Z Barcelony, kam jsme se dopravily nočním trajektem z Mallorcy (článek najdeš zde) jsme původně chtěly zamířit do Pyrenejí. Jenže Pyreneje takto mimo sezónu se bez auta ukázaly jako moc velké sousto a tak vyrážíme „jen“ podél pobřeží. Máme v plánu lehce okusit méně známou trasu GR92: Camí de Ronda. Předloni se nám totiž moc líbila cesta vlakem podél pobřeží až do Sirolo. Tak očekáváme něco podobného:-).
Tuto cestu najdeš zde.
Plány jsou od toho, aby se měnily a tak s ohledem na předpověď počasí nenecháváme část zavazadel (hlavně knížky, protože my kromě miniatur od všeho vozíme i ty nejtlustší knihy) * v Barceloně, ale pěkně „natěžko“ pokračujeme z Barcelony na sever směr Llancá, městečko nedaleko hranic s Francií. Jak se ukázalo, všechna ta ponča, nepromokavé kalhoty a ponožky skutečně využijeme. Pojmeme to trochu jinak, než přechod pár dní za sebou. Nedá se svítit. (*ano, o existenci přístroje jako je čtečka víme)
Zde malá ochutnávka naší výbavy do deště.
Přijíždíme do Llancá a první dojem: ty jo, slušná prdel. 🙂 Nebudu lhát, první dojmy z městečka Llancá nejsou wow, ani pusa dokořán. Totální zapadákov. A do toho lije jak z konve. Sirolo, chybíš nám! Pomoc, kam jsme to přijely! Ale aby člověk poznal krásná místa, musí poznat i ta méně krásná, proletí mi hlavou. Tohle je cestování! Poznat i ty kouty, kam neproudí davy lidí a chcípl tam, hlavně mimo sezónu, tak trochu pes. Wait, wait, wait, rozhodně čti ale dál! Protože se tady krásně ukáže, že nesmíš dát na první dojem.:-)
Náš hostel Albergue Costa Brava se naštěstí nachází hned vedle nádraží, což se ukázalo jako obrovská výhoda. René, postarší pán, který to tu má na starosti, je skvělý! Jestli chcete poznat typického Španěla, jeďte sem. Získává plusové body, když se nás ptá, jestli jsme kamarádky. Jasně, že jsme! 🙂
Hostel Alberque Costa Brava je prostě ten správný hostel. Společné prostory mají atmošku, pokoje jsou velmi skromné a zdi řekněme papírové. Ale v ceně 70 EUR /noc máme i snídani a pozor, mají tu i rýžové mléko, takže sto plusových bodů a mažeme ze vzpomínek ty papírové zdi!
V kuchyni se seznamuji s dvěma mladými Frantíky, kteří mi hned nabízí kus svého oběda. Tohle mě moc baví, vždycky omládnu o dvacet let.
S hostelu je to přibližně 20 minut k pobřeží. A tam, tam se Llance omlouvám za to, že jsem jí neměla ze začátku moc ráda… Ježíš, to musí být pecka to tady projít celé po pobřeží! Stezka je krásně značená, podél pobřeží cestička, chodníčky… počasí, počasí, proč nám nepřeješ?
S ohledem na počasí ovšem berou za své naše plány dojít až do Port de la Selva a vrátit se autobusem. Plácáme se po pobřeží k Punta Farella, než nás vyženou hrůzostrašné mraky. Jen tak tak se vrátíme do hostelu a už začínají padat kroupy. Masakr.
Je takový slejvák, že nám proudí do hostelu ze střechy po schodišti doslova řeka. Nezbývá než chopit se kýblů, odpadkových košů a snažit se vodu v mezipatrech nějak odchytávat. Nakonec vytírám (a René taky) celý hostel. Já ti dám Pyreneje! Já ti dám Camí de Ronda! Kýbl a hadr jsou tvůj osud!
Zbytek odpoledne prší a my už jen odpočíváme. Ono nám to po té noční plavbě vlastně vůbec nevadí…
Předpověď na další den je velmi podobného rázu, takže se vzdáváme představy, že se přesuneme do Cadaqués a vydáme se z něj do parku Parc Natural del Cap de Creus. Cadaqués je dle všeho jedno z nejhezčích městeček, říkaly internety. Výlet ke Cap de Creus si škrtáme. Nene, na to nemáme koule vyrazit, když hrozí bouřky. Na to se jich moc bojím. Nemusím mít všechno, děkuji.
Víš co, dcero má? Zítra se obalíme igelitem a vydáme se do Francie na croissant a pravou francouzskou bagetu, co ty na to?
No jó! Jupí, budeme spát ve Francii! Tam jsem ještě nikdy nespala!
A o tom to je! Tohle jsou ty zážitky, na které se nezapomíná. Nemusíme poznat všechny památky a přírodní skvosty, stačí udělat něco tak trochu bláznivého…
Ale o tom zase příště…
Líbil se ti můj článek? Víš, že můžeš vznik článků podpořit?
Nebo si kupte rovnou mé průvodce, nebudete litovat!
Další dny naší cesty Máma a dcera najdete tady:
Zanechat komentář