Letos oslavíme 35 let demokracie. Přiznávám, že vnímám demokracii vlastně tak trochu jako něco samozřejmého, však v ní žiji skoro celý život. Sametová revoluce přišla, když mi bylo 8 let…
Ale ono to bohužel nic samozřejmého není a demokracii je potřeba si hýčkat. To, co se dokáže nenápadně plíživě vytratit, zejména v dobách, kdy lidé strádají a slyší na líbivá slůvka, je pak nesmírně těžké vrátit. Byly jsme toho svědky v minulosti.
Nedovedu si představit žít v jiném režimu. Vážím si toho, že můžu cestovat, kam se mi zachce (a tolikrát si pomyslím, o kolik moji rodiče přišli, když byli mladší), že si můžu přečíst knihy, jaké chci, poslouchat rádio, jaké chci, aniž bych se bála, že mě uslyší sousedi, že mohu volit, koho chci, že nemusím stát v noci ve frontě na mrazáky, jako kdysi můj děda…Že jsem mohla studovat na vysoké škole, aniž by se kdokoliv zajímal o to, že byl můj děda politickým vězněm… Že můžu vyrazit do ulic slušně projevit svůj nesouhlas a nemusím se bát, že mě někdo bude mlátit obuškem nebo mě rozhánět tanky. Že v drogerii najdu víc jak zubní pastu Perlička nebo mýdlo s jelenem (nikdy nezapomenu ten šok, když jsem po revoluci vstoupila do německého obchodu)…
Překvapilo mě, že 31% obyvatel ČR to dle výzkumu agentury STEM vnímá jinak. Každý třetí obyvatel si myslí, že se nám v minulém režimu, za totality, žilo lépe…
Pojďme si připomínat, jak se nám žilo. Pojďme si to připomínat i s dětmi. Když na historii nezapomeneme (a ono se vždy to zlé tak nějak otupí), nedopustíme, aby se opakovala…
POŘADY PRO MENŠÍ DĚTI PŘIPOMÍNAJÍCÍ TOTALITU A SAMETOVOU REVOLUCI
DĚJINY UDATNÉHO ČESKÉHO NÁRODA
FANY A PES/ Fany byla přitom (kniha)
POŘADY/ FILMY PRO STARŠÍ DĚTI
Skvělý seriál, který vás provede dějinami od 60. let po současnost. Velmi se mi líbí, že během seriálu jsou dost často použity i dobové snímky.
My jsme seriál viděli už 2x. Začali jsme ho sledovat během dlouhých dní v covidu, kdy byl Brácháč v 1. třídě a slečna Z. ve 4. třídě. Pravda, občas je tam nějaká muchlovačka, ale nic, co by děti nezvládly:-D
Film nejen o tom, jak byli za socialismu sportovci nuceni k dopingu (resp. kam až byl člověk ochoten zajít, aby si zajistil lepší budoucnost v emigraci), ale i o tom, jak se u nás celkově žilo. Děsivé, když si člověk uvědomí, jak snadno se dá manipulovat strachem, jak moc může režim ovlivnit náš osobní život. Nechceš přijít o práci? Tak spolupracuj… Film jsme viděli s dětmi 11 a 13. Obě děti film velmi bavil. Já sama ho vřele doporučím jako doplněk k učivu na 2. stupni ZŠ. Film má spád, myslím, že chytne nejen vás, ale i děti. Ve filmu je jedna vášnivá scéna, pokud je někdo na erotické scény citlivý, nechť je připraven:-) Nejsou v něm žádné brutální krvavé scény.
Za mě jednoznačně filmové „must have“, pokud máte děti ve vyšších třídách ZŠ a na SŠ. Doporučený věk je 12+, což plus minus odpovídá. My jsme viděli s dětmi 10+ a všechny film velmi zaujal. Před shlédnutím je dobré děti proškolit o tom, co se stalo v roce 1968 a představit jim, kdo byl kdo v Českém rozhlase. Film je pro děti pak jednodušší na pochopení. Nejedná se o dětský film, chvílemi z něj mrazí, obsahuje i brutální krvavé záběry (ale řekněme, že se dají zvládnout i s dětmi). Sexuální scény jsou zde spíš velmi decentní.
Tento film doporučím spíš starším dětem, co mají větší zájem o dějiny a zvládají i utahanější tempo. Film je poměrně dlouhý, nemá rozhodně takový spád jako třeba Vlny či Fair Play, nicméně je to další střípek do mozaiky (a nám se hezky tento film propojil s Vlnami). Sledovaly jsme jen se slečnou Ž. (13). Ve filmu je jedna erotická scéna (v rámci možností, nic, co by děti asi už někde neviděly). Brutální krvavé scény ve filmu nejsou, nicméně násilí během demonstrací ano. Připravte se však na opravdu děsivý pohled v samotném konci filmu (poslední záběr před koncem). Dětem možná doporučím zavřít včas oči.
Německá komedie z dob převratu v Německu. Obsahuje pár dobových záběrů (např. pád Berlínské zdi, hraniční přechod mezi východním a západním Německem, tzv. Check Point Charlie). Ze všech uvedených filmů je nejvíc řekněme „na pohodu“. Mě jako mámu samozřejmě dojímalo to, co vše byl syn ochoten pro svou matku udělat, jen aby se jí nepřitížilo (přesvědčená komunistka upadla do kómatu před převratem a probrala se po 8 měsících).
Zaujal vás tento článek? Na blogu najdete i tento o filmech přibližujících celé 20. století:
Raději s dětmi čtete? I o knížkách přibližujících dějiny jsem toho už napsala poměrně dost:
Víte, že mi za všechny tipy můžete i poděkovat?
Poděkovat mi můžete i zakoupením mých průvodců nebo zmínkou o jejich existenci:
Zanechat komentář