Naše bezmléčná cesta

Život bez mléka, mléčných výrobků a vajíček mi už přijde tak samozřejmý, že mám pocit, že je to vlastně úplná normálka a žije tak každý druhý (stejně jako bez lepku, bez cukru, bez masa…), tak proč o tom psát a unavovat? Však už bylo určitě všechno řečeno, ne? Jenže to je právě ten problém těch našich sociálních bublin, protože podle sebe soudím tebe. A tak mě v posledních týdnech poměrně překvapilo, kolik lidí se mě na život bez mléka ptalo, protože oni, oni si to ani náhodou neumí představit. Tak pojďme na to. Jen upozorňuji, že popisuji pouze to, jak to bylo u nás. Třeba to někomu pomůže.

PROČ BEZMLÉČNÁ DIETA?

Kašel. Brácháčův kašel.  Asi nemá cenu to tu rozmazávat, ale kašel je slovo, které se pomalu bojím vyslovit nahlas. Slovo, které mi úplně svírá duši.  Každé malé zachrchlání mi nahání okamžitě hrůzu, cítím pokaždé tu paniku, že je to zase tady…

Vyzkoušeli jsme ledacos.  Od klasické léčby přes masáž reflexních bodů, bylinky, smrkové výhonky, zábaly na krk, cibulové zábaly, cibuli pod postel, tymiánové čaje po celém bytě, inhalace, bylinky na polštář, moře, hory, ozdravovny…a vysazení mléčných výrobků a vajec prostě muselo nutně následovat. Však ne nadarmo se říká, že mléko „zahleňuje“. Jenže já jsem nad tím pokaždé jen tak mávla rukou, pomyslela si své „No měli bychom to omezit.“, ale skutek utek…

ŽIVOT BEZ MLÉKA SI NEDOVEDU PŘEDSTAVIT

No ani já jsem si ho nedovedla představit. Naše lednice vždy obsahovala minimálně jeden regál narvaný bílými Hollandiemi, jeden regál všemi těmi bio Matyldami… Brácháč to miloval a měl podle mě regulérní závislost!

JAK JSME PŘIŠLI NA TO, ŽE MÁ(ME) ALERGII

No, těžko říct, jestli ji opravdu má nebo nemá. Z krevních testů mu alergie prokázána nebyla. Alergii nám (jemu i mně) diagnostikovala homeopatka, která používá metod EAV. Neptejte se mě, jak tato metoda funguje, mně tohle mozek prostě nepobírá. Ale třeba já jsem se díky tomu, že jsem vyřadila mléčné výrobky a vajíčka, zbavila celoživotních problémů s trávením. Takže na té metodě asi něco bude… Homeopatka mi vysvětlila, že jsem vlastně celý život žila se zánětem v těle, ano, i to se dá, však ono to zlobí jen občas, dá se na to zvyknout, jenže ono se to někdy nějak projeví… A pak už může být pozdě to řešit. I samotný exém u dětí je vlastně projevem vnitřního zánětu a je dobré řešit příčinu uvnitř, než exém „zapatlávat“ seshora do těla kortikoidy.

ZE DNE NA DEN BYL KONEC

Když jsem tehdy jela od homeopatky s tím, že máme zcela vyřadit mléčné výrobky a vajíčka (on i já), byla jsem úplně zničená. Cestou domů jsem se stavila demonstrativně u turka pro kebab s jogurtovým dressingem, celý ho do sebe narvala:-)) a rozloučila jsem se s „prasáckým“ životem. V plánu bylo dojíst všechny ty Hollandie a Matyldy, másla a mozzarely a mňam plísňové sýry a už je nenakupovat. Prostě přejít na dietu pěkně plynule, postupně, zvyknout si krůček za krůčkem.

Druhý den jsem však vstala, ucítila neskutečné odhodlání a sílu. A vlastně i vztek. Otevřela jsem lednici a všechno mléčné prostě s obrovským odhodláním naházela do tašky a jednoduše odnesla pryč. Dětem jsem oznámila, že prostě nic není, že je alergie a hotovo! Možná si říkáte, že jsem nemusela vše vysadit i Žloutkové, však mléko a mléčné výrobky jsou důležité. Jenže když se zamyslíme, co tak důležitého může být v té mrtvé bílé vodě, která vydrží čtvrt roku v tetrapacku, tak asi nic extra, ne? Jen pro zajímavost doporučím toto video. No a co si budeme povídat, ty všechny jogurtíky a přeslazené tvarůžky asi taky nebyly zrovna to pravé ořechové. Takže jsem věděla, že to nějaký čas prospěje nám všem si pořádně pročistit organismus.

No, jestli někdo čeká, že přišla hysterie, omyl! Děti pochopily raz dva, že prostě není a nebude, protože alergie a bylo hotovo! Žádné kňourání, fňukání, přemlouvání, prostě mléko zmizelo z našich životů a každý z nás to přijal. Jako fakt!

A tohle mi přijde stěžejní v životě s dětmi. Jistota ze strany rodičů. Bez ní nefunguje spousta věcí. S ní je řada věcí mnohem jednodušší. Třeba i takový dudlík. U těžce závislého Brácháče jsem věděla, že mu ho mohu vzít až v okamžiku, kdy si budu skálopevně jistá tím, že to zvládnu já. Ano já. A zvládl to takřka ze dne na den, protože jsem prostě věděla, že není cesty zpět, cítila jsem se jistá a odhodlaná. A zřejmě to krásně přenesla i na něj.  A tak to u nás bylo i s jeho nejmilovanějším jogurtem, který miloval stejně jako kdysi mé prso:-).

MÁ TO NĚJAKÝ EFEKT?

Zrovna minulý týden jsme se s dětmi dívaly na stará videa, když byly Brácháčovi tak dva roky. A víte co mi došlo? Jak moc  chraptěl! Nikdy jsem si toho vlastně vůbec nevšimla, přišlo mi to normální! Ale ono to možná úplně normální nebylo, on byl možná permanentně zahleněný. Taky jsem najednou úplně jinak viděla jeho kůži. Vždycky mi to přišlo „v pohodě“, tu a tam pidi flíček exému, však děti bývají tak nějak „volezlý“, no ne? To vše je pryč! Ale to hlavní! Trávení. Nebudu zacházet do detailu, ale pro mě je i toto jasný důkaz toho, že ač se mu alergie v žádném krevním testu nepotvrdila, jeho tělo na mléčné výrobky prostě negativně reagovalo a ne že ne.

JAK SE NÁM JEŠTĚ ZMĚNIL JÍDELNÍČEK

Přiznávám, že asi nikdy nebudeme cukrfree rodina a ani jáhly nebudou naším oblíbeným pokrmem, i když nikdy neříkej nikdy:-). Já jsem vyrostla na tradiční české kuchyni a asi to neumím jinak. Ale i tak jsem se pokusila dost věcí změnit. Krůček za krůčkem.

Když peču, používám poloviční množství cukru a mouky, než je v receptech. Sladká chuť bývá z části nahrazena sladkou chutí rýžového mléka, které používáme a mouku nahradím nastrouhanou cuketou, mrkví nebo jablky. Klasickou hladkou nahradila celozrnná špaldová. Když vařím těstoviny, tak celozrnné a nebo kukuřičné. Mléko kravské nahradilo mléko rýžové nebo ovesné. K večeři vařím mnohem častěji husté zeleninové polévky. Sice točím pořád dokola ty samé, ale lepší než chleba… Je to už rok, co žijeme bez mléka a snažíme se jíst o chlup lépe. Ne vždy nám to jde, ale žít bez mléka nám jde asi o milion procent snáz, než jsem doufala.

Tak co vy a mléko? Jak se na něj díváte?