Jsme taková typická mladá rodina v trošku vyšším typickém počtu. Dva dospělí, tři děti ve věku od 1,5 roku do 7 let a pes. Náš pejsek totiž nesmí chybět a paradoxně nás v našem cestování omezuje víc než děti. V posledním zářijovém víkendu jsme se rozhodli poznat co nejvíc z krásy krajiny kolem Nového Města na Moravě spolu se dvěma spřízněnými rodinami. Společnost je to různorodá, děti ve věku od miminka až po deset let, tudíž požadavky se mnohdy diametrálně liší, ale cíl cesty je jasný. Po nocích zapařit jako „za mlada“ a přes den ukázat svým potomkům krásy naší země. Protože my cestujeme po Česku opravdu moc rádi.
Ubytovaní jsme byli cca 4 km od Nového Města ve vesničce Rokytno, v soukromí. Tzn. soukromý dům, který majitelé pronajímají. Vyhovoval nám maximálně, i když pro rodiny s divočejšími menšími, leč samostatně se pohybujícími dětmi, bych ho nedoporučila díky příkrým a nekrytým schodům. Měli jsme ale k dispozici zahradu a výhled na krávy… krávy, to je takový typický obrázek téhle krajiny. Balzám na duši. Tady se totiž zastavil čas.
Hned první den jsme navečer jen zkusmo vyrazili po jedné cestičce kousek za Rokytnem. Šli jsme bez cíle a přesto jsme ho našli. Rybník Sykovec. Nabízí docela velké rekreační vyžití, občerstvení, restaurace a co oslovilo nás, byli rybáři, kteří na požádání nachytají čerstvé ryby, vykuchají je a vy si je můžete za úplatu odvézt třeba ugrilovat. Podrobnější být bohužel nemůžu, protože naše nejmenší ratolest se dožadovala večeře a spánku a tak rybník Sykovec jsem já viděla jen z rychlíku.
Druhý den dopoledne jsme vyrazili auty na 30 km vzdálený hrad Pernštejn. Na placeném a hezky upraveném parkovišti jsme si mohli odskočit a pak už hurá do lesa na lesní cestičku a vzhůru k hradní bráně. Cesta lesem se kočárkem zvládnout dala, řekla bych, že jestli to bylo půl kilometru, bylo to moc. Jen v jednom místě byla dost příkrá a tam jsme ocenili silné paže našich mužů (no upřímně, byly trošku zemdlené po nočním ponocování, takže i my ženy bychom se s tím porvaly ;-)). Na prvním nádvoří, ještě před vstupem na hrad, jsme si mohli na zahrádce koupit tolik chtěné kafe a nedočkavci vyběhli i na malinkou rozhlednu naproti hradu, aby si ho mohli hezky celý vyfotit. Já byla spokojená se svým kafem a velkým prostorem neomezujícím aktivity mých dětí. Perštejn je krásný, bohužel pro kočárky prakticky nesjízdný. To bylo pro nás velké mínus, protože jsme vypadali následovně. Já za jednu ruku čtyřletého syna, aby se na nerovných kamenech nenatáhl. V druhé jsem držela z jedné strany kočár s naší nejmenší. Z druhé strany kočáru byl manžel a on na druhé ruce škrtil na vodítku našeho ne úplně malého psa. Juch a v téhle sestavě se prodírat ostatními turisty, to bylo bájo! Prohlídky hradů jednou určitě dáme!! Prozatím by to ale pro duševní zdraví nás všech nebyl dobrý nápad. 🙂 Takže Perštejn jsme dali. Příště bych ho dala radši až třeba za rok, až nebudeme potřebovat kočárek.
Na oběd jsme se vrátili zpět, kousek k rybníku Sykovec, do vesnice Tři Studně, kde nám kdosi moc doporučoval vynikající jídlo v Krčmě na náměstí. Tak tam se s dětmi v nevlídném počasí nevydávejte. Stísněné prostředí není vhodné pro netrpělivé děti a hromadu kočárků a upřímně, mně zase tolik nechutnalo.
Po obědě jsme si pak dali takovou okružní jízdu přes Fryšavu p. Žákovou horou, Kadov a Sněžné k hotelu Podlesí. Jednak máte od hotelu hezký výhled třeba na Devět skal a pak hlavně postavili za hotelem Pohádkovou vesničku.
Ve vesničce se můžete i ubytovat v jednom ze šesti domečků, které znáte z pohádek. No ubytovat bych se v nich nechtěla, protože zaprvé ta CENA!! a zadruhé, by vaše obydlí chodilo každou chvíli okukovat hodně zvědavých lidí :-). Zúčastnili jsme se hodinové prohlídky (bohužel jen domečky zvenčí, právě kvůli ubytovaným turistům). Připravený byl milým program, děti si zasoutěžily, nějakou sladkost dostaly a rodiče to zkrátka kvůli dětem zvládli taky. Ale ne, vážně je to udělané moc hezky. V hotelové restauraci je pak údajně i dětský koutek a před hotelem je pak v letních měsících bazén, tak snad by se dal využít k osvěžení. Jen počítejte s davy, tohle rozhodně není akce pro samotáře.
Poslední den jsme pak dopoledne jeli omrknout sportovní areál u Nového Města na Moravě, který můžete znát díky běžeckému lyžování a biatlonu. No my ho známe, takže jsme tam z nostalgie zajeli a neskutečně si to tam užili. Občerstvení, záchody, všechno bylo. A spousta cyklistů. Mrzelo nás, že jsme nenašli žádnou půjčovnu sportovního vybavení, protože naše děti kola neměly. A tak jsme prostě vzali kurz do lesů, kudy vedou cesty a cestičky, asfaltové i lesní, všechny ale parádně sjízdné a začli jsme hledat houby. A našli!! Naprosto krásné relaxační dopoledne prožité v atmosféře sportu. A přesně to my máme rádi.
Odpoledne jsme se pak vydali z Rokytna přes Kadov, směr Herálec. Asi 2-3 km mezi těmito dvěma vesničkami je takové lesní parkoviště, kde jsme nechali auta a vyrazili směr Devět Skal. Od parkoviště k cíli asi 2 km pěšky, to ušel celkem v klidu i náš čtyřletý syn. Kamarádi s terénnějším kočárkem hezky projeli až k cíli, my byli chvíli nadšeni z asfaltové silničky, pak méně nadšení z kamenité cestičky a nakonec silně nespokojení z pro nás už nesjízdné cesty. A tak jsme opět kočárek poslední díl cesty nesli. Zato pro pejska to byl ráj na zemi ;-). U cíle jsme se pak museli trošku prostřídat u dětí, skalnatá vyhlídka je sice krásná, výhled úchvatný, leč malinko nebezpečná a pro malé divočáky dokonce i nebezpečná velmi. Takže to bych ponechala na úsudku každého jednotlivce, jak by si s ratolestí troufl. Moji dva synové s tatínkem samozřejmě byli. Maminka se mezitím radši nedívala.
Tím skončil náš náročný,ale překrásný víkend v srdci krajiny lesů, luk a krav.
Zanechat komentář