Rakousko s kočárkem – Schladming

Loňská dovolená s dětmi v Rakousku, v oblasti Zell am See, byla dokonalá. Zjistila jsem, že i s kočárkem a dvěma prckama si člověk může vychutnat ty krásné hory a dechberoucí výhledy… Byl to prostě balzám na duši. Letos jsme se rozhodli prozkoumat oblast Schladming. Přiznávám, trošku jsem se obávala zklamání, přeci jen, laťka byla nasazena poměrně vysoko. Troufám si ale říct, že v Rakousku prostě nemůžete šlápnout vedle. Tolik krásy na jednom místě a přitom jen přibližně 5 hodin od Prahy. Po letošní dovolené prostě bude patřit Rakousko mezi naše každoroční dovolenkové cíle (pokud to okolnosti dovolí).

Oproti loňsku jsem již cíleně hledala ubytování, které v ceně zahrnovalo i tzv. Sommerkarte . S touto kartou máte nejen většinu lanovek zdarma (v našem případě byly zdarma všechny), ale i spoustu dalších výhod. Jen pozor, v červnu ještě není sezóna, tzn. lanovky nejezdí denně. Je třeba si celý týden naplánovat podle toho, jak která lanovka jezdí, ne podle počasí a chuti.

UBYTOVÁNÍ

Ubytování v soukromí, v Haus Pretscher , nemělo z našeho pohledu chybu. Dům stál na kopci, tzn. nabízel krásné výhledy a klid pro nás, a ani děti nepřišly zkrátka. Paní domu má sama tři malé děti, takže hraček bylo dostatek.  Na zahradě je pro děti super zahradní domek, pískoviště, skluzavka, trampolína a spousta odrážedel a motorek.

Náš apartmán byl velmi slušně vybavený (i myčkou). Měli jsme k dispozici jednu ložnici a kuchyň s rozkládacím gaučem pro dva – podotýkám, že se na něm spalo jako na posteli, žádná bolavá záda.  No a k mé velké radosti zde byla k dispozici za poplatek 6 eur i pračka. Johoho, Brácháčovi jsem nemusela brát celou skříň. Týden zde včetně Sommerkarte nás vyšel na cca 570 eur, tj. cca 15 000 Kč. Během výletů jsme jen jednou jedinkrát platili – když jsme se na základě šíleného nápadu Véčka vrhli v mlze na motokárách z horní stanice lanovky k dolní stanici – o tom ale později. Teď pěkně popořádku.

DEN 1: MOOSMANDERLWEG, LANOVKOU NA HOCHWÜRZEN, MOTOKÁRAMI DOLŮ A NAKONEC WALDHAUSLALM

Vzhledem k dešti jsme zvolili nenáročný dopolední výlet, 20 minutovou procházku lesem, zvanou Moosmanderlweg. V lese děti hledaly řadu domečků pro trošku hrůzostrašné panenky. Popravdě, byl to kýč jak bič, ale naše děti byly opět nadšené a v tomto počasí asi ani nešlo nic lepšího vymyslet. V případě pěkného počasí určitě najdete spoustu zajímavějších míst. Na místo procházky se dostanete autem za cca 15 minut. Vede sem i cyklostezka přímo z Rohrmoosu (pěšky cca 3 hodiny). 

Odpoledne jsme vyrazili lanovkou na Hochwürzen. Lanovka je od Haus Pretscher cca 5 minut jízdy autem. Dole to ještě šlo, ale nahoře by se mlha dala krájet.

Nejen, že jsme nic neviděli, na teploměru bylo 7 stupňů, na hřišti bylo vše mokré, ale Véčko dostal nápad, že je třeba pozvednout náladu pořádnou 7km dlouhou jízdou dolů na motokárách. Přiznávám, že když se nás ujal odpovědný pán, německy jsem mu řekla, že manžel je blázen a že to rozhodně není můj nápad. Nicméně, zpětně musím uznat, že to bylo skvělé. Žloutková se úplně tetelila blahem a i Brácháč si jízdu dolů užíval. Což o to, dětem jsem nabalila rukavice, těm bylo hej, no a já si mohla pod kopcem prsty strčit do horkého čaje. Výhodou bylo, že jsme jeli dolů jen my a jedna další nadšenkyně.

Za slunečného počasí jelo dolů motokár třeba třicet, což s sebou nese samozřejmě vyšší riziko. Toto byla jediná z „atrakcí“, za kterou jsme za celý týden zaplatili. Vyšlo nás to na 28 eur. Ale jo, fakt to za ten zážitek stálo!

Na Hochwurzen jsme se ještě na konci týdne vrátili – v den odjezdu. Jen kvůli výhledům, neměli jsme žádnou ambici se kamkoliv dostat. Tak alespoň pár fotek hřišťátka a dětského koutku v Hochwurzenhütte:-).

A protože ještě nebyl den u konce, rozjeli jsme se v celkem pošmourném počasí směrem k Waldhauslalm. Jízda trvala cca 15-20 minut. A stálo to rozhodně za to! Za pěkného počasí zde lze strávit s klidem několik hodin. Koně, kozy, králíci, husy, prasata, transbordér přes vodu, hřiště, bagr, obří skluzavka, dojná kráva, nafukovací čluny a motokáry (za 1 euro) – prostě ráj pro děti!

V závěru dne se na nás začalo konečně usmívat sluníčko a nepřestalo do konce pobytu. Prostě podle zásluh, no:-). 

DEN 2: LANOVKOU PREUNEGG JET NA REITERALM, PĚŠKY KE SPIEGELSEE

Sněhové pískoviště na Reiteralm, pro děti největší lákadlo dalšího dne. Cesta k lanovce trvala opět cca 15 minut. Po hrabání ve sněhu (rukavice s sebou) jsme za příslibu jízdy na kolotoči děti vytáhli na 45 minut dlouhou cestu ke Spiegelsee. Kdo zná rakouské značení, ví, že ukazatele berou za měřítko spíše svižnější chůzi. Cesta rozhodně není vhodná pro kočárky. S kočárkem se můžete projet kolem jezírka a nebo se vydat po panoramatické cestě.

My jsme šli do rizika. Cesta byla kamenitá, po dešti mokrá, děti šly statečně do té doby, dokud jsme nepotkali kozy:-). 

Brácháč následně pro jistotu zaujal stanoviště ve vyšších polohách. Na něj, milovníka kočárku, byla cesta přeci jen dlouhá a ty kozy se mu náramně šikly do krámu. Protože jeho žalostné: „Bojim, bojim,“ by přesvědčilo každého.

Ve Spiegelsee se za slunečného počasí zrcadlí pohoří Dachstein. My měli nějaký ten mráček, ale budiž:-). Jen fotku z toho pořádnou neuděláte, protože vám pořád někdo leze do záběru a to ještě nebyla sezóna!

Zpět u horní stanice lanovky proběhl kolotoč, hřiště, Suppe… A pro zpěstření jsme sešli pár metrů pod lanovku, kde byla další Hütte, u které byli i koně. Hurá!

DEN TŘI: MÄRCHENWEG NA RITTISBERGU, FOREST PARK V RAMSAU

Celý tento výlet byl pro mě nejsložitější na pochopení:-) Märchenweg, čili pohádková cesta na Rittisbergu je totiž ve všech pláncích značena nějak divně a víceméně se vám snaží vnutit cestu zdola nahoru. Já osobně s malými dětmi doporučuji cestu obráceně, přeci jen není nejkratší. Takže: Autem do Ramsau k dolní stanici na Rittisberg. Pozor – jediná z lanovek nebyla kabinková.

S kočárkem je ale možné cestu nahoru absolvovat. V našem případě jsme nejprve jeli my s dětmi, na další lanovce batohy a pak si jel sám složený kočárek. Nahoře kromě ptačí voliéry a barefoot cestičky najdete od července i nově vybudované dětské hřiště.

Samotná pohádková cesta je o ohledání pohádkových postaviček. Některé pohádky jsme ani neznali, některé jsme si mohli poslechnout v němčině. Přiznávám, že jsem čekala trošku interaktivnější cestu, ale děti si to dokáží užít tak nějak vždycky.

Velmi nás lákala i místní bobová dráha, leč ta byla až pro děti od 3 let. Tak jsme holt šli do lanového parku.  Ten byl též od tří let, ale já jsem mladíkovi vysvětlila, že nám to nemůže udělat, když už nás nepustili na tu bobovou dráhu. A pravdou je, že lanový park je pro děti do 116 cm a není problém na všech překážkách děti jistit. No a když je to zdarma, člověk to přeci musí zkusit, ne?

Celý Forest Park u Ramsau Beach opět vyzývá k tomu, aby zde člověk strávil celé odpoledne.

DEN ČTVRT, MŮJ NEJOBLÍBENĚJŠÍ: DACHSTEIN, BADESEE PICHL

Dachstein – naše první skoro třítisícovka. Cesta k dolní stanici lanovky byla jedna z nejdelších, trvala cca 30 minut. Pozor – na lanovku je třeba se objednat! I když… my jsme se objednali a samozřejmě to nestihli.  Ale rozhodně rezervaci doporučuji a to v ranních hodinách. Pak už se lidi hromadí a hromadí a je to jako ve frontě na Sněžku.

Dachstein byl pro mě samotnou velkým zážitkem. Bylo zvláštní pozorovat ty lidi s lyžemi, co si takhle v létě přijeli zalyžovatJ. A ty skály… miluju pohled na ně. Ten pohled, když koukáte jen na „kameny“, nevnímáte lesy, natož civilizaci. Cesta lanovkou je opět díky Sommerkarte zdarma. Jediné, za co si můžete připlatit, je vstup na lanový žebřík (nás to celkem vyšlo na 6 eur).

Cestou dolů jsme měli to štěstí, že jsme se dostali mezi deset vyvolených, co mohli cestu dolů absolvovat na střeše lanovky. Zážitek! Pokud se na Dachstein vydáte, přibalte dětem čepice, větrovky a rukavice. I když svítí sluníčko, celkem to tam fičí.

Celý den byl plný kontrastů. Dopoledne jsme byli na sněhu, děti v rukavicích a s čepicema, odpoledne v plavkách v Badesee Pichl. K Badesee, kam máte opět díky Sommerkarte vstup zdarma, je to cca 10-15 minut autem. Teplota vody v jezírku byla 23 stupňů. Dle subjektivního pocitu byla voda stejně teplá jako následně moře v Itálii. Pro děti je zde vybudovaný malý bazének, hřiště a hlavně – skákací hrad. Takže nám bylo jasné, kde budeme trávit zbývající volné odpoledne a večery.

DEN PÁTÝ: HOPSILAND NA PLANAI

Planai je nejvyšší vrchol v samotném Schladmingu. Stanice lanovky je přímo v centru městečka, tzn. pár minutek jízdy autem. Z vrcholu vede panoramatická cesta, cca 45 minut, která by měla být sjízdná s kočárkem. My jsme šli opět do rizika a zvolili kratší cestu k vrcholu, která měla trvat 20 minut.

Dle našeho mínění byla s přimhouřením oka sjízdná s kočárkem též. No, málem jsme tam nedošli, to zas bylo kňouráníJ. Ale nakonec to dal! Odměnou nám bylo, že jsme měli možnost pozorovat paraglidisty při vzlétání.

Nikdy jsem to neviděla tak zblízka! Hned jsem měla velkou chuť to vyzkoušet a slíbila si, že příští rok do toho půjdu! Ke svému nápadu jsem se hlásila veřejně,… no, snad si napřesrok nikdo nevzpomene:-). 

Pak už ajsme vyrazili na dlouho očekávanou procházku, tzv. Hopsiweg. A opravdu říkám, pro děti dokonalé! Celá cesta ale uspokojí i dospělé, protože ty výhledy, ty jsou!

Opravdu velmi vydařená procházka, samozřejmě sjízdná s kočárkem. Doporučíme hned v úvodu zatnout zuby a zakoupit dřevěnou kuličku za 2 eura, protože ta se vám pak cestou bude náramně hodit. Cestou narazíte na malý lanový parčík, vodní svět, který přijde vhod v případě parného počasí, dřevěnou rolbu a spoustu dalších dětských trháků. Uvedený čas na procházku je 45 minut, ale to je bráno jako čistý čas chůze. My jsme na Planai strávili přibližně 5 hodin a to jen proto, že bylo až moc velké vedro. Jinak bychom se zdrželi i déle.

Odpoledne jsme zakončili, jak jinak, v Badesee Pichl.

DEN ŠESTÝ,POSLEDNÍ

Bohužel se naše dovolená blížila ke konci a čekala nás čtyřhodinová cesta do Itálie. Tak jsme během dopoledne vzali děti ještě jednou na Hochwürzen, o čemž jsem již psala.

Velmi mě mrzí, že jsme neměli možnost navštívit Riesneralm. Lanovka zde jezdí až od července. Takže pokud pojedete v sezóně, doporučuji!

Mám pocit, že jsme toho tolik neviděli! Myslím, že bychom zde mohli zůstat klidně i měsíc, no, možná i napořád :-). Tak zas příští rok, no… 

Když se zpětně ohlídnu, napadá mě, že pro někoho toto nemusí znamenat tu správnou vysokohorskou turistiku. Jistě, nezdolali jsme žádný vrchol, neušli jsme desítky kilometrů… Na druhou stranu jsme si to užili prostě všichni. A to je hlavní. A já vím, že čím budou děti starší, bude ubývat „zábavných serepetiček“ a přes všechny ty bobové dráhy, lanové parky a paragliding se dostaneme všichni společně třeba právě na nějakou ferratu nebo na zdolání 1500 výškových metrů pěšky. Jen k tomu musíme nenásilně, přirozeně dorůst. A mě ten společný růst ale sakramentsky baví!

A nějaké další trasy vhodné pro kočárek čekají na otestování třeba právě vámi!