Dva měsíce s Dětmi v báglu

Jsou to už dva měsíce, kdy jsem vykročila s kůží na trh… resp. kdy jsem se vydala na virtuální túru s Dětmi v báglu.  Po pěti letech na mateřské jsem se rozhodla, že opráším trošku svůj mozek a zkusím něco dokázat. Však za měsíc mi bude 35, je tedy přeci načase za sebou zanechat něco hmatatelného:-). Jak já říkám, ať mají vnoučata o čem mluvit a  na co koukat…

A řeknu vám, během těch dvou měsíců jsem si vyzkoušela celou škálu svých emocí. Počáteční nadšení vystřídalo vystřízlivění a lehké zklamání s pocity, že jsem  trapná a nikoho ty mé „cancy“ nezajímají.  Zoufala jsem si, že se mnou nikdo nekomunikuje, že se mnou nikdo krom mých přátel nesdílí své cestovatelské zkušenosti. Pokaždé jsem se uklidňovala tím, že naše děti budou mít alespoň pěknou vzpomínku. Co si budeme povídat… Při prvním těhotenství jsem si psala zápisky o každém kopnutí v břiše, po narození paní Žloutkové si do deníčku popsala takřka každé její uprdnutí  (5.týden: asi se usmála, 6. týden: ty jo, asi se ale fakt usmála 7. týden: tak to se předtím neusmála, usmívá se až teď…)  a s Brácháčem? To už jsem si ani nepoznamenala, kdy udělal první krůčky. Jakási turbulence s nimi to je.

A víte co? Jsem ráda, že jsem do toho šla! Vždyť je přeci obdivuhodné, když člověk dokáže vybočit ze zajetých kolejí a stereotypů a jde si za svým snem. Ať je jakýkoliv! Je obdivuhodné, že jsem pochopila wordpress:-). A taky jsem zjistila, kolik mám kolem sebe lidí, kteří jsou ochotní pomoci. Jen tak.

Tento rok byl smutný. Odešlo nejen z mého života hned několik lidí. A tak nějak jsem si, bohužel i díky tomu, tvrdě uvědomila, že život opravdu jednou skončí. Užívejme si ho! Plňme si své sny! Radujme se z maličkostí!

Pohodové Vánoce a další a další dny vašeho života…

PS. Leni, tento článek zveřejňuji tak, jak ze mě vylezl. Spočítáš mi hrubky:-)?