Jižní Itálie -Bari a okolí s dětmi

Za článek děkuji Jitce.

Přemýšlíte, kam o vánočních nebo jarních prázdninách a na hory se vám nechce? Co takhle zkusit jih Itálie? Podnikla jsem tam dvě návštěvy právě v tyto termíny a moje dojmy byly tak dobré, že se chci o ně s vámi podělit. 

Výhod je v této oblasti hned několik: Ryanair létá do hlavního města Apulie Bari z Prahy přímou linkou, cesta trvá necelé dvě hodiny a mimo sezonu, což předvánoční čas i první tři měsíce roku bezesporu je, se dají sehnat velmi levné letenky. A navíc – mimo sezonu si můžete užít vyhlášená místa zapsaná na seznamu UNESCO téměř bez turistů. 

Pozn. S dětmi v báglu: A co letět do Benátek a pojmout to jako roadtrip? Z Benátek vlakem přes Sirolo třeba až do Lecce a pak z Bari zpět do ČR. Věděli jste, že děti do 12 let jezdí s rodiči v rámci Interrail ticket zdarma? Mrkněte na naši cestu Máma a dcera.

Letiště v Bari je nedaleko města a doprava vlakem nebo autobusem je bez problémů, informace jsou přehledně popsány na webu letiště.

První návštěvu jsme podnikli s manželem bez dětí, nepůjčili jsme si auto a nebyl to vůbec problém. Vlakové i autobusové spojení do cílů našich výletů bylo dobré a i ze staré části města Bari, kde jsme bydleli, to je na vlakové nádraží pěšky přesně 1 km a autobusy jezdí hned za ním. Dalo nám trochu práce se zorientovat v systému vlaků, protože nádraží vypadá nenápadně, ale ukrývá nádraží hned 3, každé od jiné společnosti, která vyjíždí do různých směrů.

Při vyhledávání vlakových spojení na  www.trenitalia.com je tak potřeba dávat pozor na označení za názvem nádraží Bari Centrale – buď není uvedeno nic, nebo nějaká ze zkratek. Na nádraží je ale infocentrum a obsluha ochotně a anglicky poradí, případně ukáže správný směr, není tedy potřeba se orientace na nádraží obávat.   

Teplota v prosinci i v únoru, kdy jsme zde byli, byla velmi rozmanitá. Někdy jsme chodili v tričku a bylo nám opravdu teplo, na večer se ale hodí i teplejší oblečení včetně čepice a rukavic, protože od moře dost fouká.

Všechna místa, která jsme navštívili, najdete v této mapě.

Bari

Bari je přístavní město, hlavní město regionu Apulie s populací okolo 400 tis. obyvatel. Má krásné staré město, příjemná atmosféra je ale i v novější části města.  

Ubytování je možné jak v novější části, tak v historické na severu města u moře, což jsme zvolili my a nelitovali jsme. Město je krásné, spletité a autentické. Nejedná se o vybydlený skanzen, ale žijí tu běžní lidé. Ubytování pro turisty je typicky v přízemí domů, kde jsou malé byty se vstupem přímo na ulici – jste tedy v centru dětí a nenarušujete soukromí stálých obyvatel tím, že jim chodíte po domě.

Dominantou starého města je Bazilika svatého Mikuláše, hned vedle je hrad, o kousek dál zase jiný kostel…Výčet zajímavých míst by neměl konce a byla by škoda se zaměřit jen na vyhlášené památky, protože téměř všude je něco zajímavého. Ať jde jen o zapadlé uličky plné květin, malá podloubí se svatými obrázky nebo uličku Strada Arco Basso, ve které se tradičním způsobem vyrábí pro tuto oblast typické těstoviny orecchiette, což v překladu znamená ouška a jejich tvar názvu také odpovídá.

Alberobello

V okolí Bari se nachází několik měst, které rozhodně stojí za návštěvu a Alberobello je jedním z nich. Z Bari se do něj dostanete za hodinu autobusem, který odjíždí ze zastávky hned za vlakovým nádražím. Pro Alberobello jsou typické domky zvané Trulli, jejichž střecha je poskládaná z kamenů bez použití malty.

Důvod pro použití této metody byl prozaický – v době jejich vzniku byla zavedena daň z nemovitostí. A aby se jí občané Alberobella vyhnuli, stavěli si domky jako provizorní, snadno demontovatelné stavby. Městečko není velké, avšak velmi malebné. Můžete se jen tak procházet a kochat se, nakouknout do kostela na kopci nebo se za 2 € podívat do muzea Trulli, jak se v domcích dříve žilo. Město je to poměrně turistické, v prosinci i v únoru v něm bylo turistů ale velmi málo. I když je hodně podniků mimo sezonu zavřených, vždy se najde místo, kde je možné se najíst nebo si dát kávu. Pozor ale na siestu – ta se poctivě dodržuje i v zimě a v některých místech si cca od 13 do 17 hodin nic moc nekoupíte.

Matera

Další město na seznamu Unesco, které má naprosto odlišnou atmosféru než Bari nebo Alberobello, je Matera. Ostatně i to je jedním z důvodů, proč jsem si tuto oblast Itálie tak oblíbila – je velmi pestrá. Matera leží na kraji regionu Basilicata a je považována za jedno z nejstarších měst nejen v Itálii. Z Bari sem jezdí vlak a ze stanice Matera Centrale si opět vystačíte s pěší chůzí.

Původní obyvatelé města si budovali svá obydlí přímo do skály nad kaňonem řeky Graviny, ve skále jsou vybudované dokonce i kostely. Postupně se město rozrůstalo, stále má však silnou atmosféru dávných dob. I proto, že se zde točilo mnoho známých filmů, je turisty velmi oblíbené a během sezóny bude asi velmi plné. V prosinci jsme tu ale byli skoro sami, obchody se suvenýry byly zavřené a mohli jsme si tak užít autentickou atmosféru. Prošli jsme se po městě, se zakoupenou vstupenkou jsme si prohlédli i skalní kostely a odpoledne šli procházkou přes kaňon na protější kopec, odkud je na město nádherný výhled. Cesta vede hliněnými pěšinkami, míjí opuštěné jeskyně a když půjdete zpátky s padající tmou a budete mít štěstí jako my, potkáte dole v kaňonu dikobrazy.

Město za tmy má tajuplnou atmosféru a když vám vyhládne, dejte si na cestu k nádraží focacciu, která v celém regionu nahrazuje pizzu. I základní klasika s rajčaty je skvělá, ale nebojte se experimentovat – třeba ta s bramborami je fantastická.

Polignano a Mare + Monopoli

Máte už dost měst a chcete se trochu projít? Není problém, stačí dojet vlakem z Bari do Monopoli a odtud si udělat výlet po pobřeží do Polignano a Mare, což je další z krásných městeček v této oblasti. Nachází se přímo na vápencových útesech nad mořem a vápenec je také hlavním stavebním materiálem.  Město je tedy bílé a působí velmi čistě. Začátek procházky je v Monopoli, což je opět hezké město s mnoha kostely, Majákem a autentickou atmosférou. Vymykalo se však plochou na bruslení, nad kterou se tyčily palmy. Vydali jsme se tedy směrem k Polignanu. Začátek cesty příliš krásný není, vede podél silnice, ale dají se zde objevit i zajímavé věci – u cesty k našemu překvapení rostl pepřovník. Opuštění průmyslovější části města je úlevou a za odměnu už vás budou čekat jen útesy a výhledy na moře. Cestou minete například skalnatý most nad mořem, knihobudku z loďky nebo malé pláže – na jedné z nich jsme objevili mrtvou mořskou želvu. Na konci cesty vás přivítá Polignano a Mare svými útesy, na které se pak můžete podívat i z výšky z vyhlídek ve městě. V prosinci bylo město vánočně vyzdobené, což bylo na jednu stranu krásné, na druhou to však zahrnovalo i kýčovitou výzdobu svítícími želvami, lasturami a včetně přezdobené pláže. Inu jiný kraj….

Pokud nechcete nebo nemůžete absolvovat celý výlet, doporučuji si zajet alespoň do Polignana a Mare. Projít se uličkami, z kraje útesů pozorovat dramatické vlny, podívat se na pláž hned vedle centra, dát si kávu a zmrzlinu a jenom tak být.

Trani – Bisceglie – Margherita di Savoia

Další procházka podél pobřeží vás zavede na druhou stranu od Bari, do města Trani, ze kterého se po 14 km podél moře dostanete do Bisceglie.

Obě města jsou si trochu podobná, mají pěkné staré město a moc příjemné přístavy, kolem kterých se dá nejen projít, ale také se dobře najíst a napít. Dominantou Trani je románská katedrála sv. Mikuláše Poutníka, na jejíž šedesáti metrovou věž se dá za pár euro vystoupat a rozhlédnout se nejen do kraje, ale hlavně na moře. Při naší návštěvě dost foukalo, takže vyhlídka byla poněkud dobrodružná, výhled na vlny tříštící se o pobřeží ale stál za to. V parku nedaleko katedrály je pak možné zahlédnout papoušky. Cesta je malebná, navigačně nenáročná, prostřední část vede podél silnice, ale dá se to zvládnout – s dětmi bych tudy však raději nechodila.

Při první návštěvě regionu bez dětí jsme šli podél pobřeží, při druhé s dětmi jsme provozovali autoturistiku. Zajeli jsme až k Margherita di Savoia, kde jsou nekonečné písečné pláže, které jsou mimo sezonu opuštěné a jenom vaše. Jsou tu také Slaniska, kam je možné jít na exkurzi a při troše štěstí viděl i plameňáky. Mimochodem věděli jste, že jsou růžoví díky potravě, kterou konzumují? Hlavně drobným korýšům a řasám obsahujícím karotenoidy – přírodní pigmenty, které se vyskytují i v mrkvi nebo rajčatech. Cestou zpět do ubytování v Bisceglie jsme se stavili na procházku po přístavu v Trani, kde jsme měli v gelaterii Arte Fredda tu nejlepší italskou zmrzlinu – a že jsme jich už měli celkem dost.

Ubytování jsme byli v Bisceglie a také jsme byli spokojeni. Nabízí nejen procházku po starém, poněkud zanedbaném městě, ale jsou zde i oblázkové pláže a možnost procházky po nižších útesech. Málokdy mám při běhu takové výhledy jako právě tady.

Ostuni a Locorotondo

Město na kopci, s výhledem na moře, s množstvím schodů a spletitými uličkami bez příkras. Z Bari jsme se jeli půjčeným Fiatem Panda lehce přes hodinu a i samotná cesta byla zážitkem. Provoz je zde překvapivě bez problémů, ve srovnání s řidiči v Neapoli je řízení zde téměř odpočinkovou činností. Cesta vede nejdřív podél moře, aby pak odbočila do starých olivových hájů a nakonec vyšplhala na kopec, na jehož vrcholku se nachází náš cíl na tři noci, město Ostuni. Byli jsme zde s dětmi a volba to byla dobrá. Město samo o sobě je zajímavé, pro děti přirozený labyrint, ve kterém hledaly cestu ven. Je tu sice množství ubytování, zároveň tu očividně žije i mnoho obyčejných Italů, takže je možné pozorovat běžný život, normálně si nakoupit a zajít si na skvělou kávu.

Moře je jen asi 10 kilometrů daleko, i bez koupání děti nekonečné pískoviště bavilo – konečně mohly do sytosti házet kameny do vody.

Nedaleko od Ostuni je také Locorotondo, město usazené na kopci obklopené bílými domky.

Castellana Grotte

Naší poslední zastávkou, kterou jsme proložili cestu z Ostuni do Bari, byl jeskynní systém v obci Castellana Grotte. Jedná se o nádherný jeskynní komplex vzniklý před miliony let erozí vápence, který nabízí několik prohlídkových tras a díky mimořádné akustice zde probíhají také kulturní akce a koncerty. Jeskyně jsou celoročně přístupné (a celoročně je tu také kolem 15° C) a prohlídka je skutečně ohromující. Přestože trvala skoro dvě hodiny, zvládly jí i dvě předškolní děti. Určitě si ale před prohlídkou dojděte na toaletu a s sebou pro jistotu vezměte pití. Pokud by pro vás byl pobyt v podzemí nekomfortní, přibližně v polovině je možné prohlídku zkrátit a jít s průvodcem na povrch. V jeskyních je zakázáno fotit, nezbývá než věřit fotkám na webu a našemu doporučení.

Pokud stále váháte, zda vyrazit – jděte do toho. I když by to nakonec nebyla lokalita vašeho srdce, vždycky se člověk na cestách něco dozví – ať už o sobě nebo o světě. A už jen za to to určitě stojí.

Jitka

Chcete-li si seznam míst, která v Bari navštívit, mrkněte i na článek od Nápady pro Aničku.

A líbí se vám tento blog? Můžete ho podpořit! Kasičku najdete zde:

Nebo si kupte některého z mých průvodců.