend včetně polopenze. Někdo zaplatil masáž, jiný zas předvánoční nákup nebo pozval celou rodinku do kina. Přišla i nabídka na ubytování na Otakarově farmě pro jednu z maminek. Liberecký Ekopark přispěl poukázkami na den plný zážitků. Někdo poslal lego, jiný zas splnil nějaké to přání z dopisu Ježíkovi, někdo něco ušil nebo vyrobil. Biorythme poslalo balíček kosmetiky, jiná maminka zas zamíří na výlet za Prahu za oslíky. Někdo se bude fotit u fotografky Aleny Šreflové, aby měl konečně fotky sebe a dětí. No prostě toho bylo strašně moc! Nabídky pomoci přicházely cela nezištně, nikdo nic nečekal, prostě jen nabídl pomocnou ruku, tak, jak si sám mohl dovolit. Ze srdce vám všem děkuji!
Samozřejmě, že se tu a tam objevil nějaký ten „škraloup“. Ať už to byly emaily, které jsem dostala, že mi maminky akorát tu chalupu zničí nebo chybějící zpětná vazba ze strany některých maminek, kterým byla nabídnuta pomoc. Ale víte, co je důležité? Nenechat se odradit a nepřestávat věřit, že to má smysl. Ne vždycky jde všechno hladce, ne vždycky narazíte na lidi s dobrým úmyslem. Ale když bychom měli do všeho už od začátku jít s pochybnostmi, že pomůžeme někomu, kdo naši pomoc leda tak zneužije, možná by se nedočkal naši pomoci ten, kdo ji opravdu potřebuje.
NÁVŠTĚVY LDN
Každý rok se snažíme jít s dětmi alespoň jednou do léčebny pro dlouhodobě nemocné. Naše děti se na to opravdu těší, i když ten pohled na pacienty není zrovna veselý. Baví je dělat radost. Pokaždé děláme sbírku, nakupujeme dárečky, zpíváme koledy…Už jsem o tom hovořila i v tomto článku. Proč to zmiňuji nyní? Protože tohle je přesně ten typ pomoci, který můžete zacílit na konkrétní osobu. A dokonce nemusíte sahat hluboko do kapsy. To nejcennější, co můžete totiž dát, je váš čas. Nám se letos osvědčilo s dětmi napéct perníčky a v LDN je s pacienty zdobit. Možná si představíte babičky a dědečky, jak sedí u stolů, usmívají se a zdobí s dětmi společně perníčky. Nene, v LDN na to musíte jít jinak než třeba v domově důchodců. Společně s dětmi jsme s tácem s perníčky obcházeli postele, kde děti před zraky babiček perníčky zdobily, my dospělí jsme pomáhali pacientům držet „zdobítka“ a dopřáli jim alespoň trošičku ten pocit z pečení cukroví, který k Vánocům bezpochyby patří. A vězte nebo ne, i to bylo strašně moc! Asi víc, než všechny hmotné dárky. Ta pozornost, ten pocit, že se o vás někdo zajímá…
Samozřejmě že i v případě LDN se ozývají hlasy, že vše, co do LDN doneseme, pak „shrábnou“ sestřičky. A víte co? I kdyby tomu tak bylo, i pro ten okamžik obdarování, tu jeho výjimečnost, svátečnost, to stojí za to! Však si představte, že ležíte rok, dva, někdy i déle na té samé posteli, každý den, pořád, nikam nemůžete… Pak jakékoliv vytržení z toho bílého, chladného stereotypu může znamenat opravdu hodně.
KDE JEŠTĚ POMOCI
Fajn projekt, do kterého se můžete s dětmi zapojit velmi jednoduše, je Krabice od bot. Ta vám mimochodem pomůže protřídit dětské pokojíčky, což se vždycky hodí. Mně se takto akce velmi líbí, protože hlavní myšlenkou je i to, že se darují již použité hračky, čili je to v #eko duchu. S dětmi jednoduše projdete hračky, co doma máte, vyberete ty, které se člověk nemusí stydět poslat dál, zabalíte, případně přibalíte nějakou drobnost třeba na vyrábění, nadepíšete, jestli je krabice vhodná pro holčičku nebo chlapečka a pro jaký věk. My jsme na to šli vloni trochu jinak. Nepsali jsme, jestli se krabice hodí chlapečkovi či holčičce, ale nadepsali je „Pro toho, kdo má rád koníky, cca 3-6 let“ nebo „Pro toho, kdo si rád hraje s autíčky, cca 2-5 let“. Protože kdo říká, že holčičky si nemůžou hrát s auty, že?
Další projekty, které mi jsou velmi blízké a fandím jim:
DĚTI ÚPLŇKU: projekt, který pomáhá rodinám pečujícím o autistické děti. Na webu najdete i příběhy konkrétních rodin, které…ani nevím, jak je popsat. Jsou až tak neuvěřitelné. Ale bohužel, jsou to reálné příběhy reálných lidí. Já velmi fandím tzv. homesharingu, více info zde. Jednoduše řečeno – rodinám můžete ulevit tak, že se nabídnete a jeden den v týdnu se postaráte právě o autistické dítě a tím dopřejte rodinám to, co nejde koupit penězi. Čas na odpočinek. Mimochodem, pár článků o životě s autistickým dítkem najdete i zde na blogu v sekci Cestování s autíkem.
PARENT PROJECT: s tímto projektem mě seznámila jedna z maminek, která se stala pravidelnou účastnicí báglovských akcí. A i díky ní vím víc o životě dětí se svalovou distrofií, tedy s nemocí, která jednoduše nemá happy end. Tuhle nemoc nevyléčíte. Můžete pouze intenzivní péčí zpomalit její vývoj. A to stojí všechny rodiny, které se s nemocí potýkají, nejen spoustu peněz, ale hlavně energie.
Pomáhat můžete každý den, nemusíte čekat na úterý, na Vánoce, ani na výplatu…jediné, co k tomu potřebujete, je vaše chuť to udělat.
Krásné Vánoce nám všem!
Zanechat komentář