Po dvou hodinách jízdy jsme dorazili na místo určení – za příbuznými. Paní Žloutková byla během cesty několikrát teoreticky vysazena z vozu z důvodu příliš hlasitého projevu… Ta holka se to snad nenaučí! Buď řve, nebo šeptá. Jenže jak šeptá, prd rozumím, takže nakonec nervózně řvu já, ať už raději mlčí, protože maminka řídí a je nervózní. A že mám taky hlad! A žízeň! A že už mě to taky neba! Never ending story toto. Bráchoségra samozřejmě vzhůru, takže ten si jel své dudu dudu dudu… Proč já to vlastně dělám:-)?
Podzemí Rabštejn
Světlo na konci tunelu zvaném „mateřská“? Přece vaše děti:-)! Ta fotka mi přijde tak pěkně symbolická.
Vytáhli jsme děti do podzemí. Tam i zpět! 🙂 Baterky do ruky a šlo se. V takových chvílích je miluju snad úplně nejvíc. Jsou jak beránci:-). V Jánské, nedaleko České Kamenice, jsme objevili v areálu Podzemí Rabštejn dva tunely, které jsou volně přístupné. První, kratší, najdete cca 800 m od vstupu do areálu (volně otevřený), druhý asi tak o 1 km dál. Bráchoségra to teda zabalil po prvním tunelu, posvítil si, jako že dobrý, ale v kočárku je prostě líp (a baterka se tam dá držet taky). Paní Žloutková došla i k tomu druhému a s očima navrch hlavy se ponořila do tmy. Doporučuju! Najděte někde nějakou černou díru, strčte jim blikátko do ruky a máte jako zázrakem hodné a krotké děti!
Kytlice
Další víkendové zpestření pro nás byl výlet do Kytlic u České Kamenice. Celý ten kraj je prostě nádherný! Škoda, že Bráchoségra zrovna poměrně dost intenzivně prožíval růst zubu. Ale něco si přece vymyslet musel, když byla v plánu aktivní dovolená:-).
Nejprve jsme autem míjeli Kytlice – Mlýny, pak skoro celé Kytlice až k odbočce k penzionu Janouškovcovi (Kytlice 4). Cestička, po které jedete, je tak úzká, že si říkáte, že stopro jedete blbě. A když se před vámi objeví tunýleček 2×2 m, který vypadá jako vjezd do studny, jste si jisti, že blbě fakt jedete a už se v životě neotočíte a jste v řiti.
Ale nejste:-). Hned za tunelem doleva a dojedete k malé loučce s parkovištěm. Vydat se můžete k Lesnímu jezírku, ve kterém se mimochodem v létě dá koupat (ale s maxihusinou) a díky malinkaté písečné pláži je rájem pro malé stavitele.
Paní Žloutková nejvíc ocenila místní skály, na které mohla lézt! Tu hlášku, že mezi těmi skálami neprojdu, protože tam je to jen pro hubený, si mohla odpustit. Prolezla jsem!
Vedle jezírka je krásný les, jako stvořený pro stavění domečků pro skřítky.
A také začátek naučné stezky „Údolí pod Klíčem“ (2 km). I my jsme se na ni vydali, protože terén byl vhodný pro kočárky. Krásná podzimní procházka, všude zlaté stromy, skoro jsem se nadšením vznášela. Leč Bráchoségru chytil takový záchvat z toho, že dostal na kočár pláštěnku (protože šíleně fičelo a on byl jaksi KO s mírnou horečkou), čímž narušil celkovou pohodovou atmosféru. Co narušil, zdevastoval ji! Znáte to také? Ve chvíli, kdy vám je prostě krásně, hlavou vám běží myšlenky, jak jste šťastní, jak si to užíváte, jak ty děti milujete, prostě telenovela hadr, tak se to pos…? Během chvilky se opotíte, vynervujete, soptíte, že příště budete raději sedět doma na prdeli, a kdo ví, co ještě? Jo, tak takhle to bylo:-).
Nakonec jsme ještě udělali cestou domů alespoň malou zajížďku autem a zjistili, že okolí Kytlice jsou ideální pro procházky s kočárkem a pro cyklisty. Například silnice Kytlice – Chřibská je přesně tou silnicí, kde, ač jdete po silnici, máte pocit, že jdete po lesní pěšině. Po této silnici vede mimo jiné i cyklostezka č. 211. Bohužel nejprve celkem do kopce, pak s kopce a to tak, že nevím, nevím, jak by se na to Paní Žloutková tvářila, protože to bych asi nevyjela ani já. My jsme na této cyklostezce/silnici narazili na dvě poměrně široké cesty do lesa, sjízdné s kočárkem. Nevíme, kam vedly, ale určitě stojí za to je prozkoumat příště.
V mapě mě zaujala Kočárová cesta. Ta by měla vést od rozcestí na Svor, cca po 300 m odbočit na zpevněnou lesní cestu… Tak tu dáme příště!
V Kytlicích je i poměrně hezké dětské hřiště. Najdete ho tak nějak uprostřed vesnice přímo u hlavní cesty.
Pokud se z Kytlic vydáte vlakem na Jedlovou, můžete si přímo na nádraží dát v Nádražní restauraci něco k jídlu a vydat se na procházku kolem bunkrů. Stezku mi doporučila kamarádka Katka. Celá stezka je sjízdná s kočárkem. Na Jedlové je i Adrenalin Park, tuším, že je spíše pro starší děti.
Protože z CHKO Lužické hory by kamenem dohodil do Českosaského Švýcarska, příště se rozepíšu o této oblasti.
Zanechat komentář