Lyžování a výlety s dětmi na Zadově

To, že vyrazíme neplánovaně na Zadov, takhle v půlce března, jsem rozhodla pár dní před odjezdem. Na horách nasněžilo, půlka školky onemocněla a mně se prostě nechtělo čekat, kdy padne los i na nás. Dlouho jsem přemýšlela, jestli jet, nebo ne. Přeci jen, znamenalo by to, že od ledna do března strávíme celkem 5 týdnů na horách, což je hodně velký finanční luxus. Ale došla jsem k mému obvyklému závěru:

• Je to investice do zdraví nás všech (v mém případě zejména psychického, haha, 5 let na RD je 5 let na RD).
• Peníze budou, my nebudeme.Na barák stejně nikdy mít nebudeme.
• Mateřská mi za pár měsíců skončí.
• Za rok a půl Žloutková vpluje do školních lavic a bude šmitec.

Takže se jelo! A bylo to to nejlepší rozhodnutí, protože nám bylo prostě nádherně! Krásné počasí, ideální sněhové podmínky. No posuďte:-)

Pro mě to byla dovolená plná nostalgie. Na Zadov jsem jezdila léta s rodiči, tak jsem se nechala unášet na vlně vzpomínek. Žloutkové jsem vyprávěla, kde jsem před 30 lety prvně lyžovala… Celkem drsné, že:-)? Vzpomínala jsem, jak jsme vstávali ve 4 ráno, abychom do Zadova jeli přes celou republiku vlakem („režíjky jsou režíjky“)… Jak jsme jako děti táhly ty velké krosny s přeskáčema, oblečením, učením… Jak nás rodiče rozdělovali do skupin podle věku a pak se s námi učili… Jak nás tahali ve tmě do hospody lesem… Doteď nechápu, kde převáželi to jídlo na 2-3 týdny… Tak moc chci, aby i naše děti měly na co vzpomínat!

Celá ta krajina je zde nádherná! Ten klid, ty lesy, ta samota…

Ubytování jsem na poslední chvíli našla v Areálu U Hořejšů. Ono na Zadově je vše tak trochu bokem od hlavního lyžařského areálu Kobyla. A toto bylo alespoň hned vedle malého, 350 m dlouhého vleku. Nebudu se tu dlouze rozepisovat, krom slabších zdí tam bylo fajn. Každé ráno jsem prožívala težké chvilky, abych je umlčela alespoň do 7 hodin. A večer jen doufala, že děti od vedle zmlknou alespoň po 21. hodině. Ubytování nebylo vůbec babyfriendly ve smyslu židliček, nočníků apod., tentokrát jsem však nic takového nehledala. Na druhou stranu: poloha vedle vleku, možnost využít bowling se staršími dětmi… Proč ne? Paní majitelka byla velmi vstřícná, ráno na nás čekalo čerstvé pečivo, bylo možno objednat polopenzi… My jsme jako vždy upřednostnili vlastní stravování. 

Co se areálu týká, tak U Hořejšů funguje klasická poma a pro nejmenší pojízdné lano. Na Kobyle je vedle červené a modré sjezdovky (dle mého je modrá srovnatelná s červenou) s lanovkou ještě dětská poma a pojízdný pás.

Mezi oběma středisky jezdí skibus a skipasy od Hořejšů lze využívat i na dětském vleku na Kobyle. Musím říct, že toto středisko se zařadilo mezi mé nejoblíbenější, protože si zde přijdou na své všichni. Jak prťata, tak dospělí. A cenově patří mezi nejpřijatelnější, neboť děti do 6 let zde jezdí za 120Kč/den a celodenní skipas mě vyšel na cca 350 Kč. V rámci preferencí se toto středisko staví hned vedle mých oblíbených Pasek nad Jizerou. Dvě nevýhody to tu z lyžařského hlediska má. Už zmiňovaná absence ubytování přímo u sjezdovky a nemožnost pohybovat se v dětském areálu bez lyží. Takže trénování s Brácháčem – nahoru na pásu a dolů pouštět a chytat, zde bylo celkem náročné.

Podnikli jsme zde dvě větší procházky, což je na Brácháče slušný výkon:-). On to prostě nemá rád:-).

K VYHLÍDCE NA SKOKANSKÉM MŮSTKU

Od areálu U Hořejšů jsme se vydali kolem hotelu Zadov a následně přes cukrárnu Ella krásnou širokou vrstevnicí (ideální pro běžkaře začátečníky) až k horní stanici lanovky a k vyhlídce na skokanském můstku. Nemusím asi ani psát, že cukrárnu Ella jsme prošli skrz naskrz. Kromě luxusních zákusků zde najdete i malý dětský koutek, dětské židličky a přebalovák. Ušli jsme celkem  cca 3 km. Na výstup na rozhlednu nám jako obvykle nezbyly síly:-). Prostě jsme zůstali opět za branami:-). Celá trasa je určitě vhodná i v létě s kočárkem.

NAUČNÁ STEZKA CHURÁŇOV

Druhá procházka byla skibusem od Areálu U Hořejšů na konečnou stanici u Hotelu Churáňov (zde je běžkařský stadion) kolem penzionu Pod Churáňovským vrchem a U Churáňů po NS Churáňov a stejnou cestou zpět kolem Chaty Churáňov k horní stanici lanovky Churáňov. Churáňovská lanovka je jednosedačková, nyní byla mimo provoz. Nicméně před 25 lety jsem na ní jezdila. Tehdy se ještě permice připichovala na bundu a dělali se do ní dírky kleštičkami. Pche, skipasy!.

Odtud po neupravené červené sjezdovce na saních až do její půlky – k začátku naučné stezky (značená žlutě), a pod lanovkou směrem k vleku U Hořejšů. Celou trasu lze absolvovat jako okruh, ale to bylo na nás příliš dlouhé.

Když už bylo nejhůř, cestu jsme zpestřovali malováním do sněhu, vytvářením stop, andělíčků… Obě děti to zvládly skvěle. A ty červené tváře!

Nevím, jestli to bylo těmi vzpomínkami, těmi ideálními sněhovými podmínkami, ale Zadov si mě prostě získal!

Pár dalších tipů ze Šumavy najdete i zde.