Přechod Dolomit s dětmi

Autor: Fany

Letošní destinaci pro přechod hor s dětmi jsme zvolili Dolomity. My se těšili na dobré víno, děti se těšily na špagety :-)). A co se týče gastronomie, byl to na chatách opravdu zážitek!

Zajímá vás i náš loňský přechod v Alpách? Ten najdete detailně popsaný zde.

Naše letošní trasa:

1. den: Vigo di Fassa – lanovka – Rifugio Paolina (Paolina Hutte) ↑414, ↓ 276. 
2. den: Rifugio Paolina – Rifugio Vajolet (přes Fronza alle Coronelle). ↑565, ↓451
3. den: Rifugio Vajolet – Rifugio Alpe di Tires. ↑ 608, ↓ 404
4. den: Rifugio Alpe di Tires – Rif. Sasso Piatto. ↑ 173, ↓ 306
5. den: Rif. Sasso Piatto – Campitello di Fassa – Ciampedel (do Vigo di Fassa jezdí autobus)

https://mapy.cz/s/masepevore

Hned na začátek upozorňuji, že chaty je třeba rezervovat na prázdninové termíny s velkým předstihem. My výlet absolvovali v srpnu a chaty rezervovali v únoru – již tehdy byly některé plné a museli jsme tak měnit trasu. Bohužel ani tady neexistuje žádný web s informacemi, kdy jsou volné, a musíte je všechny obvolávat…

Vyráželo nás 6 – my dva a naše čtyři děti – 13, 8, 6 a 4. Nejmladší šel poprvé celou cestu po svých a s malým batůžkem, kde si nesl oblečení. Ostatní si nesli oblečení, spacák (který jsme celou cestu táhli úplně zbytečně), pití a trochu jídla – měli jsme nějaké tyčinky, trochu sušených salámů a chleba, jinak jsme jedli pouze na chatách.

Plánování u nás probíhá tak, že manžel najde trasu, a já mu jí pak vyškrtávám a přepracovávám vzhledem k výškovým metrům a ferratám na cestě – kterým se zatím chceme vyhnout. To se bohužel úplně nepovedlo, ale nebylo to tak strašné, jak to pod ferratou vypadalo :-).

1. den: Vigo di Fassa – Paolina

Cesta z Prahy do Vigo di Fassa nám trvala skoro 8 hodin. Už to je od Rakouska vcelku rozdíl, a asi bychom si dopravu tam a zpět při další návštěvě Dolomit vymysleli jinak – s přespáním po cestě u nějakého fajn jezera v Rakousku apod. 

Pozn. S dětmi v báglu: kde zastavit v Rakousku? V interaktivní mapě v online Toulkách Alpami najdete spoustu krásných míst.

Ve Vigo di Fassa jsme zaparkovali přímo pod lanovkou. Přijeli jsme asi v půl 8 ráno, dali si snídani a vyrazili na kabinkovou lanovku. Na parkovišti jsme nic neplatili. S pánem, který tam tomu šéfoval, jsme se akorát domluvili, že tu zůstaneme cca 5 dní – on rukou cosi načmáral na papír a my si ho dali za okno. 

Cesta na první chatu ubíhala jako každý první den na horách- pomalu. Děti pomalu uvěřily tomu, že to myslíme vážně, trochu remcaly, ale vcelku rychle si zvykly a těšily se na chatu Paolina – a samozřejmě na večeři a něco dobrého. 

Na všech chatách nás ubytovali v podstatě v jakýkoliv poobědní čas, v jaký jsme přišli. Pokoj naopak musíte opustit vcelku brzy, třeba již po 8 hodině ranní. 

My vyrážíme na túry brzy, už po 8 – tady se to ukázalo jako výhoda – kolem 14hod se vždy začaly honit mraky a začal pořádný slejvák. 

Na všech chatách jsme chtěli po loňských zkušenostech samostatné pokoje. I to byl asi důvod vyšších cen, a také toho, že jsme všude měli teplé, čistě povlečené deky. Naše spacáky jsme táhli úplně zbytečně… Jak by to bylo v levnějších pokojích nevím, ale určitě se půjde zeptat při rezervaci.

Sprchy byly na všech chatách na žetony (krom Paoliny, tam jste prostě nahlásili, zda jste se sprchovali, anebo ne, nicméně jim tekla pouze studená), které byly na některých z nich i za 6 euro.

Na Paolinu byla cesta poměrně rušná, přijeli jsme v neděli ráno. Hezká horská pěšinka, nikde exponovaná místa. 

Paolina měla moc milé majitele, nicméně sama chata by potřebovala pořádnou rekonstrukci. Jednoznačně nejškaredější chata, kterou jsme navštívili, přes den narvaná turisty (vede k ní lanovka), kolem 6 už byl ale klid.

2.den: den: Rifugio Paolina – Rifugio Vajolet (přes Fronza alle Coronelle). ↑565, ↓451

Druhý den byl trochu „vostrej“, a to hlavně kvůli neplánované ferratě při nástupu na trasu Coronelle. Na pohledy na naší výpravu jsme vcelku zvyklí, ale teď ty udivené pohledy měly konečně důvod. Za chatou Fronza alle Coronelle bylo cca 200 metrů ferraty, při které Honza Davida nesl v ruce a já jistila nadšené děti. Exponované to až tak nebylo, myslím, že například s dítětem 5+, které je zvyklé na lezení, se to v pohodě jeden na jednoho dá. Já ale prostě nemám ráda tyhle překvápka, o kterých se v mapě nedočtete. Trasu jsme na místě konzultovali s místňákem, který nás uklidnil, že je to opravdu jen tento úsek, a pak už se dá dojít v pohodě až do cíle. 

Když jsme se přehoupli přes Passo Coronelle, čekaly nás dechberoucí výhledy. Den to byl dlouhý, ale cesta opravdu nádherná, lemovaná spoustou ferrat a lezeckých tras. Půl hodinu před cílem je možné zvolit trasu lemující skalní masiv vlevo, nebo si lehce zajít, a sestupovat k Vajolet zprava. Cesta vlevo je špatně jištěná ferrata, kdy vám nad hlavou lezou horolezci po stěně. S dětmi určitě nedoporučujeme. 

Vajolet je roztomilá chata s domácí atmosférou, kde výborně vaří – ostatně jako na všech chatách, kde jsme v dolomitech pobyli. Večeře jsou čtyřchodové (mňam ty dezerty!), víno výborné, kafe italské :-). 

3. den: Rifugio Vajolet – Rifugio Alpe di Tires. ↑ 608, ↓ 404

Asi nejnáročnější den. Nožičky zvlášť nejmladšího člena posádky začaly být unavené, ale zvládal to statečně pomocí čokolády, pohádek po cestě a coca coly na chatách, které jsme míjeli. 

Po vyšplhání se k první chatě nás čekal úžasný výhled – úžasný a zároveň trochu strašidelný při představě, že to všechno budeme muset nejprve slézt a následně vylézt do dalšího sedla. Slunce už v 9 úporně pařilo a do posledního sedla na Alpe di Tires už to bylo pro děti dost náročné. Posledních 200 m se nejmladší syn nesl manželovi za krosnou. Když v sedle sestoupil, tak prohlásil, že když na tátu lezl, tak to teda netušil, že je tak zpocenej, že kdyby to věděl, tak by na něj rozhodně nelezl… 😀. 

Cestou na chatu se začaly sbíhat mraky. Sestup k ní vedl po mírné ferratě, bez problému to ale zládl s trochou dohledu i unavený 4 letý. 

Chata Alpe di Tires je velký horský hotel, kterému se jakž takž daří uchovat atmosféru útulné horské chaty, především díky krásně zrekonstruovanému interiéru. Pokoj byl krásný, prostorný, restaurace výborná. Na mě trochu moc, mně jsou blížší rakouské hutte, a taky jsme si děti dost rozmazlili. Ale po náročné túře jsme se neupejpali, neremcali a jejich nabídku si dost užili :-).

Můj muž si po našich túrách sem tam ještě někam zaběhat, aby toho jako neměl málo. Při výbězích/solo ferratách obhlíží terén, a nyní vyhlédl jednu ferratu i pro nejstarší Káťu. Tu spolu také ráno po snídani dali. Stejně jako zbytek ferrat, které jsme tam absolvovali, byla i tahle velmi špatně zajištěná –  na 13ti leté dítě jen tak tak. 

4. den: den: Rifugio Alpe di Tires – Rif. Sasso Piatto. ↑ 173, ↓ 306

Čtvrtý den byl odpočinkový. Šlo se cca 7 km, za to ale spíše z kopce a po pohodových pěšinkách. Cestu nám zpestřovali svišti, kterých bylo na loukách podél plno, děti je honily a svišti pískali a nořili se do nor a vykukovali opodál. Velká zábava 🙂 Dalším zpestřením byli elektro cyklisté – cesta byla v první polovině i pro ně, a byla to s jejich rychlostí trochu otrava. Chata Sasso Piatto byla jedna z dalších citlivě zrekonstruovaných moderních chat, která u sebe navíc měla krásné dětské hřiště, ohradu s ovcemi, které večer naháněli, ohradu s prasátky a kozami. Restaurace opět výborná, samozřejmě menu nabízelo převážně možnosti ohrádek :-).

5. den: Rif. Sasso Piatto – Campitello di Fassa

Poslední den jsme absolvovali pouze sestup do malebné vesničky Campitello di Fassa, odkud manžel dojel autobusem pro auto. Cestou domů jsme se stavili v Bolzanu na zmrzlinu a večeři – pizzu – tu nám na žádné horské chatě nenabídli – a ke zklamání dětí jsme se vydali zpět do ČR – bohužel jsme podcenili možnosti ubytování na poslední chvíli a nic vhodného jsme u Bolzana nenašli. (Pozn. S dětmi v báglu: v Brixenu je hostel za přijatelné ceny, kde seženete ubytování i na jednu noc včetně snídaně). Příště až sem pojedeme, tak to určitě vezmeme ještě přes nějaké hezké jezero, či alespoň na dva dny k moři.

Láká vás podobný přechod, ale netroufáte si? V online Toulkách Alpami najdete i dvoudenní přechod s noclehem na horské chatě, který zvládnete i s menšími dětmi. I tento přechod najdete pod číslem 186 v interaktivní mapě.