Jak jsem poznala ukrajinské maminky – 2. díl

V hlavě cítím přetlak a musí to ven. Za posledních pár dní, už ani nevím za kolik, protože čas mi začal splývat, jsem poznala osobně několik ukrajinských maminek s dětmi. Už to nejsou jednotlivci, co by šli spočítat na prstech jedné ruky… A čím víc jich znám, tím víc se mi zvedá tlak, když si čtu některé názory lidí na internetu. Prý sem stejně většina jde jen za lepším, že neutíkají před válkou…

„Tohle je dětský pokojíček. Zrovna teď jsme ho dodělali. Měl ho dostat k narozeninám. Bude mu sedm. Vidíš, tu krásnou tapetu přes celou zeď“, ukazuje mi, říkejme jí Ludmila, fotky v mobilu. A dodává: „Je mi jedno, kam půjdu, hlavně už nechci slyšet bomby a sirény…“

„Janoshka, můžou lidi z Ukrajiny ještě do ČR? Mé dvě kamarádky s pětiletými dětmi jsou stále ještě v Charkově. Bály se odjet, ale teď už prostě musí…“ přišla mi v sobotu zpráva přes whats up od další mámy, která doma pracovala jako HR manažerka a tento čtvrtek půjde mýt okna.

„Hledám práci pro maminku s tříměsíčním miminkem“ čtu večer na FB a chce se mi brečet. Máma s tříměsíčním mininkem má přeci ležet na gauči, pít Caro a jít maximálně s kočárkem nebo řešit vaničkování…

Mohla bych přihodit další a další smutné osudy. Vážně bych doporučila všem, co vypisují hnusné, nenávistné komentáře, ať zvednou zadky od kompů a vyrazí do terénu. Protože jedna věc je vidět to v televizi a druhá věc je vidět to na vlastní oči…

Dostávám zprávy od lidí, že chtějí pomáhat, ale neví jak. Už poslali peníze. Už protřídili šatníky. Ale nemohou nikoho ubytovat. Co dál? Jak být prospěšný? Jak začít?

Je třeba si uvědomit jednu věc. To, co se děje, je totiž práce dobrovolníků, jako jste vy. Tak se jednoduše přidejte! Nečekejte, že vám někdo dá nějaký úkol, ale buďte proaktivní. (Pozn. já jsem ze zoufalství upekla dva perníky, když jsem viděla na fotce od kamarádky tu obří frontu na cizinecké policii a napsala manželce starosty, že mám dva perníky a najednou nevím, komu je mám donést:-). A hele, večer si na nich pochutnávalo 17 uprchlíků, pro které jsem ještě dělala narychlo kotel guláše… a pak už to jelo..)

Já už nějaký čas pozoruji to neuvěřitelné nasazení dobrovolníků u nás, kteří vedle svých rodin a  zaměstnání zvládají tento full time job, který nezná víkendy. Já dělám proti nim úplné prd. Ale jestli je má síla v psaném slově a šíření inspirace, ráda to udělám… Třeba to někoho inspiruje…

JAK JEŠTĚ POMOCI? KDE ZAČÍT?

• Zkontaktujte městský úřad, koukněte na FB skupiny vašeho města, na aktivitu mateřských center v okolí, určitě na nějakou dobrovolnickou organizaci narazíte…a ptejte se, jak můžete být prospěšní. Přinášejte nápady, sdílejte inspiraci…
• Zjistěte, jestli u vás v okolí nefunguje nějaký malý humanitární sklad? Pokud ano, můžete třeba koupit trvanlivé potraviny, drogerii…protože pro maminky s dětmi je samo o sobě těžké najít práci, natož pak v cizí zemi. Každá taková pomoc se hodí. Pokud sklad nemáte? Zkuste ho založit!
• Hýčkejte dobrovolníky!  Máte ve svém okolí někoho, kdo ubytovává? Ptejte se, jak mu můžete pomoci. Ale i jemu samotnému, ne jen jeho hostovi. Nabídněte mu, že mu uvaříte, upečete, koupíte prací prášek, protože zjistíte, že hlavně první dny s novým „spolubydlícím“ nebude mít čas vůbec na nic. Že bude lítat po ůřadech, jezdit desítky kilometrů, pořád prát a vařit. Nenechme je vyhořet! Takže bábovka k snídani za dveřmi 100% potěší!
• Zapojte ukrajinské děti co nejrychleji do normálního života. Vím od kamarádů, že se i školní děti v důsledku stresu začaly v noci počůrávat. Možná to na nich není vidět, ale dětská duše je tak citlivá. Má třeba váš fotbalový klub už sbírku kopaček k zapůjčení? Ne, tak se nabídněte, že ji uděláte! Ať se děti můžou vrátit k tomu, co doma dělaly rádi!
• Něco upečte a dojděte třeba setkání s uprchlíky na úřadě, zjistěte si, jestli u vás na úřadu práce není obří fronta? Možná vemte s sebou bublifuky, skákací gumy nebo křídy a pomozte zabavit děti.
• Můžete být i parťákem, který sice nikoho neubytoval, ale to neznamená, že nemůže pomáhat. Najděte si tu svou rodinu a buďte jí k dispozici, kdykoliv bude potřebovat radu, vlídné slovo, nebo se dostane do finančních potíží. Existuje u vás ve městě něco jako „seznamka“? Párování rodin, co chtějí pomáhat a rodin, co k vám dorazily? Jestli ne, můžete si to vzít na starosti a vykopnout to! Protože i když má ubytovaná rodina svého parťáka v podobě hostitele, i ten si potřebuje občas od své nové rodiny ofrknout…
• Pomáhejte s češtinou a angličtinou. Natiskněte česko- ukrajinská pexesa, slovníčky… Pošlete odkaz do školy.  Mě by nenapadlo, jak velkou radost udělám sedmnáctileté slečně, když ji donesu anglicko – české knihy! Skvělá příležitost, jak zabít dvě mouchy jednou ranou, pokud uprchlík hovoří alespoň trochu anglicky! Prohrábněte doma knihovky, třeba také něco najdete!
• Zeptejte se, jestli mají možnost si napsat životopis a jestli chtějí pomoc. Můžete jim vytisknout tenhle skvělý manuál pro lepší orientaci na trhu práce a šířit ho i u vás ve městě!
• Poptejte se ve škole, jestli u vás už frčí sbírka na pomoc maminkám ukrajinských dětí s placením školních obědů! Takto to funguje třeba v Nuslích (koukněte na FB Nuselské party).
• Máte ve vašem městě sbírku? Nemáte? Sdílejte zkušenosti z jiných měst. Třeba v Klecanech díky sbírce financují paní učitelku, která se už teď dětem věnuje, než MŠMT zjistí, co a jak. Více v tomto článku. 
• Už u vás ve městě rozjel někdo burzu práce? Já myslím, že letos budou české domácnosti extrémně dobře naklizené! Ale nenechme ty kvalifikované ženy dělat pouze jen úklidové práce. Apelujme na zaměstnavatele, ať pootevře ta vrátka o něco víc…
• Pokud narazíte na to, že si příliš nebudete rozumnět, přidávám odkazy i na nějaké fajn překladače: ÚFAL Translator (lindat.cz), www.deepl.com (ten je za mě úplně skvělý, mám ověřeno u němčiny, že funguje perfektně!).

Čeká nás náročná cesta. Hodně náročná. Plná ústupků, ztráty pohodlí, komfortu, životního standardu.  Ale pořád je to nic proti tomu, o co přicházejí jiní…

PS. jen takový poznatek na závěr. Věděli jste, že na Ukrajině se skoro netřídí odpad? Nemají na to popelnice. Naučme je to!

Pozn. článek neprošel žádnou korekturou, nestíhám, letím zas o dům dál…