blog o cestování s dětmi

Naše zkušenost se zahraniční studentkou

„Jani, co byste doma řekli na to ubytovat na pár dní žákyni ze Španělska?“

Koukám na ten školní email a hlavou mi proletí to malé ale všeříkající „A doprdele!“

Rozhlídnu se kolem sebe v tom našem minibytě, kde se veškeré dění odehrává v jedné místnosti, protože v těch ostatních se pomalu nedá ani otočit. Úplně cítím, jak na mě významně pomrkávají všechny ty „Jóóóó potom, pak, neboj, udělám“ nedodělávky a slyším prstíky omatlané vodovkami, modelínou, boloňskou nebo čokoládou, jak stále ještě poklepávají na zeď…. A hele! Vánoční hvězda, ozdobičky a sněhuláček, no že jsem si jich nevšimla dřív, co ty tady takhle v květnu? A pak ty lyžáky, helmy, páteřáky, běžky, lyže, brusle, hokejky, bágly, celoročky, zimní boty, hromady knih… Všechny ty kupičky, hromádky a krabice vytahují transparenty „My jsme tady taky a nás jen tak neschováš, ne, ne!“, zatímco chomáčky prachu krčící se mezi nimi se začínají nervózně ptát „Přežijeme rok 2024?“

No, co se na takovou nabídku dá asi odpovědět.

„No jasně že jo, berem!“

A pak začne souboj s časem.

Muž se den co den vrací z práce s tím samým dotazem: „Je to FAKT potvrzené?“ Podle mě doufá, že se tohle nedorozumění vyjasní a jeho zákoutíčko se sportovní výbavou si bude moct žít i nadále svým klidným, nerušeným životem.

Ale já cítím příležitost! Jano, tohle musíš využít! To bude revoluce!

Akce tetris začíná! Kmitáme. Všichni. Protože jasně, že je to potvrzené… Nebo takhle, jak bych to jen….no, však jsem to potvrdila, no ne?

V den D přijíždíme ke škole vyzvednou si to naše nové španělské dítko a já rázem pochopím, že mít malý byt není zdaleka to nejhorší, co vás v rámci Erasmu může potkat.

Vyprávím mamince spolužačky o naší akci kulový blesk. Nezůstal kámen na kameni, ti povídám! Nemohl by dorazit rovnou už i Ježíšek, však takhle naklizeno jsme neměli ani na Vánoce!

Ona se na mě podívá pohledem, který jak kdyby prozrazoval, že nemám vůbec páru o tom, co je úklid. A pronese větu, kterou jako hostitelská rodina nikdy, nikdy nechcete slyšet.

„Taky máme uklizeno. Hodně uklizeno. Celej barák! Ta naše má totiž alergii na prach….“

No ty kráso! Tak tohle fakt slyšet nechceš. :-)))))


Už odjela. Jen co odjela, dveře zas rozrazil ten nás provozní bordýlek. Vítej zpět! Nenaděláš nic, jsme si asi souzený! 🙂

Bylo to náročné, ale velmi obohacující! Máme krásné vzpomínky. Opravdu jsme si ten čas všichni užili. Když odjížděla, málem jsem to obrečela. Byla fakt jak naše další dítě. Doporučuji všem a těším se na další příležitost!

A že naší španělské slečně, chuděrce, dorazil kufr až dvanáct hodin před odletem domů? I to jsme společně zvládli! A aspoň jsme se poučili, jak se vyplatí mít v příručním zavazadle náhradní oblečení…a že všechno má nějaké řešení!

A moje poznatky a tipy, co se nám osvědčilo?

  • Jako geniální mi přišla kombinace jazyků. To, že slečna byla ze Španělska, když se dcera učí anglicky a španělsky, bylo pro nás velkým plusem. Dcera, která uměla mnohem lépe anglicky mohla slečnu učit právě anglicky a na oplátku se od ní učila španělské výrazy. Pokud bych měla možnost volby (jakože asi mít nebudu), kam vyslat své dítě do zahraničí, preferovala bych zemi, kde se mluví jazykem, který má mé dítě jako druhý jazyk. Přijde mi to efektivnější než pořád honit google překladač.

  • Předem jsem si zjistila, jestli slečna nemá potravinové alergie a co jí nechutná. Věděla jsem, že nemá ráda zeleninu a ryby. Ostatně jídlo je fajn téma na konverzaci pro první večer. Také jsem si předem u jejích rodičů zjistila, jaké má koníčky. Takže ji na posteli čekal nový blok na malování i jako takový oslí můstek, když by zábava vázla.

  • K posteli jsme jí připravili knihy v angličtině a španělštině, protože jsme věděli, že ji čtení baví. Mimochodem, komiksy mi přijdou jako skvělé první čtení v angličtině. Stejně tak bych už nikdy nekupovala malým dětem knížky s otvíracími okýnky v češtině (stejně prcci neumí číst), ale rovnou v angličtině.

  • Z dob svého pobytu v zahraničí si pamatuji, jak mi bylo trapné si říkat o jídlo a brát si cokoliv z kuchyně, ačkoliv mě k tomu rodina opakovaně vyzývala. Připravili jsme tedy do pokojíčku misku s ovocem a nejrůznějšími tyčinkami, oříšky, sušenkami a vzkazem, že to je pro ni, až ji přepadne malý hlad.

  • Jako skvělá aktivita na prolomení ledů – společný nákup potravin. Poslala jsem děti, ať si nakoupí! Musely spolu komunikovat a zároveň naše španělská slečna dostala příležitost si vybrat k snídani/svačině skutečně to, co jí chutná (jó, samozřejmě, že jsem i pekla, zklidníme hormónek).

  • Dobrým nápadem bylo i společné pečení, které slečny pojaly jako lekci angličtiny a španělštiny. Byl to pro ně příjemně strávený čas, měly téma, naučily se nová slovíčka a jako bonus bylo něco k snídani! A remcej si nad něčím, co sis sám upekl:-) Kdybychom měli víc času, určitě ji zapojím i do vaření! Přijde mi mnohem lepší společně uvařit něco jednoduššího, třeba lívance, škubánky nebo bramboráky, než jen servírovat svíčkovou s knedlíkem a knedlo zelo vepřo.

  • Snažte se u dětí eliminovat překladače. Vypozorovala jsem, že mají tendenci chodit s mobilem a překládat si to. Raději vymyslete společnou aktivitu, kde si můžou názorně věci pojmenovávat – a to společné vaření či pečení nebo nakupování rozhodně je.

  • K jídlu jsem se snažila nachystat vždy něco českého a jako alternativu něco, u čeho se dalo očekávat, že by jí mohlo chutnat. Aby chuděra nevyfasovala svíčkovou se šesti a večer se nekroutila na posteli bolestí nebo hlady. Servírovala jsem jen malinké porce a zdůrazňovala, že se může stát, že jí to nebude chutnat, protože je zvyklá na úplně jiné jídlo.

  • Nezapomínala jsem ani na rodiče. Snažila jsem se vžít do jejich kůže. Jejich malé dítě je samo v zahraničí u úplně cizích lidí! Průběžně jsem jim psala zprávy, co děláme a přidávala fotky.

  • Vždy jsme s naší slečnou konzultovali, co budeme dělat. Dávali jsme jí vybrat, co je jí příjemnější. Je to dítě, nedělejte si iluze, že ho budou rajcovat všechny možný památky v Praze! Ale večerní výlet do Prahy jsme si poslední den nenechali ujít. Myslím, že to byl zážitek i pro naše děti takto ponocovat.:-)

  • Malý byt není překážkou. Vždycky se to dá nějak vymyslet.

  • Nemějte velká očekávání, ne vždy to musí klapnout. Každé dítě zvládá pobyt v hostitelské rodině jinak. Některé je komunikativnější, některé zarytě mlčí a celý týden myslí na to jediné – jak se vrátit domů. Není to vaše vina, když to někdy nevyjde. Nezapomínejte na to, že jsou to děti. Často poprvé daleko od domova.

  • A jak se zapojit? Oslovte vaši školu! Ale určitě existují možnosti se zapojit i individuálně. A ty já jdu právě zjišťovat!

Tak hodně štěstí!

3 komentářů

  • Jani, vy máte nezaměnitelný styl psaní a Vaše texty mne moc baví. Hlavně se mi líbí, s jakou skromností a pokorou zdoláváte všechny výzvy!!!

  • Až budu velká, chci psát jako Jana! Úvodní část je fakt vtipná. Napište prosím nějakou knihu povídek…
    A tipy na aktivity praktický, děkuju! Těším se na vaši rešerši, jak si vyměnit děti i bez školního prostredníka 😀

  • Dnes se ke mě dostal tento článek a ani nevíte, jak jsem ráda, že jste se o Nayaru se ztraceným kufrem starali právě vy! Pár tipů na bezškolní výměny mám a ráda s vámi povyměňuju 🙂 přeci jen to není první mezinárodní spolupráce, co mám na triku 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Historické knihy pro děti a mládež

Kolegialita na sítích

Rozloučení