Slovinsko s malými detmi

Přes Slovinsko jsem jela snad stokrát, ale zastávka byla vždy jen u benzinové pumpy, rychle na WC a šup šup dál do Chorvatska. Vždy jsem snila, že Slovinsko jednou procestuji kříže krážem, ale pořád ty plány byly jen na papíře a odhodlání nikde. Loni jsem si ale řekla, že nebudeme déle čekat a tak jsme se začátkem září vydali do této krásné země. Děti měly v té době 13 měsíců (ten přes den spal 1-2x, většinou dvakrát) a necelé 4 roky (v autě občas usne, ale jinak po O nespí). Pro rychlejší přesuny jsme sebou měli kola s cyklosedačkami, protože mladší nikdy v kočárku moc dlouho nevydržel a na kole ho to strašně bavilo (jezdili jsme max. cca 10 km za den).

První noc jsme měli rezervovanou dopředu, ostatní noci jsme si bookovali buď den dopředu nebo ten den ráno a někdy taky až na místě, kde se nám líbilo, zastavili se a poptávali jsme ubytování. Měla jsem limit 50Euro za noc, ideálně apartmán pro nás všechny čtyři (čtyři postele nutnost, nehodlala jsem se tlačit na posteli s ani jedním mrňousem, když oba v noci tak „cestují“). Až na dvě ubytování se nám cena podařila dodržet. Nemám ráda velké hotely, a tak jsme přespávali v penzionu, apartmánech, stanu a poslední noc v hotelu. Ubytování bylo na každém kroku hodně, ceny někdy dražší, ale oproti Rakousku to bylo ještě dobré. Obchody, restaurace a internet zdarma také skoro všude. Dorozumívali jsme se česky a anglicky, všichni Slovinci byli hodně ochotní a nápomocní.

Zastavení cestou tam v Raststation Zobern

Jako vždy máme v plánu vyrazit brzy ráno, ale … však to znáte, opět to nevyšlo. Vyjížděli jsme z Brna a cca za tři hoďky jsme dorazili k odpočívadlu Raststation Zobern (Maierhoefen 30, Zoebern,  109 km od Grazu) , dali jsme si malý oběd a děti hned objevily obrovskou herničku, která je pod restaurací. Z restaurace vede do herničky skluzavka. Kromě toho je z terasy restaurace nádherný výhled na okolní kopečky a taky je tam helikoptéra – prolézačka se skluzavkou, ze které byly děti nadšené. Pokud pojedete někdy kolem, určitě se tam zastavte, stojí to za to.

Pak už jsme pokračovali až do Mariboru.

První den v Mariboru

První noc jsme měli apartmán přímo v městském parku v Mariboru (hostel Tavas Central park Maribor). Hned po ránu jsme vyrazili na hřiště přímo před apartmánem, hřiště je tam opravdu velké, dokonce i s houpačkou pro ty nejmenší. Pak jsme vzali kola a jeli se podívat ke třem jezerům v parku. Byla to nádhera. Protože mladší už chtěl spinkat, vzali jsme kočárek a jeli do města. Mladší buď nesl manžel na koni, nebo šla pěšky nebo jela na stupínku u kočárku. Prošli jsme si město, potom podél řeky, kolem nejstarší vinné révy, viděli lodičku, až jsme dostali hlad a vyrazili přes řeku do velkého shopping centra – je tam jídelna Intersparr – něco jako u nás jídelna v Globusu. Výběr jídel byl perfektní a jídlo za hubičku. Dokonce jsme si tam dávali výbornou polévku s chlebem za Euro 🙂

Odpoledne jsme nasedli do auta, jeli kolem řeky Drávy, přes městečko Dravograd směrem do Solčavy. Na počet kilometrů se zdá cesta celkem pohodová a mysleli jsme si, že budeme v Solčavě „cobydup“, ale ouuuha. Silnice – tak se ta cesta teda vůbec nedá nazývat, za obcí Crna na Koroskem se proměnila v lesní, hodně kopcovitou cestu, jednou jsme si i zajeli, trošku se ztratili…no bylo to malinko náročnější pro naše milované autíčko. Já jsem byla v klidu, protože jsem neřídila a kochala se okolní úžasnou krajinou, ovšem manžel jako řidič měl už nervy v kýblu (hlavně když jsme dojeli šílenou lesní cestou ke kostelíčku, tam cesta končila a zpět jsme museli zase lesem … – mimochodem nás tam zavedla navigace, která ukazovala, že je to normální asfaltka). Jooo, výhled opět krásný a mrňous spí, takže jsme jeli dál.

Do Solčavy jsme dojeli – ufff, a teď ubytko – všude plno, místní nám doporučili penzion na okraji Solčavy směrem na Logarskou dolinu. Ubytování nádherné, pokoj se snídaní, domácí nám večer ohřáli naše jídlo a čaj, které jsme měli sebou, byli moc milí a navíc tam bylo malé hřiště a zvířátka (ovce, koně, pes), k večeru jsme pozorovali západ slunce. Konkrétně jsme bydleli zde. 

Logarská dolina

Další den ráno, jsme se s penzionem, ač neradi rozloučili a vyrazili do Logarské doliny. Pokud by jste chtěli vjet do doliny autem, tak se za vjezd platí. Proto jsme zaparkovali těsně před vstupem, ze střechy auta sundali kola a jeli. Asfaltka po rovince, pak mírně stoupala. Dojeli jsme k penzionu Na Razpotju a odtud vede Pohádková stezka lesem. Nutné vzít nosítko, není dlouhá, ale určitě stojí za to. V penzionu se zakoupí vstupné (cca 2 Euro) a dostanete mapku, kde se nachází různé pohádkové postavičky, byla tam například Perníková chaloupka, Sněhurka a sedm trpaslíků a spoustu dalších. U penzionu je i hřiště pro děti. Starší byla z tohoto výletu úplně nejvíc nadšená.

Pak jsme jeli dále, cesta vede k vodopádu, ale ještě předtím je restaurace s výbornou polévkou 🙂 Cesta zpět na kolech byla pořád mírně z kopečka a u auta jsme byli hned.

Stará Fužina u Bohinjského jezera

Další dvě noci nás čekali ve Staré Fužině nedaleko Bohinjského jezera. Byli jsme ubytovaní u jedné paní v domě  (Ubytovani Ceklin, Stara Fužina 133), kde jsme měli obrovský apartmán (v ložnici bylo dokonce povlečení s rybičkou Dory a Nemem, takže pro děti super). Před domem trampolína a spousta dalších hraček k zapůjčení. Všude okolo klid a krásná příroda. Jeden den nás dokonce známí od paní domácí povozil ve voze taženém koníkem po vesnici – to bylo úžasný. Ve Staré Fužině je opravdu hodně možností ubytování v soukromí či penzionu.

Ze Staré Fužiny jsme šli pěšky k Bohinjskému jezeru, vede tam chodník. (Počasí nic moc a tak jsme šli raději pěšky, pokud by bylo slunečno, jeli bychom raději na kolech celou cestu). Hned u jezera je obchod, restaurace, pošta a infocentrum. Koupili jsme si zmrzlinu a nastoupili na lodičku, která nás svezla do Ukancu. Kočárek do lodičky nebyl problém. Nejeli jsme dlouho a už jsme vystupovali v kempu v Ukancu. Začalo trošku pršet a tak jsme se hned schovali v bistru a najedli se. Poté jsme se vydali kousek za kemp, kde začíná perfektní naučná stezka pro děti. Na stezce jsou razítka, takže papír určitě vzít sebou a jde se i kolem řeky, kde jsme třeba my skládali kamínky na sebe. Stezku jsme bez problémů prošli s kočárkem, pak jsme se zase vrátili do kempu k lodičce a jeli zpět. Od jezera je možnost jet autobusem do Staré Fužiny, my šli ale i cestu zpět pěšky.

Další den jsme si prošli Starou Fužinu, je tam spoustu krásných domů, taková klidná a moc hezká vesnička s restaurací a dvěma obchody. Odpoledne jsme se vydali korytem říčky Mostnice. Zde bylo také nutné nosítko. Šli jsme lesem, podél řeky, kolem velkých balvanů, kde se valila řeka, určitě to stálo za to. A protože jsme se trošku courali a taky kochali vodičkou a okolní přírodou, taky jsme dlouho svačili, tak jsme šli jen něco přes dva kilometry a pak jsme se otočili a vyrazili zpět, abychom došli na ubytování v rozumnou dobu. Starší ujde ve čtyřech letech přibližně pět kilometrů, tak to bylo na ní tak akorát.

V okolí Bohinjského jezera by se dalo dělat stovky výletů, ale počasí nám moc nepřálo a ani předpověď  na další dny nebyla moc dobrá, také paní domácí měla na další noci už obsazeno, tak jsme se vydali dále. Jezero Bled jsme vynechali, jeli jsme jen okolo, ale třeba se tam podíváme někdy příště 🙂

Autovlakem směr Most na Soči

Prošli jsme si městečko Bohinjská Bistrica, navštívili minihřišťátko u aquaparku, zašli do potravin a chvíli po obědě jsme nastoupili/najeli na autovlak směr Most na Soči. Ano, jeli jsme autovlakem, všichni byli mooooc nadšení, skoro nejlepší z celé dovči 🙂 Fronta na autovlak nebyla žádná, aut minimálně, jízdenka se kupovala až při vjíždění do vagonu. Byla to první cesta mrňouse vlakem, pořád jsme se dívali z okénka, krása.

Z Mostu na Soči jsme vyrazili na sever, po cestě jsme udělali pár zastávek a přemýšleli, kde bychom složili hlavu. Dojeli jsme do obce Bovec a hned na kraji, ale přesto jen pět minut pěšky do centra, byly super obrovský apartmány. Zde jsme zůstali tři noci. Okolí jsme si projeli trošku na kole, ale počasí nám vůbec nepřálo, také nám jedno kolo selhalo. V podstatě od té doby, co jsme přijeli do Bovce, skoro pořád pršelo, nejdříve byly jen malé přeháňky, to bylo ok, ale další dny a vlastně poslední čtyři dny naší dovolené pršelo a pršelo. Naštěstí jsme měli pořádné oblečení a dětem déšť nevadil ani trošku, skákaly do louží, běhali v dešti, užívali si to. V dešti jsme byli u vodopádu Boca (nedošli jsme až pod něj, ale i tak to bylo fajn), malého jsme nesli, kočárkem to nešlo.

Na skok do Itálie

Poté jsme vyrazili směrem do Itálie, v naději, že tam bude třeba lepší počasí. Kolem jezera Lago del Predil až do Udine. Město Udine jsme si v pláštěnkách prošli, dali si pizzu, pak zmrzku a jeli zpátky. Po cestě jsme viděli desítky vodopádů, které člověk za krásného počasí nevidí.

Výlety v okolí řeky Soča

Od kempu Liza u Bovce jsme šli podél řeky Soča, je tam několik mostů a pěkných výhledů na řeku, trasa různě dlouhá se dá absolvovat s nosítkem, my prošli několik mostů a pak šli po druhém břehu zpět – toto opravdu bylo perfektní. Občerstvení a WC je v kempu Liza. Jinak v městečku Bovec je malé náměstí s restauracemi, infocentrem, je tam i model lanovky, která zde jezdí (tou jsme bohužel kvůli počasí nejeli, stejně jako u Bohinjského jezera jsme kvůli mrakům nepodnikli cestu na Vogel – ale při jasném počasí by to určitě stálo za to).

Přes Vršič na Kranjskou Goru

Z Bovcem jsme se rozloučili a jeli dál směrem na Kranjskou Goru. Po cestě je skvělá zastávka na vrcholu Vršič, byla tam i restaurace, tu jsme ale nenavštívili. Výhled úžasný (za hezkého počasí bez deště by to bylo ještě lepší) a spousta oveček, které přijdou až k vám. Také kravičky jsme potkali o kousíček dál. Po cestě je ještě pěkná zastávka u Ruské kapličky, která je hned u cesty.

V Kranjské Goře jsme si dali oběd, prošli se po náměstí a koupili si svačinu v supermarketu.

Další zastavení v Rakousku – Ossiacher See

Cesta pokračovala dál do Rakouska, kde jsme měli v plánu přespat ještě minimálně jednu noc. Ubytování na poslední chvíli je v této zemi dost drahé nebo alespoň pro nás. Nakonec jsme se ubytovali v krásném kempu u jezera Ossiacher See (stan jsme měli sebou pro všechny případy v autě). Předtím nás na kopci zaujal hrad Landskron, který jsme si sami s kočárkem prošli a kochali se výhledem na Villach (přímo před bránu jsme za pár Euro vyjeli autem). Pod hradem je zoo, hřiště, rybníky a parčík, to jsme bohužel nestihli, ale určitě by to také stálo za viděnou.

Jen co jsme postavili stan, začalo pršet. Nejdříve jen kapalo, ale déšť zesiloval a zesiloval. Děti usnuly okamžitě a ráno se vzbudily až kolem deváté (na čerstvém vzdoušku se spinká nejlépe a to venku bylo přibližně 12 stupňů, ale nám bylo teplo). V kempu byla restaurace s bistrem, ráno jsme si tam koupili něco k jídlu a protože stále lilo (ano lilo, tomu už se déšť říkat nedalo, prostě slejvák celý den), udělali jsme si i čajík, seděli pod přístřeškem a dívali se na jezero a obrovské louže – děti do těch louží pak skákaly. Skládat v tom dešti stan bylo trošku dobrodružství, ale nemělo cenu v tom počasí zůstávat déle – bohužel. Naštěstí kemp nebylo nutné opustit hned v 10 hodin, jako tomu bývá u hotelů a tak jsme se balili jen pomaloučku a odjížděli odtud až kolem dvanácté hodiny. Děti byly ze stanu nadšené a navíc hned vedle stanu bylo indiánské týpí, které jsme s dětmi využili také jako přístřešek proti dešti. Po cestě jsme zase zastavili v jídelně intersparu na jídlo, nevím, kde už to přesně bylo, ale myslím, že interspar byl vidět hned ze silnice.

A protože se nám ještě nechtělo domů (jelikož bychom dojeli strašně pozdě a děti by byly přetažené), našli jsme si ubytování u Semmeringu v hotelu Alpenhof – last moment akce, za super penízek se snídaní, bazénem, herničkou, výhledem, ubytování v apartmánu s kuchyňkou, vanou, fénem na pokoji, dvě ložnice – takový relax a velká změna po noci strávené ve stanu 🙂

Další den jsme ještě navštívili jeskyni Seegrotte u Vídně. Prohlídku s průvodcem (průvodce mluvil německy, anglicky a španělsky) zvládl i náš mrňous v nosítku a nakonec byla projížďka lodí.

Pak už nás čekala jen cesta domů.

Viděli jsme toho spoustu, i když nás počasí pořádně pozlobilo, všichni jsme si dovolenou užili :-).

Další tipy najdete v článku o dovolené ve Slovinsku s malými dětmi zde.

Co jsme vezli v autě:

kočárek (ne golfák – s tím se nám špatně jezdí)

stan, karimatky, spacáky

kola a cyklosedačky

nosítko

varná konvice, termoska, krabičky na jídlo

hotová dětská jídla a jídla předem uvařená doma

ovoce a zeleninu

6x 2l vody

nějaké mlsání

oblečení (nejvíce jsme využili pogumované věci a nepromokavé boty + holiny – nikdy nám nic nepromoklo i když se děti máchali ve všech kalužích, také čepičky a rukavičky pro malého)

deky do kočárku

hry, knížky a hračky pro děti (hlavně blok, fixy, časopisy se samolepkami pro starší do auta – u toho vydrží hodiny)

léky

možná jsem na něco zapomněla….ale toto byl asi ten základ