Pro naši zimní dovolenou s dětmi jsme si vybrali oblast Zugspitzarena, kterou jsme navštívili už v létě. Už létě nás tato oblast doslova nadchla svou pestrostí.



Všechny letní výlety najdete samozřejmě v online verzi Toulek s dětmi v báglu.
Pro ubytování jsme strategicky zvolili krásné městečko s ještě krásnějším pohledem na skalní masivy Ehrwald. Všechna tři městečka Ehrwald- Lermoos- Biberwier jsou od sebe coby kamenem a při popojíždění mezi nimi není třeba zdolávat táhlé serpentiny. Navíc mezi nimi jezdí zdarma Skibus. A ten výhled! Takový jsme měli my z okna apartmánu. Konkrétní tip na ubytování záměrně nedávám, protože jsme nebyli 100% spokojeni (majitel nám po příjezdu oznámil, že saunový svět je pouze pro děti starší 12 let, takže u nás má vroubek).


Na lyžování jsme střídali pouze dvě střediska – Ehrwalder a Grubigstein. Ehrwald se více líbil dětem – asi nejvíc zábavná sjezdovka „Funslope“ plná ostrých zatáček, tunelů a mluvících panáků a Family park se skokánky.

Ehrwalder Almbahn nabízí několik modrých sjezdovek, pohodové červené a zázemí pro děti.

Nám se nejlépe jezdilo na červené 5 a na modrých 6, 11 a 12. K Funslope to bylo nejrychleji takto: nejprve z Ehrwaldu vajíčkem A k Tiroler Haus, odtud sjet po modré č. 2. k lanovce B a pak už pěkně po modré 3 k Funslope a Family parku.




Kabinková lanovka vás vyveze k Tiroler Haus, kde se můžete „plácat“ i s nejmenšími prcky, případně i s kočárkem. Najdete tu i malé hřišťátko pro nejmenší. Funguje zde také velká a poměrně organizovaná lyžařská škola (včetně ranního tlampače), která je v rámci skipasu zdarma. Ale přítomnost česky mluvících instruktorů jsme neověřovali. Nicméně kolem Tiroler Haus je opravdu rozlehlý plácek, kde můžete vyzkoušet s dětmi první obloučky.




Já jsem si užívala víc lyžování na Grubigsteinu. Starší sedačkové lanovky nejsou sice tak „sexy“, ale ty výhledy ze 2 000 m n.m., desetikilometrový sjezd po modré a sáňkařská dráha to kompenzují!
A to krásné svačinové místečko nad horní stanicí lanovky L5!



K sáňkařské dráze se dostanete od dolní stanice lanovky Hochmoosexpress. Pozor – jde zde poměrně malé parkoviště! Více parkovacích možností je pak pod Grubigsteinbahn. Sáňky jsme si zapůjčili za 11 EUR u dolní stanice lanovky. Není třeba rezervovat, je jich zde dostatek. Při online objednávce však máte slevu asi 15% a každý „fufnik“ dobrý. Na dráhu si připravte pořádnou obuv, zatáčky jsou velmi ostré a dráha možná nesedne každému. Menší děti by se možná mohly bát. Naše děti byly ale nadšené! Ale jelo to jak ďas:-). Sjeli jsme si to 3x a pak už jsem byla připravena odevzdat stehna:-)). Na dráhu jsme se nestyděli si vzít helmy, lyžařské brýle a rozhodně doporučím i návleky na nohavice proti vniknutí sněhu do bot, případně náhradní ponožky! Já jsem z nohavic vyklepala asi 20 kg sněhu. Slečna Ž. vyfasovala návleky a Brácháč má skvělé rostoucí oteplováky Didriksons od Pro malé dobrodruhy, kde nohavicí neproleze fakt ani vločka. Určitě doporučím si užít nejprve lyžovačku a pak si v závěru dát pár jízd na saních.
A na kolik vyšlo lyžování? Celodenní skipas 2 dospělí + 2 děti nás vyšel na 150 EUR. My jsme si ale vystačili se skipasem půldenním za 130 EUR. Přivstali jsme si a na svahu jsme byli už v 8 hodin. Protože ty první dvě- tři hodinky, to byl takový luxus! A to jsme zde byli v TOP sezóně a v termínu, kdy měli v Rakousku prázdniny! Přesto jsme si ty ranní hodinky užívali na prázdných svazích. A odpoledne jsme mohli vyrazit na běžky.
Běžkování v Zugspitzareně nadchne každého, kdo s běžkováním začíná. Na golfovém hřišti (jo, krásná rovinka!) je připravena perfektně vyfrézovaná stopa. Na stopu se napojíte na více místech. Nám nejvíce vyhovovalo nástupní místo u občerstvení Golfino, kde bylo i malé parkoviště zdarma.



V rámci tzv. Gaeste Karte (karta hosta – tu asi dostane každý ubytovaný) jsme měli možnost navštěvovat zdarma i místní plaveckou halu (hned vedle lezecké haly – back up pro nepřízeň počasí). Nebyla to nejmodernější hala, ale byla perfektní! Plavecký bazén, velká bazén s hloubkou 50 cm, malé brouzdaliště pro úplné prcky a super tobogán, na který jsem se odvážila i já.




Na Zugspitze jsme se tentokrát nevydali, protože jsme tam byli v létě. Nicméně pokud si zakoupíte dvou a vícedenní skipas, můžete se vydat bez příplatku i tam.



Další sjezdovky v Biberwieru, Bichlbachu či Bergwangu jsme ani nestihli vyzkoušet. Stejně tak jsme neměli síly na večerní sáňkování či lyžování v Ehrwaldu, ani na procházku s loučemi či na sněžnicích. Těch možností zde bylo tolik a času tak málo!
Jestli vás tato oblast zaujala a chcete se dozvědět víc, neváhejte a lapněte po online verzi Toulek s dětmi v báglu.
Zajímá-li vás, jak prožít takovou dovolenou v karavanu, určitě by vám neměl uniknout článek od Dvou tátů, kteří v této lokalitě shodou náhod byli ve stejném termínu i ve stejném městečku:-). Těm zmiňovaná sáňkařská dráha úplně nesedla – jejich holčičky jsou tuším o dva roky mladší než náš hoch. Tak máte aspoň dvojí pohled na věc.
Na základě Vašeho článku jsem už druhý rok s dětmi v této oblasti, tak přidám pár postřehů. Oba roky jsme byli v lednu, snažíme se trefit mimo prázdniny (ideálně) úplně všech, a vyplatí se to jak na prázdnějších sjezdovkách, tak na cenách ubytovaní (během jarním, nebo nedejbože vánočních prázdnin bychom zaplatili třikrát tolik).
Oba dva roky bydlíme v Bichlbachu, který je relativně levnější, ale zároveň se z něj snadno dostaneme na všechny sjezdovky v rámci top snow card. Loni jsme objevili Berwang, který jsme moc neplánovali, a který je super pro malé děti. Krátké, přehledné sjezdovky i lanovky. Děti loni poprvé jezdily samy (jako že jsme na sebe nečekali a ony si samy vybiraly, kam pojedou). Letos jezdily samy už i v Ehrwaldu a Lermoosu, tak Berwang trochu ztratil kouzlo.
Pro upresneni, detem je letos 12, 10 a 8.
Také jsme lyžovali v Ehrwald Wetterstein – oba dva roky, letos v sobotu, protoze jsem se bala davu jinde, ale oba dva roky bylo malo snehu a relativně malé a ne úplně zajímavé.
Také jsme lyžovali na Zugspitze, letos proti lonskemu roku neni omezeno, kolikrat s vicedennim skipasem muzete jet nahoru. Cesta nahoru je tedy nekonecna (lanovka, vytah, prechod, vytah, lanovka 🙂 ), ale za slunecneho pocasi to dnes byla nadhera. Polovina deti uz nelyzovala, tak jsme se sli projit kolem a je tam hotel vysekany ve snehu, kterym se da prochazet, to byl fakt zazitek.
Myslim, ze pristi rok uz bychom jeli nekam jinak, spis kvuli mne nez detem, ale moc moc jsme si to tu uzili…