Dolomity s invalidním vozíčkem nebo s kočárkem? ALE JISTĚ!
Moc děkuji za sepsání itineráře Jindře, kterou najdete na FB/IG pod nickem Obyčejná máma. Její blog najdete zde. Protože Jindra je maminkou holčičky na invalidním vozíčku, můžete si být jisti, že vydáte-li se na cestu do Dolomit s malými dětmi a s kočárkem, zvládnete cestu také.
Nalákaly vás fotky? Než se pustíte do přečtení, zbystřete. Pokud vás článek inspiruje k vaší budoucí cestě, poděkujte za něj ještě dnes, čas běží neúprosně a nemůžeme čekat do léta… PROSÍM, pokud čtete článek v období zima – jaro 2024/2025, rozhodně klikněte na tuto sbírku a podpořte ji.
https://www.znesnaze21.cz/sbirka/vytah-do-skoly-pro-miu
Čtete článek později, třeba v létě 2025 a později? Rozhodně můžete podporu směřovat sem:
RAKOUSKO
SILLIAN
Bydleli jsme v Rakousku ve vesnici Sillian, protože je to mnohem levnější než bydlet přímo v Dolomitech. Za samostatnou zastávku tyto místa asi nestojí, ale pokud bydlíte někde blíže.
Hrad – Burg Heinfels
Od silnice k němu vede krátká procházka. Je to trochu do kopce, ale dá se to zvládnout. Vevnitř jsme nebyli, protože bylo už po zavírací době, ale jsou z něj moc krásné výhledy. Ideální večerní procházka.
Heinfels bridge / Punbrugge
Hned pod hradem je starý dřevěný most. Určitě nevynechejte. Stojí za omrknutí.
Loacker cafe Ve vesnici Sillian je továrna na sušenky Loacker. Mají tu i kavárnu s obchůdkem. Půlka naší rodiny nejí lepek, tím pádem ani sušenky, ale i tak doporučujeme navštívit. Mají výbornou zmrzlinu a kávičky.
Hřiště Wichtelpark (u Sillian)
Docela hezký malý park s herními prvky. V době naší návštěvy se tu neplatilo, ale stavěli se nové části. Pro dceru nic moc, ale syn si tu na chvíli vyhrál.
ITÁLIE
TRE CIME
Mám být hezky, tak vstáváme brzy a vydáváme se na highlight Dolomit. V 6:30 opouštíme ubytko a za hodinu, tj. v 7:30 jsme ve frontě. Báli jsme se, že jsme přijeli pozdě, ale jen trvá, než se před vjezdem k Rifugio Auronzo vybere mýtné. To je 30 EUR, ale my s modrou parkovací kartou neplatíme nic. Rifugio Auronzo je částečně bezbariérová chata. Od ní se dá začít trek okolo Tre Cime. Dáváme si za cíl dojít do 2 km vzdálené Rifugio Lavaredo. S elektrickým vozíkem se nám to povedlo, ale potkali jsme českou rodinu s mechanickým vozíkem a ti to po chvíli vzdali. Bezbariérový průvodce říká, že se dá jít ještě dál. S terénním kočárkem úplně v pohodě, ale s vozíky nevím nevím. Je to pak dost do kopce. My se rozdělujeme a skupinka s vozíkem zůstává, my si dojdeme až k chatě Dreizinnenhütte / Rifugio Antonio Locatelli. Je to celkem 4,5 km.
Tre Cime se dá obejít celé dokola. S malými dětmi se to dá krásně zvládnout, ale samozřejmě je lepší to absolvovat, když je hezké počasí. My jsme se vrátili stejnou cestou zpět. Celou dobu nádherné výhledy. Tady to opravdu stojí za návštěvu.
Další možnosti v oblasti:
Kousek od mýtné brány je stanice jeepů, které vás vyvezou k Monte Piano (Servizio shuttle per Monte Piana). Bohužel jeepy jsou sice schopné vzít složený vozík, ale nahoře se bezbariérově nedá podniknout nic.
Lago Misurina – u tohoto jezera jsme se zastavili na pizzu. Moc krásné výhledy.
Lago di Landro – další hezké jezero přímo u cesty. Dá se tady i koupat.
Toblacher see / Lago di Dobiaco.
https://www.visitdolomites.com/page2/dobbiaco-lake/?lang=en – Dle průvodce se toto jezero dá celé objet bezbariérově.
REGNO DEL GIGANTE BARANCI (HANOLD MONTE BARANCI)
Máme ještě čas, tak se rozhodujeme pro zastávku z města Innichen / San candido. Ta se nachází v oblasti 3zinnen. Mají tady letní kartu s celkem 3 kopci (Rotwand / Croda Rossa – tady se plánuje family park a Helm Monte Elmo / Olperl’s Bergwelt). My jsme navštívili jen jeden kopec, ale myslím, že i další dva stojí s malými dětmi za návštěvu.
Pokud plánujete vyrazit má více než 1 kopec, určitě se vyplatí pořídit si letní kartu. My jsme dali přednost jiným místům v Dolomitech. Dcera měla lanovku zdarma a jeden doprovod o 30 % levnější. Ale i tak nás to stálo i s bobovou drahou pro 2 přes 100 eur. Dole si rozmyslete, zda chcete zpět lanovkou, pěšky nebo po bobové dráze. Mají to krásné propojené. Bohužel na bobové dráze musí jet děti od 8 let sami. Dcera jet sama nemůže. Rozdělili jsme se tedy. Syn měl smůlu, že před ním jela super pomalá paní s dítětem. Nesmělo se zastavovat, tak jeli chvíli rychle a pak celou dobu pomalu za paní.
Nahoře je spousta aktivit pro děti. Je tu okruh cca 2 km, který je psaný pro kočárky. Terénní kočárky ok, ale my jsme to s mechanickým vozíkem otočili. Kdyby to byla jediná destinace, tak to dáme, ale takto nemělo cenu to hrotit. Trasa vede hodně z kopce a pak do kopce. Nahoru vede jen sedačková lanovka. Mechanický vozík nám lehce vyvezli a úplně zastavili, když dcera vystupovala a nastupovala, ale nevýhoda je, že nahoře je pak člověk limitován vozíkem… Pro ni už nejsou ani moc hřiště, tak si dala zmrzlinu, odpočívala a pozorovala pasoucí se koně. To syn si to užil. Obří stezku jsme spolu prošli. Na každém místě si vymyslel nějaký příběh (mají tu obří příbory, brýle, rendlík) a natáčel reklamy. Pak si ještě pohrál na hřišti, s kuličkovou dráhou. Jen na hraní s vodou nedošlo, neboť se ochladilo. Odjížděli jsme až v 17:30, ale lanovka jezdí až do 18:30. Pro děti je to moc hezké místo.
Další možnosti v oblasti: viz 3 zinnen. Jedině na Mount Elmo se dá dostat bezbariérově (vede tam kabinková lanovka). Údajně se zde dá udělat i 1km bezbariérová procházka.
LAGO DI BRAIES
Nejnavštěvovanější jezero dolomit. Pozor na sezónu, která je od 10. 7. do 10. 9. To smíte přijet autem jen do 9:30 a pak po 16:30, jinak musíte autobusem. My to stihli před 10.7. Přijeli jsme okolo 15 h a bylo hodně volných míst. Akorát předpověď hlásila déšť, tak to mohlo mít vliv…
Pravý břeh jezera se sjízdný kočárky a vozíky, levý nikoliv (ale můžete jet kousek za půjčovnu lodiček). S vozíkem jsme šli jen kousek, dělali jsme si tu piknik a pak jsme se rozdělili. Část si obešla celé jezero (cca 40 min.). S dětmi je to krásná procházka.
Díky dešti se to tu dost vylidnilo a jezero bylo o to hezčí. Je opravdu nádherné.
CINQUE TORRI
Na Cinque Torri se dá jednoduše dojet lanovkou. Ale já jsem četla post od Honzy Any Anýž a ten vyjel na vozíku ke skalám zezadu. Samotnou by mě tato varianta nenapadla a asi bych se bála vyjet až nahoře k chatě Rifugio Cinque Torri. Hledala jsem všude, zda se tam může opravdu legálně vyjet. A nikde jsem nic nenašla. Tak jsme to podle Honzy riskli. Dole nebyla žádná cedule se zákazem. Cesta je velmi úzká, ale docela se to dá. Většinou je asfaltová. Vyhýbat jsme se museli jen jednou.
Nahoře parkovalo docela hodně aut, ale parkoviště u chaty bylo na závoru. Měla jsem v plánu se tam jít ukázat s kartou a slíbit konzumaci, ale nebylo třeba, pohodlně jsme zaparkovali pod chatou. Ale spoléhat se na to asi moc nedá, míst tam moc není.
Honza 1km úsek k horní stanici lanovky a chatě Rifugio Scoiattoli jel 2,5 hodiny, protože se mu přehříval motor a jeho vozík se zahrabával do kamenité cesty. My máme tu výhodu, že dcera je ještě relativně malá (ale 50 kg má) a vozík je lehký (30 kg). Oproti velkému elektrickému vozíku tak dost rozdíl. Tuto cestu bych ale nedoporučila. Je pro vozíčkáře opravdu náročná, terénní kočárek ale v pohodě.
Nahoře nás stihla bouřka. Naštěstí jsme všichni stihli zaplout do chaty. Na dešti je skvělé, že i profláklá místa jsou najednou bez lidí. Moc mě mrzí, že jsme nezvládli prohodit to tu více. S malými dětmi se tu dá udělat krátký okruh.
Část posádky jela dolů lanovkou a my jsme se s dcerou vrátili do auta. U lanovky nám řekli, že by i tento elektrický vozík zvládli svézt, ale nějak se nám nechtělo to zkoušet. A navíc dcera prohlásila: „Mami, vždyť já jsem zvyklá, jedeme zpět k autu“. Občerstvení horkou čokoládou a polévkou minestrone jsme se tedy vydali zpět, když přestalo pršet. V půlce pršet opět začalo. Aspoň jsme otestovali novou pláštěnku na vozík. Dcera byla úplně suchá. Super. My ne, ale my se hýbeme, takže nám je teplo, zatímco ten, kdo je na vozíku může prochladnout, protože se nehýbe, tak je důležité ho udržet v suchu a teple.
Musím říct, že to byl intenzívní výlet. Pro normální smrtelníky 1 km do kopce, ale pro nás hodně náročný terén, prudké stoupání, bouřka… Jaké se říká, zážitky nemusí být pozitivní, hlavně že jsou silné a není špatného počasí jen špatného vybavení.
PASSO SELLA
V průvodci se říká, že výlet lanovkou na Col Rodella je bezbariérový. Vyjíždí se z Campitello di Fassa, ale já jsem si prohlédla mapu a zjistila jsem, že bychom mohli ušetřit za lanovku, nechat auto na Lasso Sella a dojít na vrchol Col Rodella pěšky. Mapa ukazovala 2 km. Musím říct, že to byl asi zatím nejpohodovější výlet. Cesta je totiž hodně zpevněná. Ale je na horách, tak tu nechybí velmi prudké kopce… Ty jsou fakt náročné.
Pod kopcem Col Rodella jsme se rozhodli, že na něj dál pokračovat nebudeme. Cesta měla být bezbariérová, ale právě tu něco stavěli, jezdili nahoru náklaďáci a byla celá rozbahněná. Navíc se nahoře ještě něco stavělo a kdo ví, zda by to šlo nějak objet…
Jet místo lanovky do Passo Sella se tedy ukázalo jako dobré rozhodnutí. Šli jsme alespoň k chatě Rifugio Federico Augusto. Od parkoviště 1,6 km. Tady jsme si dali kávičky a horké čokolády, s tím nejkrásnějším výhledem. Bohužel přístup do chaty není úplně bezbariérový. My dceru přenesli, ale pokud to nějak jde, doporučuji se zde pokochat výhledy. Opravdu krása. Odtud se dá pokračovat dále. Chodí tudy hodně rodin s malými dětmi, dále už ale bez kočárku.
SASS PORDOI
Další bezbariérový výlet podle průvodce. Lanovku na vrchol je vidět z dálky a nahání trochu strach. Vyveze vás až na samou terasu Dolomit. Nahoře je udělaný malý okruh i pro vozíčkáře. Dcera už si to objet nechtěla. Místy byl totiž sníh a ona se vozíkem bořila. Obešli jsme si to tedy sami. Děti se zatím bavily dalekohledem. Znám jen málo míst, kde vás lanovka vyveze na takto nádherné místo. Navíc úplně bezbariérově. Dcera to měla navíc zdarma. Lístky jsou jinak dost drahé, ale je to prostě zážitek, a i člověk na vozíku se tady může opravdu dosyta pokochat… Dalo by se jít jednu cestu nahoru nebo dolů pěšky, vypadalo to z lanovky přísně, ale chodilo tam hodně lidí. My jsme dětem slíbili zmrzlinu, pravou italskou a tak jsme si na ní zajeli do Canazei.
MUSEO PROVINCIALE DEGLI USI E COSTUMI/ Südtiroler Landesmuseum für Volkskunde
Předpověď počasí nic moc. Vybíráme si tedy den v nížinách. Našim cílem je Bruneck. Zvažovali jsme Plan de Corones / Kronplatz. Údajně bezbariérový výlet lanovkou na vrchol, kde jsou hned dvě muzea (Messner Mountain Museum Corones a Lumen Museum). Akorát platit lanovku a ještě muzea, se nám zdálo hodně (obzláště, když nebylo moc hezky), takže jsme tuto destinaci vynechali. Raději jsme zajeli do skanzenu Museo provinciale degli usi e costumi / Südtiroler Landesmuseum für Volkskunde. Dcera zdarma. Bezbariérově se toho dá prohlédnout opravdu hodně. Máme rádi skanzeny, tento je malý, ale velmi útulný, čistý, přehledný a bohatý na exponáty. Moc doporučujeme.
Další možnosti v oblasti Bruneck:
Mají tu ještě hrad Bruneck Castle / Castello di Brunico, kam by se mělo dostat bezbariérově, nezkoušeli jsme.
O kus dál leží další hrad Taufers Castle / Burg Taufers. Tam jsme se vůbec nevydávali.
To mě spíš zajímal nedaleký obchod a bylinkami Bergila, ale byla neděle a tudíž zavřeno.
Kräuterhof / Maso delle erbe – další obchod s bylinami také zavřený…
LAGAZUOI
Není moc hezky, ale i tak se rozhodujeme zaplatit za lanovku a vydat se na Lagazuoi. Podle průvodce je to bezbariérový výlet, tak uvidíme. Lanovka i hory jsou v mlze, když vyrážíme… Asi tím lépe, protože v lanovce aspoň nevidíme ten sráz pod námi. Nahoře máme štěstí, protože se občas i vyčasí a ukáže se nám kus hor.
Nahoře opravdu vede bezbariérová stezka. Napravo od lanovky vede k ukázce zákopů a doleva vede na vrchol Lagazuoi Picollo 2778 m. Zkusili jsme obě možnosti. Z trasy na vrchol Picollo mám ohromnou radost. Opravdu se dá vyjet na vysokohorský vrchol na vozíku. Neuvěřitelné. Cestou jsem se dojala tak, že mi tekly slzy. Díky špatnému počasí je tu málo lidí. Hory v mlze mají své kouzlo. Vůbec nám nevadí, že nemáme super výhledy… Tady to stojí za to i tak. Mám šílenou radost, že tady si kdokoliv může užít velehor. Moje srdce plesá.
Na vrcholu je restaurace Rifugio Lagazuoi, ale vedou do ní 3 schody. Neptali jsme se, zda to mají nějak pořešeno, normálně se dá totiž sedět na terase, ale teď je na to zima. V naší skupince jsme se rozdělili. Jedna skupinka jela dolů. A my se synem jdeme dolů pěšky tunelem.
Značení cesty dolů je dost zmatečné. V mapy.cz se v tom nedá moc vyznat. Podle mapy u lanovky taky ne… Jediné, co mi pomohlo byl článek od @devcezhor, která chodí tunelem i s malými dětmi… Tak jsem prostě věřila, že to dáme taky… 1 km tunelem. Do tunelu se nedá bezbariérově nahlédnout, začíná až 10 minut chůze terénem pod lanovkou. Vlez je takový otvor… Kdybych nechala hlavu, ať vymysli katastrofické klaustrofobické scénáře, tak by určitě něco vymyslela… Ale nenechám a jdeme. Já svítím mobilem. Měli jsme v autě totiž jen 2 čelovky, protože výlet tunelem jsme neplánovali. Ale i mobilem se to dá. Jen se musíte držet druhou ruku ocelového drátu. V tunelu jsou převážně schody a ty kloužou. Do tunelu byste měli mít helmy. U dolní stanice lanovky helmy půjčují, ale mi si toho nějak nevšimli… Břinkla jsem se do hlavy jen jednou, ale syn vůbec. Ale asi je lepší jí mít. V tunelu není celou dobu tma, občas jsou udělané otvory do skal, které vojákům sloužili různě, někdy jako dýchací šachty někdy jako střílny… První křižovatku se v tunelu „ztrácíme“. Chceme dolů co nejrychleji, ale z popisku nepoznáme, zda máme jít doleva nebo doprava. Tak se vydáme do slepého ramene, kde jsou hezké prostory, celý tunel je koncipován jako muzeum 1. Světové války, kdy tu válčilo Rakousko s Itálií.
Ze slepého ramene se musíme vrátit (do schodů). Pak potkáváme nějaké Čechy a raději se ptáme, zda jsou na cestě další záludnosti… Stalo se jim to samé jako nám, tak se šli kouknout do slepé uličky a stalo je to asi 15 min. A spoustu schodů navíc. Nakonec byly nerozhodná místa jen dvě a u obou platí při cestě dolů: jděte doleva…
Ale i když si zajdete, tak se prostě vrátíte. Na světlo se občas dostanete a tunel je fakt dobrodružný. Horší to měli asi vojáci, kteří tady sloužili…
Po 45 minutách jsme venku. U auta za 1:15 min. To s jednou zacházkou, zastávkami na focení a čokoládu… Dá se to jít déle a užít si to, ale když dole čeká posádka, tak se to dá i rychleji a víte, že nebudou čekat dlouho. Jen je potřeba opravdu zvýšené opatrnosti. Není to nebezpečné, já se bojím dost, ale tady mi to přišlo ok. Jen se nesmí dělat kraviny. Syn (9 let) si to užil maximálně.
Vojenské muzeum Museo della Grande Guerra Tre Sassi
Blízko Lagazuoi je vojenské muzeum Museo della Grande Guerra Tre Sassi. Je to malé, ale roztomilé muzeum. Já bych si expozici představovala trochu jednodušeji, aby návštěvník hned rozuměl, kdo tady válčím s kým a jak. Je to totiž neskutečně zajímavé (i pro děti). Muzeum tak ale koncipované není. Ale asi se dá načíst i jinak a potom dětem předat.
Okolí muzea stojí také za prozkoumání. Blízko je nádherné jezero Lago di Valparola, kam se da dojít po chvilce pěšky.
Netroufáte si ještě do Dolomit, protože jsou přeci jen trochu daleko? Co zkusit s kočárkem Rakousko?
Zanechat komentář