Městečko Lagos se nám nechce vůbec opouštět. Má totiž všechno, co jsem si od Portugalska vysnila! Atmosféru, krásné uličky, pláže i útesy. Navíc to stylové ubytování v hostelu celkový dojem jen umocnilo. To byl VIBE! Prostě Portugalsko!
Autobusem Rede Expressos se z autobusového nádraží (cestou ještě pozorujeme zvedací most) ale posouváme o kousek dál – do vnitrozemí, do městečka Aljezur. Cesta trvá ani ne 40 minut a vyšla nás na necelá 4 EUR/os. Autobus nás vyplivne na „autobusáku“ v zemi nikoho. Tady chcípl pes! Pravda je, že se s batohy nemáme chuť kamkoliv trmácet a objevovat krásy Aljezuru. Jsme zkrátka unavené. Podíváme se na místní tržnici, nakoupíme pečivo, vodu a čekáme na náš linkový autobus do Arrifany. S ohledem na frekvenci autobusů během dne si ho prostě nemůžeme nechat ujet.:-)
Tady v té tržnici koupíte čerstvé ryby, ovoce, zeleninu, sýry…A hned za ní jsou veřejné záchodky, ty se také hodí:-)
Autobusy Aljezur – Arrifana jezdí jen během školního roku od pondělí do pátku.
Školní autobus nás za vydatného hopsání a vrzání vyveze přes všechny možné povrchy od asfaltky přes písečnou cestu a polňačku nejprve do Monte Clérigo! Zážitková jízda, řeknu vám! Když se blížíme k Monte Clérigo, ucítím příležitost! Protože tohle místo musíme vidět zblízka!
A jelikož jsem děvče bystré, hned vidím v jízdním řádu, že bychom to ještě mohly stihnout se sem odpoledne otočit…
V Arrifaně vystupujeme na konci světa. Pár domů, nula obchodů a surfaři. A ticho.
I naše ubytování je v surfařském duchu – v hostelu, který provozuje parta mladých surfařů. Hostel The Lighthouse Hostel Arifana je jedním z těch, který vám na v nabíce bookingu nezobrazí, pokud si zadáte mezi cestující dítě. Je totiž adults only. Já jsem hostel kontaktovala předem, jestli bude vadit, když přijedu s teen dcerou. Problém to nebyl. Cena je o něco vyšší – 75 EUR/noc za dvoulůžkový pokoj s vlastní koupelnou a sdílenou kuchyní. Ale je tu BAZÉN! A možnost si za 5 EUR nechat vyprat prádlo. Přiznám se, že jsem trochu nesvá, když své bombarďasy předávám v pytli špinavého prádla mladíkům, ale když je pak věším na šňůru vedle cizích slipošů, začíná mi být všechno jedno. Atmosféra je tu moc příjemná a já mám navíc možnost konverzovat ve španělštině. Hoši zřejmě také nejsou úplně místní.
Pak odprezentuji své teen dceři odvážný návrh – namísto bazénu a knihy na lehátku…což tak kdybychom se trochu prošly, co? Tam ti byla taková hezká plážička a támhle jsem si všimla cestičky…
ARRIFANA – MONTE CLÉRIGO
Necelých 10 km z části vnitrozemím, z části po útesech. To je kus další etapy Fishermen´s trailu. A ta čeká na nás dvě, i když ji nikdo neplánoval.
Nejprve si uděláme nepatrnou zacházku na vyhlídku přímo v Arrifaně. Wow! Tady se nám bude líbit! Už se těšíme, až si půjdeme večer posedět na pláž…
A pak už se vydáváme do vnitrozemí. Potkáváme tady velmi málo lidí, většinu cesty jdeme samy. Úvod je na poměry Fishermen´s trailu asi trochu nudnější, ale to nám vůbec nevadí. Je tu krásný klid! Každá si jdeme svým tempem, přemýšlíme si…
Postupně začne přibývat flóry a písku. Tu a tam musíme písek vysypat z bot, ale nic hrozného. Občas se musíme prodrat křovíčkem a trochu to škrábe. Blížící se déšť nás trošku popohání, ale nakonec nás nedožene.
A pak už se dostáváme k útesům a mně zase padá brada. To je taková nádhera! A věřte mi, že na fotkách to prostě tak nevynikne. Tohle se musí vidět, zažít, cítit!
Až několik týdnů po návratů do ČR se dočítám v novinách, že Praia Monte Clérigo se stala nejlepší pláží v Evropě pro rok 2026. „Ještě, že jsme tam šly, viď, mami?“:-)
A ty baráčky tady! Nemít Offline chaloupku, dovedu si představit, že peču nedělní bábovky tady.
Oceán je ledový. Já jsem ráda, že si namočím nohy. Mé mladší já neváhá a vrhá se do vln. Já si z Portugalska odnáším poznatek – oceán je nádherný, ale koupat se v něm asi nikdy nebudu:-) Ty vlny jsou prostě pořád takové velké! A teplota vody? Horší jak u nás v potoce!
V podvečer čekáme na poslední školní autobus plný dětí a vracíme se do Arrifany. Přiznám se, na zastávce jsem se trochu bála, aby to vůbec jelo. Zastávka vypadá, že už něco pamatuje. Jízdní řád nikde. Ale snažíme se držet zásady, že problémy budeme řešit, až nastanou…
Večer si pak dáváme slavnostní večeři a s pytlíkem plážových brambůrků odcházíme na pláž. Vařit se nám nechce. Jsme unavené, ale na tu pláž prostě musíme!
Z pláže se pak vracíme navzdory únavě svižným krokem, neb potkáme na cestě souložící divoká prasata s mláďaty:-) To fakt nechceš! Jaké štěstí, že měla zrovna chuť na radovánky, protože jinak nevím, co bych dělala. Samozřejmě mi hned naskočilo, co dělat, když potkáš divoké prase – že máš běhat kolem stromu kolem dokola. Ale stromu jaksi nebylo. Kam vylézt nebylo. Nezbývalo než stáhnout půlky a vzít roha.
V hostelu jsem se trochu bála hluku – náš pokoj byl hned vedle kuchyně a společenské místnosti. Ale tím, že zde byli ubytování jen poutníci, úderem 23 hodiny hostel zcela utichl. Všichni šli spát, neboť druhý den brzy vstávali. Stejně jako my.
My se dopoledne jdeme ještě projít po okolí, a pak si užíváme konečně chvilku u bazénu s knížkou. Odpoledne už míříme taxikem, asi tak sedmdesátiletým kámošem kluků surfařů, za 10 EUR na autobusák do Aljezur… Autobus tady skutečně příliš často nejezdí… a z Aljezur je jeden jediný spoj do Vila Nova de Milfontes za den.
Kam naše cesta pokračuje dál… O tom zase příště.
Líbil se ti můj článek?
Podpořit mě můžeš i nákupem mých průvodců. Rakouské Alpy s dětmi – hele, neseženeš lepšího!
Nebo přijeť k nám na chaloupku do Českého Švýcarska. To mám také prochozené křížem krážem a s výlety ti samozřejmě poradím. Navíc je naše chaloupka nejvíc babyfriendly, co to jde!
Zanechat komentář