Nejen nedávné oslavy 35. výročí od Sametové revoluce, ale i aktuální situace v Gruzii mě přinutily se zamyslet nad tím, jak velkou roli v historii sehrávají mladí lidé a studenti. Zajímají se, nebojí se vyjádřit svůj názor, jsou velkou hrozbou totalitních režimů. I proto se snažím s dětmi mluvit o historii i politice, číst knihy, navštěvovat divadelní představení nebo místa spjatá s minulostí… Aby měly přehled, nebály se vyjádřit svůj názor, aby z nich byly ti mladí lidé, co ovlivňují svět, protože nechtějí, aby se historie opakovala. Aby poznaly dějepis jinak než jen z plochých stránek učebnice. Než se začtete dál – prosím, mějte na paměti, že nejsem historik. Za případné nepřesnosti se omlouvám.
Pozn. Nejen 17.11.1989 našli studenti odvahu vyrazit do ulic, ale i 28.10.1939, kdy povstali proti nacistické okupaci (ten den byl postřelen i student VŠ Jan Opletal). Následně pak nacisté 17.11.1939 uzavřeli vysoké školy, protože vzdělaní lidé a studenti a jejich shromažďování byla velká hrozba. Čtrnáctiletá Jindřiška Nováková, rodačka z mého milovaného Děčína, která se po podpisu Mnichovské dohody musela odstěhovat do Prahy, pak pomáhala o 3 roky později během Heydrichiády. Po atentátu na Heydricha došlo k vypálení Lidic, kde přišlo o život 360 nevinných lidí, z toho 82 dětí…
Výlet do Lidic během propršených podzimních dní měl nepopsatelnou atmosféru. Lidický památník je místem klidu a zamyšlení. Přiznám se, že jsem neměla ani chuť pořizovat fotografie, přišlo mi to takové nedůstojné. Dětský památník celkem 82 dětí, které jsou vyobrazeny v životní velikosti, je velmi smutnou připomínkou toho, co si lidé mohou sami sobě napáchat, pokud jsou zahleděni svým vlastním blahobytem a nechají se ovládnout někým, kdo jim slibuje to, co chtějí slyšet… Nešlo mi to ani fotit.
Dvě výstavní síně umístěné v parku (nemyslím teď samotné muzeum na začátku parku) přinesly tak akorát informací pro druhostupňové děti, které se o téma 2. světové války zajímají. V jedné síni byly dobové fotografie a infotabule vysvětlující základní fakta. V té druhé, blíž u muzea, pak kromě výše uvedeného probíhala i nonstop projekce několika dokumentů o Lidicích. Projekce využívaly i dobové záběry a pro děti už byly poměrně náročné. My jsme viděli jen část a nutno podotknout, že jsme ani nedutali…
Jakkoliv to bude znít divně, přes to všechno to byla vlastně taková poklidná procházka parkem, která člověka ovanula notnou dávky pokory. Výlet rozhodně doporučuji všem, kdo máte děti na druhém stupni ZŠ. S těmi mladšími můžete výlet „zpestřit“ pracovním leporelem od BBB Ilustrace.
Při příležitosti dne vypálení Lidic se tu koná například pietní akce Světla z oken lidických domů. Na místech, kde stávala původní lidická stavení, se rozsvěcí svíčky.
Pár technických poznámek – parkoviště je zde opravdu velké, ale placené (raději mějte hotovost). WC je otevřeno během otevírací doby památníku. Kavárna tu je také, ale nutno si ohlídat, kdy je otevřena. Po parku se dá pohodlně i s kočárkem, ale pár schodů je potřeba zdolat v úvodu. Zda jsou tu bezbariérové možnosti jsem si bohužel nevšimla.
Prohloubit znalosti z této etapy v naší historii můžete i divadelním představením Pravomil nebo 294 Statečných. Více o nich v článku zde.
Knižní tipy pak najdete tady:
Další tipy, jak se s dětmi učit i na výletě najdete třeba zde:
Líbil se vám článek? Kasičku na dobrovolné „vstupné“ na můj blog najdete zde:
Zanechat komentář