I když byl před osmi lety můj původní záměr psát blog jen o výletech s dětmi, vždy jsem se ráda dotýkala i necestovních témat. Dost často jsou to vlastně i mé nejoblíbenější články a moc si vážím toho, že si k nim přes všechny ty krásné fotky travelbloggerů na sociálních sítích nacházíte cestu.
Dnes to ale nebude moc hezké, bude to o šikaně. Zrovna ráno na mě vyskočila zpráva, že na Slovensku nalily šesťačky své spolužačce do pití Savo. A otevřelo se téma šikany u nich ve škole. Tuším, že jedna ZŠ v Jihlavě teď také zažívá těžké chvilky. Nevím, jestli je šikany v dnešní době více, stejně jako třeba anorexie, nebo jestli se o ní jen více mluví, v každém případě tu asi vždycky byla, je a zřejmě i bude.
Já nejsem psycholog, nicméně jako máma dvou malých dětí cítím potřebu děti naučit se správně chovat, když se se šikanou setkají. Aby věděly, že před šikanou se nezavírají oči, i když se netýká přímo nás. Aby věděly, že o ní mají nahlas promluvit. Aby věděly, jak se jí bránit. Protože mlčení nic nevyřeší a strach promluvit je jen dalším hnojivem, díky kterému se šikaně daří rozrůstat se víc a víc.
Nejsem žádný knižní influencer, tak níže sepsané řádky berte jako zhodnocení jedné mámy, která s dětmi ráda čte a baví ji prokládat zábavné či dobrodružné knížky těmi s přesahem.
Začnu však krásnou knížkou, která se šikany jako takové netýká. Ale týká se citlivých lidí, kteří jsou možná více ohroženým druhem? Je to Cíťa od Lenky Blažejové, která je nominována na Zlatou stuhu. Tuto publikaci do každé knihovny! Baví dospělé i děti a jestli máte děti v pubertě, rozhodně doporučuji! Není to žádná bichle plná odborných výrazů, která nudí na třetí stránce. Její zpracování zaujme i děti a dospívající! A jistě dodá sebevědomí či odvahu těm dětem, které jsou trochu „jiné“. Možná se mýlím, ale možná právě ti „jiní“ bývají častěji obětním beránkem?
Dalším titulem, který se netýká přímo šikany, je kniha Pravidla skutečných ninjů od Petry Štarkové. Kniha je určena dětem od 7 let. Určitě ji doporučuji pro společné čtení s dětmi, protože nabízí skvělou příležitost pobavit se o tom, co se může skrývat za chováním někoho, co může být jeho příčinou – že agresivita může být způsobena třeba nedostatkem lásky a jinými problémy. A že i v takovou chvíli můžeme podat pomocnou ruku už jen tím, že než někoho odsoudíme, pokusíme se ho pochopit.
Asi nejsilnější knihou, kterou jsme o šikaně s dětmi četli, byla kniha Jsem Vincent a nebojím se. Kniha je doporučena dětem od 9 let. Těžko říct, já osobně bych ji klidně s dětmi četla i o něco dříve, prostě s nástupem do školy. Určitě doporučuji číst společně s dětmi a probrat s nimi, jak se se vzniklou situací popasoval hlavní hrdina a jestli neexistovalo lepší řešení.
Knížka, která se četla o něco hůř (náročnější styl psaní) a představila šikanu ve velmi surové podobě, je Útěk Kryšpína N. od Ivony Březinové. Doporučený věk je 9+ a tohoto doporučení bych se asi držela už jen z toho důvodu, že některé pasáže jsou napsané méně čtivou, náročnější formou, alespoň nám se to tak zdálo. Každopádně také doporučujeme!
Pokud hledáte knihu, kterou si s lehkostí přečtou děti samy, tak by mohla volba padnout na knížku, ve které se střídá komiksové a textové zpracování – Kdy má králík bobky od Kláry Mayerové. Děti „bavila“, já mám ke knize trochu výhrady (šikana zde byla zahnána opravdu do extrému ve smyslu, kdy dívku šikanovala skutečně celá třída).
Knížka Hilda a Sofie se šikany také dotýká, stejně jako jinakosti. V porovnání s Vincentem a Kryšpínem není tak drsná a je to mnohem odlehčenější čtení, které však nabízí spoustu prostoru k zamyšlení. Kniha je velmi čtivá a navzdory tématu i vtipná.
A na závěr doplním skutečně krásnou knihu, která se zabývá jinakostí. Je to jedna z našich nejoblíbenějších knih, co jsme kdy četli. Čtivá, dojemná a veselá zároveň, ačkoliv se i v ní hlavní hrdina potýká se šikanou. Neobyčejný kluk od J. R. Pallaciové se dočkal i filmového zpracování. My jsme četli společně s dětmi, když jim bylo 7 a 10 let. Rozhodně doporučuji!
A jaké jsou vaše tipy na knihy s podobným tématem?
Tipy od vás (my jsme zatím nečetli):
- Řvi potichu, brácho.
- Ten den jsem se rozhodl zemřít.
- Já se nechtěl stěhovat!
- Ty máš ale odvahu!
Zanechat komentář