Naše karanténa

Tak holka, je to tady, jsi pěkně v řiti! Blog o cestování s dětmi a ty jdeš s dětmi leda tak na zahradu, v lepším případě přes silnici do lesa pozorovat bobky. A ještě k tomu v kozačkách. Chlupatých. Ve 20 stupních. To si říká o unfollow… nebo o to vzít ty kozačky břitvou a začít psát o pozitivách týhle doby, o tom, jak nám otvírá oči, případně si zahrát na odborníka a pustit se do všech vládních opatření… Já se pokusím vyvarovat slovu korona,  protože článků na tohle téma vzniklo už tolik… Člověk má pomalu pocit, že na koronavirus je na internetu víc odborníků než na očkování, kojení, nošení a výchovu dětí.:-) A to je už fakt na pováženou! Pozitiva tahle doba jistě má, ale co si budeme povídat, největší pozitivum bude, až celý Covid odtáhne do prdele. To nejde říct slušně, to se musí procítit. A já tohle období prožívám hodně…

Dneska jsem ale asi po měsíci dostala chuť sepsat pár řádků. A tak zvu ty odolnější z vás, co to ještě nezabalili, na výlet do našeho každodenního života, třeba najdete inspiraci i v tom obyčejném žití…

JAK SE MÁME

Když jsem v druhé půlce února rušila naši březnovou dovolenou v Německu a napadlo mě začít googlit slova jako respirátory a dezinfekční gely, byla jsem ještě trochu za hysterku. Ale dala jsem na svou intuici a ještě před vyhlášením karantény jsem pobalila děti a odjela s nimi na sever. Náš rodinný krizový výbor se totiž usnesl (přiznávám, měla jsem víc hlasovacích práv, protože #hysterka), že bude lepší, když se naše rodina na nějakou dobu „rozpůlí“, abychom ochránili naše děti i rodiče. Jen pro ty, co neví, proč jsem reagovala možná až příliš citlivě, připomenu, že náš šestiletý Brácháč s nejasnou diagnózou astma byl v lednu hospitalizován a tři dny byl napojený na kyslík, protože „horší chřipka“, resp. RS Virus, takže argument „je to jen horší chřipka“ na mě fakt nedělal dobrý dojem už od začátku. Bude to už měsíc, co jsme odjeli. Čas plyne, člověk si snad až zvyká, roušky vidí všude… jen teda v těch chlupatých kozačkách začíná být pekelně vedro. Asi je oholím:-).

Hodně mi chybí výlety a se slzou v oku jsem zrušila letošní dovolenou, kterou jsem měla tak skvěle naplánovanou. Nejprve týden v oblasti Nassfeld dle mého průvodce (pokud se chcete pokochat krásou Alp alespoň skrz knihu, můžete si průvodce objednat v těchto dnech pouze v eshopu Pro malé dobrodruhy, Svět bedýnek nebo Ověřeno rodiči.) a  pak přejezd do Dolomit do oblasti Cortiny. Ale co naplat, alespoň bude zas o něco víc času prozkoumat krásy naší země. A že tady je tolik nádherných míst!

MÍSTO TELKY DESKOVKY

Tím, že jsme se ocitli na naší offline chalupě bez televize a wifi (a veškerá data jsem si vyždímala na vyplakávání se kamarádkám a aktualizování dat s počty nakažených), naši jedinou možností, jak přežít ve zdraví, bylo hodně číst, kreslit si a hrát deskovky. A dát si před spaním panáka slivovice, protože kuna na půdě je kuna na půdě….

Objevili jsme za poslední týdny řadu fakt super her! Jo a prosím vás, tohle není žádná spolupráce, tohle je 100% pure zkušenost.

• DUCH– postřehová hra pro děti cca od 4 let. Dost baví děti i mě. Jen ve zkratce – jde o postřeh, musíte co nejrychleji uchopit jeden z pěti předmětů (duch, láhev, křeslo, kniha, myš) na základě toho, co se zobrazí na kartičce. Udělala jsem zajímavý poznatek. Děti jsou rychlejší, nechytám se, podobně jako u pexesa, ale jak se ukáže zelená flaška, vždycky jsem nejrychlejší.:-)
• DIAMANTOVÝ LES – strategická hra na principu paměťové hry, dle mého pro děti 5+, která hodně baví i třináctiletého! S pomocí zvládnou možná i mladší děti, ale už to nemám moc v oku.
• TAJEMNÁ VÝPRAVA ČARODĚJŮ – jednoduchá kooperační hra na principu paměťové hry. Pokud mají vaše děti rádi pexeso, vřele doporučuji! Na této hře je skvělé, že nikdo neprohrává, takže ideální pro ty, co mají při každé prohře amok:-). Pro děti cca 5+, možná i mladší.
• YPSILONIE – jednoduchá hra na principu hry Člověče nezlob se, akorát se u ní trénují vyjmenovaná slova. Znalost vyjmenovaných slov ale netřeba, čili může hrát i předškolák.
• DOBBIT – postřehová hra, pro děti cca 5+. Těžko říct, jak moc je ve skutečnosti dobrá, protože děti si vymyslely jakási podivná vlastní pravidla, která je ale opravdu baví.
• DIXIT – hra, u které se hodně pracuje s fantazií, vypráví se příběhy, hraje se pantomima. Dle mého pro děti 6+. Je však potřeba, aby hráli alespoň tři, ideálně čtyři a více hráčů.
• Z POHÁDKY DO POHÁDKY – hra mého dětství. Pokud máte děti, které neumí prohrávat a chcete s nimi potrénovat, aby při každém neúspěchu neměly amok, je to hra právě pro vás. Jinak si neničte nervy:-). My ji hrajeme, dost se u ní nasmějeme, ale postupem času je vždy jeden z nás (nebudeme ho jmenovat) často zralý na Bohnice.

A pak jedeme pořád dokolečka už pár let (čili tak od 4 let věku) Kamionem po Evropě, Dostihy a sázky, Logik, Dobble, Carcassone, Ubongo, Obchod, Prší a další karetní hry… Prší zvládá Brácháč s přehledem od čtyř let, tak se toho nebojte. Dnes jsem objednala hry Kingdomino, Spící královny a Zombie Kidz. Hodně inspirace najdete na webu Deskovky pro tři bratry.  

Velký úspěch mezi dětmi měla i hra „Hádej, kdo jdem“. Jednoduše jsem dětem připevnila na čelo cedulku s nějakou postavou z pohádky, aniž by věděly, jakou. A pak jsme všichni hádali, kdo je kdo.

DOMÁCÍ VZDĚLÁVÁNÍ

Naprosto přirozeně, asi proto, že jsme dost často na cestách, jsme vpluli do domácího vzdělávání. A já jsem nesmírně vděčná za přístup naší školy. První zpráva, kterou jsem ze školy dostala, akcentovala, jak je důležité, aby v tuto nelehkou dobu byla hlavně rodina v pohodě. „Hrajte si s dětmi, užijte si společný čas, chápeme, že každá rodina má jiné možnosti, je potřeba se naučit zorientovat se v této náročné době„. Škola apelovala na to, ať si nepřiděláváme zbytečný stres, ať se s dětmi učíme, když na to budeme mít chuť a nebude to znamenat nervové vypětí nás všech. S o to větší lítostí jsem sledovala, jak to funguje jinde. Domácí úkoly z tělocviku, hudební výchovy, nutnost odeslat úkoly do 20 hod večer, jinak bude pětka apod. Za mě je toto období slušnou sondou do fungování škol a skvělá možnost poznat celkové nastavení a filosofii školy.O tom, jak to mám se školou se dočtete i v tomto článku. Nic se na tom ani po třech letech nemění. Jsem ráda, že jsme našli tu odvahu a vykročili ze zajetých kolejí a jdeme trochu jinou cestou. A bude tomu tak i v případě Brácháče, který teď sice přijde o svůj velký den, o zápis do školy, ale naštěstí je mu to naprosto šumák.:-)

Ze školních her je super pantomima na vyjmenovaná slova (prostě si vyjmenovaná slova vytisknete, nastříháte, losujete a střídáte se u pantomimy), domino s příklady (místo dominových dílků si vytisknete dílky s jednoduchými příklady na sčítání, odčítání a pod.), nebo matematické piškvorky. Pogooglete určitě něco najdete volně ke stažení.

Na počítači je fajn Hejného matematika na Matika.in, angličtina na  Duolinguo nebo youtube kanál Singsing, na češtinu zase Umíme česky. Do mobilu jsem dětem nahrála aplikaci Matemág nebo Hravouka. Ale pravdou je, že ten online nestíháme tak často. Jsem stará škola,čili takový ten typ, který má tiky, když slyší slovo aplikace, takže pěkně papíry, tužka a jedeme…

VŠUDYPŘÍTOMNÉ VZDĚLÁVÁNÍ

Řekla bych, že se nám podařilo pochopit podstatu domácího vzdělávání. Prostě tomu nechat volný průběh a nechat prostoupit vzdělávání celým dnem. Uvedu jeden konkrétní příklad, jak to může fungovat. Začalo to jednoduchým projektem. Dali jsme naklíčit čočku a hrášek a sledovali, jak se během jednoho jediného dne mění, jak vypadá kořen, jak přibývají lístky. Pak jsme začali přírůstky měřit, zaznamenáváme… Je neuvěřitelné, co ta jedna pidi čočka dokáže za pouhých šest dní! Dá se s tím krásně pracovat napříč více předměty – v češtině potrénujete psaní při popisu toho, co děláte, v matematice můžete měřit, počítat průměr přírůstku, zaokrouhlovat, zjišťovat obvody a obsahy truhlíku, ve výtvarce kreslit, v přírodovědě se zaseknout na tom, jak funguje skleník, popovídat si o skleníkovém efektu a dostat se tak k ekologii, rovnou probrat fotosyntézu…tohle prostě není o čtyřech hodinách denně, kdy má člověk 45 minut češtinu, 45 matiku, tohle je naprosto přirozené učení.

Venku s obřím mikádem jedeme geometrii, při pečení matematiku…ono se i při hraní vždycky najde něco, co člověk může probrat „jako ve škole“, aniž by u toho seděl v lavici. Stačí se jen dívat.

TAKŽE TAK.

Chtěla jsem se ještě rozepsat o těch pozitivách, ale mám dojem, že jsem jich vlastně popsala už poměrně dost.

Jo, je třeba se na všechno dívat pozitivně, jinak by se člověk zbláznil. Neříkám, že mi to jde. Ale učím se to. A díky moc všem, co mi v tom pomáhají. Tentokrát jsem to opravdu potřebovala.

A tady jedna rada na závěr. Nedovolte aktuální situaci, aby vnesla hořkou pachuť do mezilidských vztahů.  To, že já se bojím, neznamená, že se bát musí každý. To, že se nebojím, neznamená, že se nutně nemusí bát každý. Buďme si spíš oporou, než protivníkem v neutichajících diskuzích. Respekt, ok?

PS. Ještě jsem se chtěla pochlubit domečkem pro panenky, co jsem vytunila. Tak si to nacpu sem.