Když jsem v pátek seděla v čekárně v Mammacentru před ultrazvukem, jakoby se vzdálenost mezi mnou a koncem mého života snad milionkrát zkrátila. Jakoby na mě kdosi koukal zpoza roku a se zlomyslným šklebem ve tváři prohodil „Tak co, děvenko, žila jsi tak, abys nikdy nelitovala promarněných dnů?“ Ta chvíle mi připomněla tu pomíjivost žití. Atmosféra v čekárně byla hustější než mlha posledních dní. Každá z nás seděla a čekala na svůj ortel. V minutě se mohl změnit život každé z nás. Nikdo se nás neptal, chceš, nechceš, prostě tady máš nové karty a hraj dál. Já měla to štěstí a dostala jsem karty čisté. Možná někde jinde, v tu samou chvíli, dostal někdo jiný karty úplně jiné, karty s nápisem rakovina.
Člověk by neměl žít ve strachu, na druhou stranu, říkám si, ten strach má vlastně někdy něco do sebe. Možná je to jen naše vnitřní touha něco změnit, která čeká na to odhodlání, jenž přichází ruku v ruce až se strachem. Jenže to už může být pozdě. Nečekejme na jindy. Na potom a na pak. Teď a ne jindy je čas žít.
A teď schválně? Jak dlouho nám to odhodlání SKUTEČNĚ ŽÍT TADY A TEĎ po každé takové životní situaci vydrží? Teď už budu šťastná! Teď už nebudu křičet na děti! Budu se víc starat sama o sebe! Teď už konečně ale zpomalím! Teď už začnu cvičit! Přestanu žrát tolik cukru! Teď už konečně nebudu ponocovat! Teď už konečně to a hento a tamto… Zítra začu..! Den, dva, týden? A pak zas až za rok, dva na dalším vyšetření, kdy na nás opět zpoza rohu bude koukat se šklebem ve tváři náš strach a budeme si říka „doprčic, že jsem nezačal…“? A co to je vlastně to skutečné žití? Není to takhle náhodou to, co prostě a jednoduše máme, tady, právě teď? A jestli se nám to nelíbí, ten nejlepší den udělat krok ke změně, je právě dnes… stejně jako je dnes ten nejlepší okamžik pro samovyšetření!
PS. Ruce na prsa, sáhněte si do svědomí. Kdo z vás sice ví, ŽE BY MĚL, ale tak trochu to bere na lehkou váhu, tu a tam na prsa sice sáhne, ale zpanikaří stejně jako já hlavně až před ultrazvukem či mamografem? Věděli jste, že rakovina prsu se týká i mužů? Znáte prsa svých partnerů?
Návod, jak na to, určitě najdete i u Edity, která svůj život s rakovinou popisovala na blogu Prsa v háji. Určitě koukněte, Edita je skvělá a její životní přístup je velmi inspirativní.
Zanechat komentář