Mami proč aneb Proč to všechno dělám?

Přiznávám, jsem asi pohodlná. I když se snažím přesvědčit, že ne.  Mám a vždy jsem měla ráda cestování. Když o tom tak přemýšlím, nikdy jsem nebyla v Americe, ve Vietnamu ani v Thajsku… možná  šlo vlastně jen o výletování. Ale to je fuk. Teď mám dvě malé děti. A s nimi přišel jiný pohled na věc, jiné potřeby a jiné možnosti. Jistě, jsou lidé, pro které se narozením dítěte nic nezmění.

Pro mě ne. Já prostě nejsem žádný náruživý cestovatel, co nesundá pohorky a softshellku, nejsem „pankáč“, který hodí dítě do krosny či šátku a zdolává svou běžnou porci vysokohorské turistiky, ani  neujedu jen to fikne 100 km na kole s dítětem v Chariotu. Jsem asi „plašan“. „Plašan“, kterému se s dětmi narodila potřeba určité jistoty.  Jistoty, že tam, kam jedu, najdu to, co potřebuje celá naše rodina.  Ubytování  alespoň trochu „přátelské k dětem“, výletní místa a zastavení, které zpestří cestování s dětmi, cesty, které zdoláme s kočárkem a nebo je  zvládne čtyřletá dcera na kole. Protože chci, aby cestování bavilo nás všechny.  Protože cílem není cíl. Cílem je cesta.

Možná někdo namítne, že to lze docílit i jinak, bez pomoci těch všech „babyfriendly“ serepetiček. Jasně že i my vymýšlíme pro děti zábavu během výletů, soutěže, stavění domečků v lese pro skřítky… ale jsou ještě malé, mají sve potřeby, stejně jako my máme své potřeby si během dovolené trošku odpočinout. Konečně se třeba v klidu nasnídat, vypít si kafe, popovídat si…

Tak naše cesty celkem pečlivě plánuji. A dost mě to nebaví. Chybí mi důvěryhodný zdroj přehledných, ucelených informací. Je tam hernička, pro případ, že bude pršet? Je tam nočník?  Dá se tam jet s kočárkem? Dá se tam v někde cestou ohřát dětské jídlo? Potkáme cestou nějakou atrakci pro děti? Když syn vstane ráno v 5 hodin, je možnost v penzionu někam zalézt, kde nebudeme budit ostatní? Těch otázek je milion. S druhým dítětem jsem je osekala asi o 70%:-). Už jsem totiž konečně pochopila, že přebalit můžu i na sněhu, že teplý oběd může být krásnou teplou večeří a rohlíkem nezarmoutíš… jenže i tak prostě cestování s dětmi není tak jednoduché, jak bývalo a má své mantinely.

A tak si říkám, když už toto vše řeším sama pro sebe, proč se nepodělit. Třeba se mi podaří vytvořit přehlednou cestovatelskou mapu osobních zkušeností… Ovšem pozor! Mimísky, manžílky, pupíčky, těhulkování a „my jsme se pokakali“ tu prosím  nehledejte.