1. Frauenakce s báglem – Schrammsteine

Když jsem onehdy čekala u nás na nádraží na vlak, naprosto vyřízená po všemožném zařizování, nakupování, vaření, uklízení, přesvědčování dětí, že už je čas snídat, oblékat se, odejít do školky… (Stav typu MATKA MATKA),  potkala jsem místní ženy, „spolumatky“, které se s kufříkem v ruce hihňaly a vesele klábosily, kam v té Vídni skočí na kávičku se sachrem. Tehdy jsem si  řekla  „A sakra“. Teda já si to řekla trochu jinak:-).  Když jsem si pak ve vlaku vyslechla, kde už všude možně byly a kam se ještě v rámci dámské jízdy chystají vyrazit, měla jsem jasno. Je čas na změnu!

Jasně, mohla jsem vyrazit s kamarádkami. Jenže já cítila, že si chci hlavu pročistit ještě víc, prostě se úplně odříznout od toho všeho, co je teď. A tak jsem na svůj FB profil S dětmi v báglu flákla odvážnou výzvu, kdo se se mnou vydá zdolat Schrammsteine v Saském Švýcarsku! Místo, kam jsem už léta toužila vyrazit a nikdy nenašla čas a odvahu. Strhla se lavina. Psaly mi desítky odpočinku chtivých žen! Některé se hlásily a v ten moment snad jakoby zapomněly, že co půl hodinu kojí:-D a když nekojí, tak přebalují a tudíž nikam bez dítěte nemůžou. Stane se:-). Ale příkaz zněl jasně: DĚTEM VSTUP ZAKÁZÁN. Jak čas plynul, řady řídly, ale nechala jsem tomu volný průběh. Nakonec se nás sešlo šest. Šest odvážných žen, které šly do neznáma…

Bylo zvláštní sejít se u nás na zahradě před chalupou a znát jen jméno každé z nich. Najednou jste všichni čistí jako list nepopsaného papíru, netáhnete za sebou žádné síťovky s nákupem, seznamy věcí do školky, uřvané děti, odrážedla a kočárky, v mysli vám nestříká mléko, nebublají příkrmy a nepípá sušička. Prostě tam stojíte VY. Jako VY.

Detox mohl začít!

První zatěžkávací zkouška bylo zdolání Šaunštejna a vyfocení testovacího selfíčka. Šaunšten zdolán, selfíčko nikoliv. Byla jsem identifikována jako příčina nevydařených selfíček, což si jako trauma odnáším do příštích dní… To jen, aby se vědělo:-).

No a pak už to jelo. Vínečko, šampíčko, my ženy si tu cestičku vždycky najdeme:-). V jednu ráno odchod na lůžko a v šest ráno budíček. Byla jsem nekompromisní. Řeklo se Schrammsteine, tak se jde! Co já si vyslechla nadávek od mé spolubydlící:-).

První šok začal při balení batohů. Jsme do nich pomalu neměly co dát! Některé z nás to teda dotáhly až do extrému a batoh si nepřivezly vůbec:-D. Jiné si zase jako obvykle nakrájely jablíčka pěkně na vojáčky, aby se to pěkně kousalo, že jo. Inu zvyk je železná košile.

Zdolání Schrammsteinů nic nebránilo.

V Německu se k nám přidala Terka z blogu České Švýcarsko s dětmi, kterou najdete na instagramu pod jménem Na výlet s dětmi.

Auta jsme nechaly ve Schmilce na velkém parkovišti u řeky, naskočily do busu a jen s otevřenou pusou zíraly, jak daleko nás ten autobus odvezl – protože jsme věděly, že tu cestu budeme muset ujít pěšky zpět. No, to byla naše největší obava. Jestli zvládneme těch 8 km, protože takovou „distanc“ jsme šly snad naposledy před 20 lety. Vlastně jsme i celkem tápaly, jakým tempem jít, abychom to jako nepřepálily:-D. Hele nikdo se nezastavoval, nikdo se nikde v ničem nenípal, nefňukal, větve nesbíral a v písku se nešťoural. Nezvyk toto.

Byly to celkem čtyři hodiny naprosto krásné procházky přírodou. Ty skály! Neskutečná nádhera! A všudypřítomné žebříčky nebyly zase tak hrozné, jak jsme se obávaly. Prostě to bylo dokonalé! Já osobně jsem při pohledu na všechny ty ohromné skály zažívala opravdový pocit štěstí. Takový ten stav, kdy jen koukáte a prostě to cítíte…(Asi jako když si děti vezme babička:-))

Následovala promenáda, káva na zahrádce u Labe a pak přesun směr lázeňský a saunový svět Toscana Therme. Co jsme viděly tam, to snad ani popisovat nebudu:-D. Bylo to skoro na dvanáct otčenášů:-). Bazén se slanou vodou, projekcí na stropě a hudbou byla naprostá pecka. Prostě se jen položit na vodu, uvolnit se, plout, poslouchat pod vodou hudbu a relaxovat…Má největší obava byla, abych to tam na ty tři hodiny nezalomila a nevylovily mě pak bez kůže:-).

Druhý den jsme pokračovali v detoxu každý po svém. Nákupy v Dresden (Heslo znělo: Primark) nebo houbaření.

Má jasná volba bylo houbaření. Nad každou houbou jsme se scházely jak chytré horákyně z paneláku a velmi zkušeným oken usuzovaly, jak moc jedlá či nejedlá ta která houba je. Není se čemu divit, že si ten celý košík pak nikdo nechtěl odvézt:-).

No prostě babinec. Parádní babinec.

Pro mě to byla neskutečná dávka inspirace. Protože každá z nás byla jiná, každá si nesla svůj příběh. A řeknu vám, byly to silné příběhy, které mě jen utvrdily v tom, jak moc je život pomíjivý, ale když už ho máme, tak je fajn ho prostě ŽÍT. Nehroutit se z blbostí, neplýtvat energií nepodstatnými věcmi (já tomu říkám trošku vulgárně „nezasírat si náladu“ zbytečnostmi), ale vytřískat z něj maximum.

Dámy, díky moc!