Vyrazili jsme na náš první rodinný pobyt v Českosaském Švýcarsku – můj muž, dvě děti (9,5 a 4,5 let) a já. Zvolili jsme soukromé ubytování v roubence ve Vysoké Lípě. Výlety jsme si naplánovali podle tipů na stránce sdetmivbaglu.cz, což byla fajn pomůcka při plánování.
PŘES ŠAUNŠTEJN A MALOU PRAVČICKOU NA RYSÍ STEZKU
První den jsme měli namířeno na Mezní Louku na Rysí stezku. Zvolili jsme cestu pěšky (5 km) přes Šaunštejn, Malou Pravčickou bránu až na Mezní Louku. Byla to výborná volba, děti bavil zajímavý lesní terén plný kořenů, větví, kamenů a nerovností. S kočárkem to ale asi raději nezkoušejte (pouze k Šaunštejnu by to šlo).
Šaunštejnu se říká také Loupežnický hrádek, můj malý syn mu říká Einštein. Nahoru se musí vylézt po žebřících a kamenných výstupcích se zábradlím. Obávala jsem se toho, ale zvládli jsme to dobře. Ideální je, když je 1 dospělý na dítě. Odměnou je nahoře nádherný výhled. Taky je tam kamenná díra, dole píšou, že je to jáma na obilí. Manžel se dočetl v mapě, že je to cisterna na vodu. Co myslíte?
Skoro u cíle měli děti krizi, ale borůvky ji pomohly překonat : ) V Mezní louce si navíc užily moc pěkné hřiště. Na Rysí stezku nám nakonec nezbyly síly, ale vůbec to nevadilo. Nazpátek do Vysoké Lípy jsme jeli autobusem, který zde jezdí poměrně často.
NAUČNÁ STEZKA V SRBSKÉ KAMENICI A LESNÍ DIVADLO
Dalším cílem výletu byla Srbská Kamenice a její krásná naučná malovaná stezka procházející vesnicí. Děti nadchlo krmení kamerunských koz, staré zemědělské stroje, hřiště z malovaných prolézaček a houpaček s dřevěnými zvířátky, užovka, skokan a koupání v potoce. Ještě jsme se stihli pokochat mokřadem, kde byla nejčistší voda, co jsme kdy viděli, pak jsme vyrazili na vyhlídku a lesní divadlo bylo taky pěkné. Nakonec dceři udělala radost panenka z vlny zakoupená v místním infocentru.
MARIINA VYHLÍDKA V JETŘICHOVICÍCH
Naším posledním výletem byla Mariina vyhlídka v Jetřichovicích. Tam jsme dojeli autobusem a vydali se 1,5 km nahoru nahoru. Lidí tam bylo celkem dost, ale bylo to únosné, (jen po cestě v lese občas odpadky – trváš na tom?????), výhled nahoře to zcela vyvážil. Bylo to opravdu strhující, vynořit se z temného lesa, prodrat se kamenným tunelem na vrcholek, na jeden z nejvyšších bodů v blízkém okolí. Mě i dětem se tam lezlo dobře, jen jsem měla mrazivý pocit z té výšky, i když všude bylo zábradlí.
JAK SE JEZDÍ V ČESKÉM ŠVÝCARSKU AUTOBUSEM
Když bych to měla shrnout, byla doprava busem skvělá. Autousy jezdily celkem často a navíc jsme nemuseli nikde platit drahé parkovné a nebyli vázaní na auto a pracné hledání volných parkovacích míst. Jednou se nám dokonce podařilo nastoupit do jednoho klimatizovaného a krásně jsme se ochladili. To se mi v MHD stalo snad poprvé v životě a to jezdím busem v Praze docela často.
A hlavně jsme společně poznali spoustu krásných míst a děti bavilo díky členitému terénu šlapat.
Zanechat komentář