„Už tam budem?“, „Bolí nožičky.“, „Už tam budem?“, „Bolí nožičky.“… never ending story:-). Z dětství si moc dobře pamatuji, jak jsem nesnášela odpověď „Za chvíli.“ nebo ještě lepší „Za pět minut.“ Ta ona chvíle byla většinou neskutečně dlouhá, nikdo nevěděl, jak dlouhá vlastně je, jisté bylo jen jedno, že byla pokaždé dlouhá jinak:-).
Ono se to malým dětem prostě těžko vysvětluje, když nemají moc pojem o čase a všech těch metrech a kilometrech. Doma ukazuji dětem ručičky na hodinách, zapínám minutku (můžou pozorovat, jak čas běží), když jedeme autem, čas měříme na večerníčky a pohádky na CD. Na výletech trasy měříme na vzdálenosti od našeho domu k Albertu, kam chodíme nakupovat.
A na kole? Což třeba toto?
SPZ na kolo/odrážedlo přímo šitá na míru. Já třeba SPZ pro své děti v obchodě nikdy neseženu, mají trochu neobvyklá jména – však Brácháč a Žloutková, to se prostě nedá sehnat:-). Stačí vzít obyčejný papír a v papírnictví koupit laminovací fólii (prodává se i po jednom). Kdo nemá laminovačku (stejně jako já), prostě použije žehličku. Pozor ale, teplota žehličky musí být jen velmi mírná a zažehlovat je třeba přes pečící papír (a žehličku nikdy nedržte na jednom místě dlouho). Na druhé straně můžete při každém výletu lihovkou vyznačit délku trasy a prostě jen dělat křížky za každý ujetý kilometr. Podle mého si děti mnohem lépe představí, co je ještě čeká. Klidně zaneste i odměny, které je cestou potkají /hřiště, zmrzlina…). Otázkou samozřejmě je, jestli někdy není lepší sladká nevědomost:-). Za vyzkoušení to ale stojí, co myslíte?
Zanechat komentář