Krátce po poledni opouštíme El Chorro (čti zde) a míříme dál na sever, do čtyřicetitisícového starobylého městečka Antequera. Baví mě sledovat z okýnka okolní krajinu a přiznám se, že mě ani ve snu nenapadlo, že z vlaku budu mít znovu tu příležitost vidět v celé své zlatavé kráse Caminito del Rey! Jestli někdy pojedete z Málagy do Sevilly, určitě jeďte vlakem, který zastavuje v El Chorro (myslím, že některé vlaky to objíždí), sedněte si na levou stranu ve směru jízdy a kochejte se. Tady malá ochutnávka…
Náš vlak bohužel nejede přímo do Antequery, ale do Antequery SA. Ne, není to to samé jako Děčín hlavní n. a Děčín východní n., je to kur… daleko! A nic mezi tím nejede! Vzhledem k tomu, že to už nějaký čas tuším, jen jsem si to nechtěla připustit, jsem připravena! Soudě dle mapy v Antequera SA totiž není snad nic než nádraží. A po zkušenostech v El Chorro, kde chcípl pes, nechci spoléhat na to, že vylezeme jak dámičky z vlaku a mávneme na taxika. Volím tedy prasáckou variantu a pro sichr nám objednávám taxika už předem. Stydím se, že pojedeme taxikem, ale člověk musí sklopit uši. Cesta nás sice vyjde na 20 EUR, ale šetříme tři hodiny drahocenného času, které bychom jinak smrděly v zapadákově na nádraží, kde široko daleko nic není. Ne, 20 km s batohy na zádech mezi poli fakt nedáme. K mému překvapení na nádraží v Antequera SA stojí několik taxiků. Od taxikáře se dozvídám, že se díky covidu zrušilo veškeré autobusové spojení mezi těmito dvěma místy, což je pro taxikáře dobře. Tak aspoň pro někoho:-))
V Antequeře bydlíme přímo v historickém centru. Hotel Manzanito stojí u nádherného kostela San Sebastian. Antequera je totiž městem kostelů – je tu nějaký snad na každém rohu! Ačkoliv jsem měla jisté obavy, protože přímo vedle hotelu je herna, jsem naprosto nadšena volbou ubytování. Za 50 EUR/noc za obě dvě si vážně nemůžeme stěžovat. Na pokoji je i varná konvice, což je pro mě, milovníka rozpustné kávy (ano, je třeba, aby to zaznělo, MNĚ TO PROSTĚ CHUTNÁ:-))) základ dobrého hotelového pokoje. Recepce nám dokonce vychází vstříc a mění nám pokoj, když jako dvě ženy preferujeme pokoj s oknem a ne terasou, abychom mohly v noci v klidu spát při otevřeném okně (však je vedle ta herna a já jsem mistr hororových scénářů!). No a ty postele -jako pro princezny! Na těch se ty naše spacáky budou ale vyjímat! Na královských postelích si dáváme i v rámci úspor královskou večeři. Za naše peníze si dává teplou večeři taxikář. 🙂
Z Antequery jsem já osobně naprosto, ale naprosto nadšena! Sice jsem cestou sem litovala, že jsem nebyla schopna vymyslet, jak se dostat bez auta do skalního města El Torcal (trošku jak naše Tiské stěny), ale odvolávám!
Dlouho mě žádné městečko tak nebavilo! Tohle místo se řadí mezi ta nej, která jsme na této cestě navštívily! Ta kombinace renesančních kostelů, bílého městečka, palem a Antequerského pohoří je fantastická!
Arco de los Gigantes, původně arabský hrad Alcazaba, renesanční kostely, Real Colegiata Iglesia de Santa María la Mayor, dolmeny, tady je toho tolik co objevovat!
Ráda navštěvuji nová místa, ale sem bych se jednou moc ráda vrátila! Určitě bych si vyčlenila víc času na prozkoumání okolí. Možná se vám bude zdát, že mě láká navštívit konečně i ten El Torcal, ale přiznám se, že jsem měla mnohem větší chuť se rozběhnout do těch skal, které vidíte na fotkách. Korzovat tam v podhůří po pěšinkách a vychutnávat si samotu…
Tady, přesně tady… Taky se tam vidíte?
Bohužel nás ale čeká vydatný déšť. Nezbývá než se zdekovat, zavrtat se do spacáků a připravit se na další cestu. Tentokrát v dešti. Aspoň budeme mít příležitost poprvé vyzkoušet nepromokavé ponožky! Ale o tom zas v dalším vyprávění…
A pokud se vám naše cesta líbí a chcete se vydat v našich stopách, nezapomeňte, že neméně krásné výlety najdete v mých průvodcích! Na hezké trasy já jsem jako dělaná! Provedu vás i vaše děti (v kočárku i bez něj) Alpami!
Nebo Českosaským Švýcarskem!
Všechny průvodce jsem vydala svépomocí. Můj blog funguje bez jakýchkoliv spoluprací. Pokud máte chuť ho podpořit, máte několik možností:
- Sdílejte tento článek. To každého autora potěší!
- Pořiďte si mé průvodce. To potěší obzvláště:-)
- Napište mi zprávu, komentář. Toho se sice nenajíme, ale má duše bude nasycena.
- Pozvěte mě třeba na housku s oslizkou okurkou a nakrájeným jablíčkem…
Moc děkuji!
Jo a pokud byste chtěli poznat České Švýcarsko víc a využít u toho mého know how, zavítejte k nám na Offline chaloupku!
Zanechat komentář