Lyžovačka v Mariánkách aneb autismus nás nezastaví

Všichni jezdí s dětmi lyže, tak jsme se do toho taky pustili. Však Modroočko už má věk, je mu 5 let. Z nabízených středisek jsme předně vybírali ty v Čechách, neboť Budy je velký odpůrce auta. Naše další kritérium bylo, aby v lyžařském středisku bylo něco navíc, nejlépe, kdyby tam jezdilo metro, aspoň jedna trasa:-). Takové se nám nalézt nepovedlo, proto jsme vyrazili do Mariánských Lázní, kde jsou pěkné trasy trolejbusů a samozřejmě zde jezdí vlak. Musíme již dopředu vymýšlet odměnu po lyžování. A v případě Modroočky to není pohár v cukrárně, ale trochu se povozit vlakem či místní MHD.

Celou cestu do Mariánek pršelo jak z konve. To nám moc na náladě nepřidalo. Ale říkali jsme si, že se déšť v noci změní na sníh, jsme přece 600 mnm.:). A stalo se… Ubytovali jsme se ve Ville Merlin, která je kousek od centra. Na kolonádu je to svižnou chůzí 15 minut. Na sjezdovku lze dojed pouze autem, cesta trvá 10 minut. Přesto ubytování stojí za to. Nabízí prostorné apartmány. Možno využít dětskou židličku, cestovní postýlku, pračku, sušičku, lux:-).

Hned následující den jsme šli na lyže. Pro Modroočku jsme měli instruktora domluveného dlouho dopředu. Lekce lyžování pro Modroočku úžasně zařídila managerka Bára z Yellow POINT Mariánky. Vřele doporučuji:-). Ta zajistila instruktory dva slečnu a pána. Nejdřív Modroočko dost křičel, nevěděl, co se bude dít. Pobíhal v přeskáčích po sněhu, až jsem si říkala, že je docela dost v kondici. Nevím jak Vy, ale já se v přeskáčích skoro nepohnu:-). Delší čas jsme čekali na instruktora, protože jako vždy jsme zde byli velmi brzy. Přemáhala nás s mužem beznaděj. Modroočko nechtěl ani bonbony Haribo. Ty ošklivě flusal do sněhu. A když nechce ani Haribo, bývá už fakt průšvih! Nicméně nevzdali jsme to, protože taková lyžařská šance se letos už nemusí opakovat. Hlavně, sehnat instruktora lyžování pro Modroočku není jednoduché. Řada instruktorů se toho bojí, i když jsme u lekce byli trvale přítomni. Unesli jsme pohledy ostatních rodičů vzorných dětí, co se vrhaly na lyže s velkým nadšením a elánem. Byli jsme za rodiče sadisty, co bezbranné dítě týrají na lyžích. Za to jsme měli velkou podporu obou instruktorů, co přesně věděli, o co jde a hledali možnosti jak ho nalákat. Modroočko byl nervózní, protože nevěděl, co se bude dít. Ačkoli jsme měli vše dobře připravené, ukazovali jsme mu kartičky, že jde na lyže atd. Když to nešlo vůbec nijak a instruktoři čekali, zakročili jsme rázně, jak někdy jako rodiče musíme. Muž ho odnesl na pojízdný pás, kde bylo po chvíli jisté, že máme vyhráno.

Pojízdný pás se mu moc zalíbil, protože je to takový eskalátor, jako v metru.  Modroočko rázem pookřál a dobrovolně si nechal nasadit lyže. S instruktorkou navázal super kontakt. Jezdil sám na pásu a dolů většinou s instruktorkou, trénoval rovnováhu apod. Byl fakt nadšený! Budy byl moc smutný, že v půjčovně neměli jeho velikost přeskáčí a též z toho, že byla zrovna jeho polední pauza ke spánku, tak si nemohl jízdu Modroočky moc vychutnat. Protože brzy usnul:-). Za odměnu pro oba synky odpolední jízda trolejbusem, oba nadšení:-). Následně šel Modroočko najisto na Kolonádě a to k prodejně teplých oplatků:-). Děti holt vědí, co je dobré:-).

Druhý den šel Modroočko do přeskáčů s jásotem, instruktorce Petře hned podal ruku na uvítanou. Až jsme s mužem málem spadli do sněhu úžasem. Modroočka spolupracoval, učil se držet balanc. Úplně jsme se s mužem lekli, že snad synek začne vážně lyžovat:-). Modroočka to tak nenechal. Po půl hodince spolupráce si sundal bravurně lyže a běžel směrem k odpočívárně lyžařské školy. Tam si sám sundal, přeskáče a šmytec. Když jsem se ho pokusila přemluvit, kouknul na mě a důrazně odvětil „Ne“. K tomu dupnul nohou. A bylo! Tím Modroočkův lyžařský výcvik skončil. Na instruktorku Petru máme kontakt a určitě její učitelské schopnosti využijeme.

Naši odborníci, kteří se zabývají Modroočkovým autismem, byli nadšení nejen lyžařským a sociálním výkonem Modroočky. Ale zejména padli úžasem, že má jasno v tom co chce a co nechce. Sice měl zaplacenou celou hodinu za 560 Kč, ale je dobře, že zná své možnosti a hranice, že:-). Proto to po půl hodince může zabalit. Jako rodiče nesmíme být povrchní a říkat si škoda dovedností a peněz. Spíše mu tleskáme, že to vůbec dal:-).

Další den jsme strávili výletem do Františkových lázní. Jeli jsme jak jinak než vlakem a to Pendolinem. Modroočka seděl, jak v kostele. Nechtěl vůbec vystupovat:-). Ve Františkových lázních nás zaujali oblečené stromy na Kolonádě. Lidová tvořivost nezná mezí.  Mají tu i super hřiště. V létě možno využít Aquaforum.

V den našeho odjezdu napadl krásný prašan. Tak jsme nabalili děti, auto a vyrazili směr kopec Smraďoch. Kde to sice trochu dost bylo cítit, ale zážitek z jízdy na bobech to klukům nezkazilo:-).

Možná si teď říkáte, je přece úplně jedno jestli bude Modroočko jezdit na lyžích nebo na kole. Hlavně, aby mluvil, psal a četl. A to je právě to. K tomu všemu potřebuje zlepšit jemnou motoriku a koordinaci a to si právě trénuje při nějakém sportu a práci s tělem. Porucha vnímání u autismu bývá spojená s problémem vnímání těla, koordinací, poruchou pozornosti. To vše bohužel Modroočka má. Proto pořád vymýšlíme něco nového:-). Ne, abychom na něj nepřiměřeně nakládali, ale abychom zkoušeli na co má. Taky, aby měl i jinou zábavu než MHD a vlaky:-).

Příští rok na viděnou v Mariánkách:-).