Tak kam to bude letos? Na tuhle otázku, kam vyrazíme na naši už tradiční „Máma – dcera“ cestu, jsem neměla dlouho odpověď. Začínala jsem se smiřovat s tím, že letos asi nevyrazíme. Veškerá naše energie směřovala k přijímacím zkouškám na střední školu. Ano, na střední, jakože cože??? O našem roku s Cermatem se dočtete zde. Cítila jsem, že nemám v mozku jedinou volnou buňku, která by cokoliv vymyslela. Ono naplánovat takovou cestu, během které chcete využívat jen veřejnou dopravu, není jen tak. A já bez plánu prostě nejezdím. Neumím to. A už se za to ani nestydím. Navíc, ta laťka je z posledních let tak sakra vysoko!
Před čtyřmi lety jsem poprvé koupila pro sebe a dceru jednosměrnou letenku do Benátek. Naše cesta pak pokračovala vlakem s interrail ticket (dceři ještě nebylo 12 let, čili jela zdarma) nejprve na jih až do přírodní rezervace Conero a pak přes Lago di Garda zpět. Další rok, za mě TOP cesta, nás čekala Andalusie včetně pohoří Sierra Nevada, písečných dun v Tarifě nebo stezky Camino del Rey. Vloni jsme zvládly dvě etapy z přechodu Mallorcy, plavbu trajektem do Barcelony a malou ochutnávku z Camí de Ronda. A letos? Dočteš se níže.
A letos?
Věděla jsem, že potřebuji něco, co nebudu muset extra plánovat. Hodně lidí mi radilo, ať vyrazím do Portugalska na Fishermen´s trail. Jenže já jsem záhy nabyla dojmu, že na to je dáááávno pozdě. Tato cesta se plánuje víc v předstihu, pokud chceš najít ubytování za rozumnou cenu , a ne 14 dní předem. Psalo se ve FB skupině. A bez návleků nejezdi!
Jednoho dne jsem se ale rozhodla jít do rizika. Bylo to ve chvíli, kdy jsem viděla fotky právě z Fishermen´s trail u Děvče z hor.
Koupila jsem letenky z Vídně do Faro.
Zpáteční z Porto za 12 dní.
Co bude mezi tím? To se nějak vyřeší, do odjezdu víc jak týden:-)!
Začal vznikat dlouhý seznam míst, která NUTNĚ potřebujeme vidět.
Douro Valley, Berlenga, Praia do Baleal, Aveiro, Monsanto, Farol de Cabo Roca, Loriga, Sao Jao Babtista, Óbidos, Sintra, Nazaré, Praia da Costa Nova, Monchique, Albueira, Falésia, Carapateira, Odeceixe, Praia do Camilo, Ponta da Piedade, Praia da Arrifana, Praia da Bordeira, Sintra, Praia Baleal, Porto, Peniche….
Kdo by to byl řekl, že pak náhodou narazíme na nejkrásnější pláž Evropy pro rok 2025.
Jano, zadrž, nejedeš tam na měsíc a už jsi dávno pochopila, že i když děsně moc chceš, nemá to cenu se trmácet všude možně!
S velkou radostí jsem využila příležitosti itinerář u nás na Offline chaloupce zkonzultovat (čti: nechat si ho udělat) s Terkou z Naruby life. Ona ví, ona zná, ona má Španělsko a Portugalsko procestované křížem krážem. V tu chvíli mi došlo, jaké know how mám i já. Kolik času jsem schopna lidem ušetřit, když chtějí vyrazit do Českosaského Švýcarska nebo do Alp!
Pak nadešel den D.
Odlet z Vídně.
Nekoupit letenky Vídeň Faro asi za 1100 Kč by byl hřích! Teda takhle – my jsme za ně nechaly 2.300 Kč/os., protože jsme si připlácely za batohy. Nejsme troškaři. A také jsem letenky kupovala jen pár dní před odletem. Vy určitě seženete levnější. Mimochodem, pokud létáte také velmi málo a nemáte moc zkušeností, řadu rad najdete na blogu Cestuj za babku. Já s Terkou pravidelně konzultuji, v jaké fázi mám dokupovat batohy.:-))
Věděli jste, že z Prahy se dá dostat až na letiště ve Vídni s jedním přestupem? Žádná Dejvická, Veleslavín, autobus, ani pracné hledání parkoviště někde na letišti… Ve Vídni na hlavním nádraží přestoupíte do vlaku, který vás během dvaceti minut doveze až k terminálu. P-O-H-O-D-A. Vlak z Prahy do Vídně až na letiště nás vyšel na 500 Kč/os (podotýkám, že dcera už je junior). Nebojte se si ty lístky na vlak kupovat v předstihu – jsou výrazně levnější. A když by náhodou z cesty sešlo, není problém je za menší poplatek vrátit (vyzkoušeno během naší cesty do Innsbrucku, o které píši v online Toulkách Alpami).
Co vnímám jako velkou nevýhodu odletu ze vzdálenějšího letiště – je tam vždycky to riziko, že může mít vlak zpoždění, takže prostě, pokud nejste pankáči, co to risknout, jedete o spoj dřív a pak už jen nekonečně dlouho čekáte:-)
My jsme si čekání ve Vídni zkrátily procházkou k zámku Belveder a do jeho francouzských zahrad. Je to opravdu pár minutek z nádraží.
Čekání na odlet na letišti nám zpestřilo i pozorování kontroly velikosti zavazadel. To jsem ještě nikdy na letišti nezažila! Nepřeháním, když řeknu, že vzduchem létala kolečka. Kontrola byla naprosto nekompromisní. A tak jsme poprvé viděly, jak lidé ulamovali kolečka i miniaturním kufříkům nebo vyhazovali části zavazadel do košů. Dokonce i v případech, že se kufr do kontrolní klece vešel, ale jen mu lehce vykukovalo vypoulené „bříško“.
Náš let byl až večer, takže to byl věru dlouhý den! A přiznám se k jedné věci. Měla jsem strach do Faro přiletět po půlnoci. Já a dcera, která už dávno není to malé dítě. Nechtěla jsem si hrát na hrdinku, tak jsem si poprvé v životě objednala na letiště taxi předem. Pána s cedulkou s naším jménem. VIP delegace! Vlastně to byl zážitek. 🙂
Nás hostel měl recepci otevřenou 24 hodin, takže nebyl problém se ubytovat v noci. Slečna na recepci byla navíc velmi milá.
Hostel Hostellicious nemůžeme úplně hodnotit – padly jsme do postele jak zabité a hned ráno naše cesta pokračovala dál. Já jsem ocenila možnost soukromého postele za přijatelnou cenu. Ubytování nás vyšlo v pokoji pro dva na 67 EUR.
Přidám jednu radu – řada hostelů vám na bookingu vůbec nevyjede, když zadáte, že cestujete s dětmi. Některé jsou z důvodu bezpečnosti adults only. Zjistila jsem ale, že vše je o domluvě. Pokud jste ve fázi hledání a cestujete s teenagerem, zadávejte ho do vyhledávače jako dospělého. A pak jednoduše kontaktujte ubytovací zařízení, jestli je možné se ubytovat i se starším dítětem.
Mně se v hostelu moc líbila zeď plná cestovatelských citátů. Začtěte se…
Co byl pro nás trochu kulturní šok? Že se v Portugalsku dost často nehází toaletní papír do záchodu (zejména ve starších budovách). To jste věděli? Na to jsme si musely dost zvykat. 🙂 Vlastně se ani nedivím, že jsem hned druhý den při čekání na Flixbus potkala v restauraci u autobusového nádraží švába. Dobrou chuť. 🙂
Mimochodem, jak Flixbus všude hlásá, že v každém autobuse je WC, tak já bych doplnila ještě poznámku, že s tím WC je v Portugalsku skoro v každém autobuse (hlavně u těch, co jezdí kratší trasy) i cedulka „WC defekt“. Takže, dojděte si před cestou! Jen pozor na ty šváby:-)!
Faro jsme si prošly brzy ráno. Všude byl ještě klid. Možná jsme jen měly smůlu na špatné uličky se spoustou polorozpadlých domů, tak nás to tady zas tak nenadchlo. Možná jsme byly jen po náročné cestě unavené, nebo jsme se jen až příliš moc těšily na moře a městečko Lagos, které bylo v plánu jako první delší mezistanice.
Ale o městečku Lagos zase někdy příště…
Snad jen malá ochutnávka?
Mimochodem, část Fishermen´s trailu z Lagos je sjízdná i s kočárkem! Ale co se malých dětí týká – ne, tuto stezku nedoporučuji s malými dětmi nebo dokonce s dětmi v nosítku. Jistě, zvládnout se dá všechno. Ale je to potřeba? Na trase je minimum stínu (vlastně žádný), úseky jsou dlouhé, pro děti asi i monotónní… S dětmi vyrazte raději do Alp:-)
Shodou okolností bych věděla o jednom krásném průvodci…
Líbil se vám můj článek? Inspiroval vás? Víte, že mi za něj můžete poslat pozdravení?
Zanechat komentář