Rozhodla jsem se, že vás vezmu na krátkou procházku Českým Švýcarskem a Lužickými horami. V polovině srpna jsme se s našimi kamarády, kteří mají stejně staré děti – pět a tři roky, vydali do Jiřetína pod Jedlovou, kde se skrývala krásná chaloupka na Rozhledu a která se na pár dní stala naším domovem.
TOLŠTEJN A JEDLOVÁ
Ještě ten samý den jsme se vypravili dobýt středověký gotický hrad Tolštejn, ale na úplný vrchol nás nepustily roje létajících mravenců. Představte si černý mrak a vstupte do něj, máte ty potvory fakt všude. Neodradila nás ani informace, že na rozhledně Jedlová, nás možná čeká podobná situace. Srdnatě jsme vyběhli až na vrchol a naštěstí jsme se mohli na jedné části rozhledny pokochat výhledy do okolí. Sběh dolů po sjezdovce do Jiřetína se neobešel bez pádů, ale i ty držkopády a sem tam roje mravenců stály za to.
AQUAPARK MARIBA V NEUSTADTU
Další den již od rána pluly na obloze černé mraky, proto jsme se rozjeli k našim sousedům Němcům do Aquaparku Mariba v Neustadtu. Najednou jsme se ocitli v karibském ráji, nechyběly palmy, lehátka, cizokrajné rostliny a hlavně obrovské vyžití pro děti – brouzdaliště s teplou vodou pro ty nejmenší, dlouhatánský tobogán ve tmě s měřením rychlosti, mořské vlny, skokanské můstky, perličkové koupele. Strávili jsme tam celý den, v místním baru jsme si dali oběd, nic světoborného, ale hlad jsme zahnali.
CYKLOVÝLET DO GROSSCHOENAU, JONSDORFU A ZPĚT
Sjeli jsme z Jiřetína do Dolního Podluží a napojili se na krásnou asfaltovou cyklostezku, která nás zavedla do Grossschoenau okolo říčky Mandavy k zámku Heinewalde. Původní zámek nechala postavit rodina Nostitzů. Ten byl ale v roce 1780 zbourán a jediné, co z něj zůstalo, je vstupní budova s renesančním portálem. Dnes je v soukromém vlastnictví a je zpřístupněn veřejnosti jen o víkendech. V lázních Jonsdorf jsme si udělali přestávku na oběd v hotelu a restauraci Gondelfahrt. Díky dětskému hřišti hned u restaurace a prolejzačkám přes ulici jsme o dětech nevěděli. Jídlo bylo výborné, doporučujeme ochutnat místní dortíky. Po vydatném obědě nás čekala cesta zpět domů.
JETŘICHOVICE – DOLSKÝ MLÝN -MARIINA SKÁLA
Do Jetřichovic musí každý, nejdříve jsme se s dětmi prošli okolo Starého mlýna do Dolského mlýna. Aby nám cesta utíkala, střídali jsme se ve vymýšlení úkolů – strefování šiškami do stromu, brodění se v potoce, poznávání stromů, tvoření věcí z přírodních materiálů, apod. Za každý splněný úkol dostaly děti indicii, které je dovedly k uhádnutí slova MLÝN (Dolského). Tam se skrýval poklad:-). Abychom se nevraceli stejnou cestou, vystoupali jsme krpál nahoru na Vysokou Lípu a svezli se autobusem zpátky do Jetřichovic.
Obědvali jsme ve Švýcarském Dvoře – standard, nic úžasného a nic levného. Až tam budete, zkuste určitě jinou restauraci/hospodu.
Čekal nás výstup na Mariinu skálu – děti si sundaly boty a bosky „vyběhly“ na vrchol. Mezitím sbíraly materiál na stavbu domečku pro zvířátka, což se stalo kousek pod vrcholem.
Chutě jsme si k večeru spravili ve vyhlášené restauraci Na Stodolci (info zde), příjemné prostředí, vynikající jídlo a úžasné zázemí pro děti v podobě houpaček, skluzavek, pískoviště a motorek. Při čekání na jídlo jsme se s dětmi podívali do stáje a pozdravili dvoutýdenní koťátka. Dětem i nám se tu opravdu moc líbilo. Určitě stojí za zmínku, že se restaurace umístila na 28. místě celkově mezi nejlepšími restauracemi v České republice. Doporučujeme ji navštívit!
CYKLOVÝLET DOUBICE – KYJOVSKÁ PŘEHRADA – ZADNÍ JETŘICHOVICE – NA TOKÁNI
V Doubici jsme nechali na parkovišti u Staré hospody (více i zde) auta. Zaujaly nás dřevěné sochy, kterými bylo poseto okolí hospody, i dřevěný kolotoč tu byl. Vyčetla jsem z jejich stránek, že každoročně pořádají řezbářská sympozia a soutěže v křivo(rychlo)řezání. Bylo velké vedro, proto jsme udělali hned první zastávku u Kyjovské přehrady a vykoupali jsme se. Čekala nás krásná projížďka na kole podél řeky Křinice (Kirnitzsch). Projeli jsme se na lodičce soutěskami říčky Křinice, která tvoří mezi oběma státy přírodní hranici. Soutěska Křinice měla původně čistě praktické využití, zadržovala se tu voda pro plavení dříví v 17. století a byly zde četné mlýny, které jsou zde dodnes zachovány.
Měli jsme štěstí na Němce, který mluvil německy velmi srozumitelně a hlavně vtipně. Děti nejvíce zaujal ostrov se ztracenou podprsenkou a dva krokodýli na kmeni stromu. Na kole jsme dále pokračovali Na Tokáň, opravdu výživný kopec, hlavně poslední stoupání. Na Tokáni jsme si dali domácí sekanou s brambory a kupodivu to nebylo špatné, byť číšník bohužel všechnu tu krásu kolem ničil svou komunikací a šnečí rychlostí.
PO ÚZKOKOLEJCE DO OYBINU
Ve Varnsdorfu jsme auta vyměnili za vlak a dojeli do Žitavy. Za 40 minut jsme už mohli obdivovat parní lokomotivu na Žitavském nádraží. Vybrali jsme si vagon bez střechy, abychom byli co nejblíže té doutnající a funící nádheře. Určitě jste již slyšeli o žitavské úzkokolejce. V Žitavě byla roku 1888 založena soukromá společnost Zittau-Oybin-Jonsdorfer Eisenbahn-Gesellschaft (ZOJE), která v oblasti Žitavských hor během dvou let vybudovala úzkokolejku. Naše parní lokomotiva putovala přes Bertsdorf do Kurort Oybin. Právě v Bertsdorfu nás čekal pohled na další parní lokomotivu, kde se obě dámy zastavily, odpočaly a jedna pokračovala do Oybinu a druhá do Jonsdorfu. Poté, co jsme dojeli na nádraží v Oybinu, jsme zjistili, že nám vyhládlo. Vyzkoušeli jsme tip našeho gurmána Standy – Hotel Nensch. Místo a jídlo bylo výtečné, určitě doporučujeme. V Oybinu jsme vystoupali na hrad, jedná se o zříceninu hradu a kláštera, ideální místo pro děti na prolézání a objevování. Nejvíce se však osvědčila cesta kolem hradu – zábradlí, které sloužilo jako autodráha. Dětem jsme sotva stačili. Krásné výhledy do okolí i na město pod hradem. Pak už byl jen čas městu zamávat a jet parní lokomotivou zpátky do Žitavy.
MALEVIL RESORT A KOUPÁNÍ V JONSDORFU
Kamarád nás vzal do minizoo, které je součástí obrovského resortu Malevil u vesnice Heřmanice v Podještědí, kde můžete dělat vlastně všechno – jezdit na koni, hrát golf, squash, připraví vám tu netradiční gurmánské zážitky, pořádají se tu firemní akce, svatby, apod. Nás zajímala ale zvířátka – koně, lamy, které měly největší úspěch, kozy, oslík, zušlechtěná botanická zahrada s potůčkem, kde jsme strávili nejvíce času přeskakováním vody a pouštěním klacíků po vodě. Po všech aktivitách se přihlásil hlad a nám nezbývalo než zkusit místní restauraci. Děti dováděly na dvou velkých trampolínách, vyzkoušely si golf, dokonce se i v klidu najedly. Největší úspěch měla domácí malinová limonáda (opravdu tam plavaly maliny), já i manžel jsme si na jídle pochutnali, druhá rodinka čekala na steak dlouho, a když ho dostala, tak byl tlustý a tvrdý jako podrážka od boty, reklamace nutná.
Protože bylo nádherné počasí, přímo vedro, naše auta nás zavezla do Gebirgsbad Jonsdorf. Bazén je solárně vytápěný, je zde brouzdaliště pro děti, 35m dlouhý tobogán, občerstvení. Musím si postesknout, že Varnsdorfští mají více možností ke koupání než my doma. Zde jsou další tipy, kam se jít vykoupat.
VÝLET DO OKOLÍ JIŘETÍNA, VÝBORNÝ OBĚD V NÁDRAŽNÍ RESTAURACI JEDLOVÁ
Poslední den pobytu v Jiřetíně jsme zasvětili úklidu chalupy, tatínky s dětmi jsme poslali za zábavou – na sjezdovce Rozhled byl pro výletníky připraven skákací hrad, kluci se nechali vyvézt lyžařským vlekem na svah a kárami pak svištěli dolů. Sluníčko přiostřilo a my se vydali procházkou k místním rybníkům, které jsou pár km od naší chalupy. Vzali jsme to přes vyhlášenou nádražní restauraci Jedlová – jídlo jak od maminky a ten jablečný štrůdl za 15 kaček, po něm se mi bude stýskat. Pro děti zábava v podobě houpačky, skluzavky a naštípaného dříví, které se neobešlo bez třísek. Po vydatném obědě jsme pokračovali lesem k Velkému Jedlovskému rybníku, kde jsme se vykoupali, nádherně osvěžující voda a při zpáteční cestě jsme našli i pár hub, stačilo jít jen kousek od cesty.
Dovolená je za námi a už se těším na další dobrodružství v jiném koutu naší republiky, či v zahraničí.
Zanechat komentář