První díl naší cesty najdete zde.
V šest ráno nám zvoní budík. Nezbývá, než z útrob spacáku vylovit doklady, zabalit a vyrazit na další cestu. Těším se pryč z města! Slečna Ž. neví, kam míříme dál. Nikdy nezná plán cesty předem. Každý okamžik je pro ni překvapení. A to dnešní bude ale hodně velké!
Na nádraží běžíme. Když teď zpětně přemýšlím, proč jsme běžely, tak fakt nevím:-). Každopádně je to kousek, jen 15 minut a jsme na vlakovém nádraží Málaga- Maria Zambrano. U pokladny zjišťuju, že to, co jsem tušila, jsem tušila správně a zázraky se nedějí- z El Chorro, kam míříme, skutečně zítra není rozumné spojení do Antequery. Ona totiž není Antequera jako Antequera. Při plánování jsem to uzavřela tak, že Antequera SA bude něco jako Děčín hlavní a Děčín východní nádraží a nějak to pak pořešíme. No, není no. Je to 20 kilometrů a to s tím batohem na zádech úplně nechceš. Ale problémy budeme řešit, až nastanou!
Co mě na nádraží překvapuje jsou bezpečnostní kontroly jako na letišti. Fronta je přes celou nádražní halu, ale naštěstí to odsejpá. Musíme na pás odložit vše včetně ledvinky (na dva týdny můj trezor) a nechat to projet bezpečnostním rámem. Nás ojedou tou pípavou tyčkou. Zase mi píská podprda nebo zub, vždycky pípám! Ten zub je ale mimochodem ze Španělska, kde mi před 20 lety řekli, že je to jen provizorium, ať si to nechám doma předělat. No hele jak drží! Taky za ty prachy! Do vlaku se pak nedostane nikdo bez cestovního dokladu, protože ty se kontrolují před nástupem. Takže další fronta, tentokrát u kolejí. Ačkoliv je vlak přistavený už dávno, nástup je možný tak deset minut před odjezdem, kdy se otevře „kukaň“, ve které sedí ti, co kontrolují doklady.
Jen hodinka jízdy, která nás vyjde celkem na 9 EUR, a už vystupujeme v El Chorro. V místě, kde jsem před dvaceti lety nocovala někde v lese, kdy Caminito del Rey byla ještě jednou z nejnebezpečnějších stezek na světě. Teď je to taková procházka v žabkách, však to se ještě dozvíte.
Ubytování máme hned u nádraží. No, abych řekla pravdu, El Chorro je trochu prdel, kde toho moc není (a ten supermercado na mapě taky moc nehledejte, možná tak v letních měsících), takže ani nebylo z čeho vybírat. Vybrala jsem v podstatě to nejlevnější volné ubytování, které bylo zároveň naším nejdražším z celé cesty. Ale rozhodně to tedy stálo za to! Komplex Garganta mě velmi mile překvapil a myslím, že cena (90 EUR/noc) byla adekvátní k tomu, co jsme dostali. K dispozici jsme měli dokonce třípodlažní pokoj! Jakože pecka! A hlavně, byl tam bazén. Bazén = šťastné dítě, i kdyby měla voda deset stupňů.
Na recepci nám uloží zavazadla (zdarma), protože check-in je později. Ale přislíbí nám, že náš pokoj uklidí přednostně. Nevadí, s tím jsme počítaly – vyrážíme prozkoumat okolí!
Je tu nádherně! A já si myslím, že je velká škoda, že většina turistů sem míří jen kvůli stezce Caminito del Rey a nechá si tuhle nádheru proklouznout mezi prsty. Drápeme se cestou necestou naprosto bez cíle někde mezi skalními útvary Cocina Caliente, Los Perros, Olivitos, kousek po Ruta Escalera Arabe. Mít tak víc času!
Vychutnáváme si ten klid, krásné výhledy, samotu, děláme si piknik a nic nám nechybí. Apartmánové domy působí ještě dost opuštěně. Za celé odpoledne potkáme až cestou zpět tři cyklisty.
Objevujeme i jeskyni a já mám samozřejmě staženou prdel, aby mi tam to dítě někam nespadlo (sama se až k jeskyni prostě nevydrápu), ale v hlavě mi jede ona známá větička „Důvěřuj jí!“. Tak jo no, tak se tam jdi podívat, ale…. Už lezeš ven????? 🙂
Ta radost, když jdeme kolem sadu plného citronovníků! Tak samozřejmě, že jsme si jeden (dobře no, dva) spadlý na zemi sebraly, však by to tam shnilo! Večer si ho smíchám se slivovicí, to by bylo, abych tu lehkou bolest v krku nezahnala! Ten druhý táhnu celou naší cestu jako dárek domů těm dvěma pacholkům. Ti budou mít radost!:-)
Krásný den! Nikam nespěcháme, jen se touláme a užíváme si toho božského klidu. V restauraci si dáme naše jediné jídlo v restauraci na této cestě. Ano, šetříme a také velkou roli hraje má potravinová alergie. Při objednávání slečně slibuji tapas, pěkně šunčičku na prkýnko…no, přinesou nám haldu drobečků (představte si rozdrobenou bábovku vyválenou v omastku) a v nich zavrtané kousky slaniny. Příště nebudu za frajerku, co tomu rozumí bez překladače:-))) Inu, tradiční španělské jídlo migas u nás úplně nezabodovalo. 🙂
Pak už jen odpočíváme, proběhne koupačka, dlouhé čtení na lehátkách na prázdné terase a večer brzy spát. Však zítra ráno brzy vstáváme. Čeká nás totiž Caminito del rey a přesun dál!
Líbí se vám mé články? Nacházíte v nich inspiraci! Dejte mi vědět! Ať už komentářem, sdílením, zprávou. A když mi pomůžete šířit informaci o mých knihách, díky kterým mohu vytvářet obsah neovlivněný spolupracemi, nebudou vám zlobit děti! A že je ještě nemáte? Tak neváhejte. Zásoby knih se tenčí!
Zanechat komentář