Pouť Camino de Santiago s dětmi

Láká vás absolvovat pouť do Santiago de Compostela s dětmi? Péťa z blogu Nápady pro Aničku ji s dětmi absolvovala a sepsala své postřehy. Po přečtení itineráře asi budete mít chuť jako já hned vyrazit! Najdete v něm totiž vše potřebné, takže vaší pouti už nestojí nic v cestě!

Jako poděkování za sepsání itineráře můžete kouknout u Péti v eshopu a koupit si třeba nějaký pracovní list či výukové materiály pro děti.

Ale teď už k pouti…

Pouť do Santiaga de Compostela jsme měli pár let s mužem v hlavě. Letos nazrál čas, kdy děti byly už dost velké (10 a 12 let), abychom je mohli naplno zapojit a nebylo potřeba dělat “dětskou” variantu. Camino (jak se této Cestě říká) zvládnete samozřejmě i s menšími dětmi, ale my jsme si to chtěli užít takto.

O cestě

Cestu jsme naplánovali na přelomu dubna a května, abychom využili dnů volna, vyhli se největším vedrům a hlavní sezóně na Caminu. Dětem jsme cestu přiblížili pomocí knihy od L. Zibury: Všechny cesty vedou do Santiaga. (Pozn. S dětmi v báglu – další knihou s podobným tématem je 3333 km k Jakubovi.) Poslouchali jsme ji jako audioknihu spolu. Ještě v ČR jsme si koupili kredenciály – poutnické knížečky, do kterých během cesty sbíráte razítka (nejčastěji v kostelích, kavárnách, ubytovánách). Pro děti to může být také jeden z motivačních prvků.

Vybrali jsme portugalskou pobřežní cestu z Porta. Je nenáročná (téměř po rovině) a vede kolem oceánu, což bylo další lákadlo pro děti. Voda však byla ledová a dny nebyly moc horké, takže jsme se jen dvakrát smočili.

Na této cestě často procházíte městečky či vesnicemi, takže není třeba tahat zásoby jídla ani vody. Jsou tu častá poutnická pítka, kavárny, obchody. Jako železnou rezervu jsme stále měli nějaké sušené ovoce, sušené maso a oříšky. Pozor si dávejte v neděli a svátky, to je otevřeno málo obchodů, nebo jen na dopoledne. Obědvali jsme většinou v kavárnách po cestě, kde mají zpravidla kromě zákusků i místní specialu empanády – slané plněné kapsy. 

Cestu jsme si na etapy zhruba rozvrhli už doma. Nechali jsme si den navíc jako rezervu, kdyby někomu nebylo dobře apod. Nakonec jsme volný den strávili v Santiagu.

O ubytování

Na portugalské cestě je také velké množství albergues – neboli ubytoven pro poutníky. Seženete zde levnější ubytování v pokojích pro čtyři až čtyřicet lidí. Cena v ubytovně vychází na 10–17 euro na osobu, bývá tu sdílená kuchyň, jídelna a sociálky. Některé vypadají jako noclehárny, jiné mají závěsy a další vychytávky u každé postele. My jsme v nich spali čtyřikrát. Jednou jsme chtěli zažít i velkou ložnici, kde nás spalo dvacet. Nebylo to tak zlé, jak jsem se bála, lidé byli ohleduplní a kupodivu nikdo nechrápal. Albergues najdete na Bookingu, přes Google Mapy nebo aplikaci Camino Ninja. Častěji jsme spali v pronajatých bytech přes Airbnb. Ve čtyřech lidech to zpravidla vyšlo jen o trochu dráž než ubytovny. Spaní jsme si zamluvili vždy den až dva dopředu. Dá se jít i bez rezervace, ale musíte přijít brzy, jinak riskujete, že bude plno a vy si v etapě pár ještě pár kiláků přidáte.

Všude šlo komunikovat anglicky, španělsky neumíme.

Co s sebou

Měli jsme středně velké batohy, dospělí do sedmi kilo, děti kolem pěti kilo. Brali jsme s sebou lehké spacáky (deky byly k dispozici všude), oblečení trochu (přepírali jsme) ale různé – do horka i do chladu. Dost se nám střídalo počasí. Pláštěnky, náhradní boty (sandále). Cestu jsme šli v teniskách, osvědčily se nám nepromokavé ponožky. Každý svou malou knihu, společně hygienu, lékárničku a karty.

Itinerář

Naše cesta trvala 12 dní, třináctý den jsme pak strávili v Santiagu. Chodili jsme 15–22 km denně, celkem cca 210 km. Šlo by určitě ujít víc, ale chtěli jsme si užít víc i prostředí a přestávek.

Přiletěli jsme do Porta (bohužel kvůli zpoždění letadla) dost pozdě večer. Takže jsme se jen Uberem popovezli do městečka Esposende, kde jsme měli zamluvený první nocleh. 

1. Esposende – Viana do Castelo, 21 km. Podél moře vedou často dřevěné chodníčky, někdy cyklostezky, nebo lze jít přímo po pláži. 
2. Viana do Castelo – Vila Praia de Âncora, 20 km. Kvůli větru nejdeme dnes po pláži, ale městečky a lesem. 
3. Vila Praia de Âncora – A Guarda, 15 km. Jdeme podél moře, děti běhají po kamenech. Nakonec překračujeme hranici do Španělska – převážíme se přes ni lodním taxi.
4. A Guarda – Viladesuso, 20 km. Putujeme dále podél moře, pak kus podél silnice. 
5. Viladesuso – Nigrán, 19 km. Odkláníme se od moře, šplháme do kopečků s pěkným výhledem. Odpoledne se udělalo horko, takže, když jdeme kolem písčité pláže, neodoláme a namočíme se. 
6. Nigrán – Vigo, 20 km. Dnes občas prší, jdeme hodně lesem. Nakonec šlapeme opět kolem moře, což nám poradili místní, abychom se vyhnuli industriální části Viga. 
7. Vigo – Redondela, 17 km. Opět trochu prší, jdeme lesem i vesnicemi s vyhlídkou na moře.
8. Redondela – Pontevedra, 18 km. Dnes nás čekali trochu kopečky, lesní kavárna a opět malebná městečka. Večer zjišťujeme, že jsme zamluvili ubytování ve špatném městě (albergue má dvě pobočky). Naštěstí nám zanedlouho jede autobus na správné místo, takže to dobře dopadá.  
9. Caldas de Reis – Lar do Pazo, 7,5 km (původní plán Pontevedra – Lar do Pazo, 14 km). Včera jsme přejeli autobusem dost dopředu, takže dnes musíme jít Camino pozpátku, abychom se dostali na další zamluvené ubytování. Vše má své výhody, silně prší, tak se hodí, že jdeme jen malou vzdálenost. Navíc po cestě potkáváme ty, kteří nás předběhli a už bychom je nespatřili.
10. Lar do Pazo – Casal de Eirigo, 16 km. Dnes opět silně prší, procházíme krajem vinic. Chodníčky jsou pod vodou. Neztrácíme ale humor a šlapeme dál. Večer intenzivně sušíme.
11. Casal de Eirigo – Romarís, 15 km. Začínáme opět v dešti, ale optimismus dodává, že je to náš poslední déšť na cestě. Odpoledne je krásně. Procházíme si malebné město Padrón.
12. Romarís – Santiago de Compostela, 21 km. Poslední etapa je pestrá, vede kamennými městečky, lesem i po silnici. Odpoledne přicházíme do cíle na náměstí před katedrálou v Santiagu.
13. Santiago De Compostela. Pokud jste ušli alespoň 100 km, získáte v turistické kanceláři dekret poutníka. Městečko má skvělou atmosféru, zejména náměstí před katedrálou. Vidíte šťastné, vítající se poutníky, večer zde hraje hudba.

Naše cesta byla plná pěkných momentů, milých setkání a neuvěřitelných náhod. Na děti tu reagovali ostatní poutníci velmi mile, zdravili je a chválili, jak jsou stateční. V jedné vesnici jsme našli koloběžku u popelnice. Děti si ji vzaly s sebou a nakonec s námi dorazila až do cíle.

Kdybych měla říct, co mi cesta do Santiaga dala, nebude to žádná zásadní životní změna, velké existenciální uvědomění, ani vystoupení z komfortní zóny (puťáky na horách jsou mnohem drsnější :). Přesto to byla nejsilnější dovolená, co jsme s dětmi zažili. Dala mi radost ze společných chvil. Cestu jsme si užili vesele a překvapivě bez ponorky. Dala mi zážitky. Dala mi vzpomínky na skvělé cizí lidi, kteří se ocitli v mém životě na krátkou chvíli, ale přesně tehdy, kdy byli potřeba.

Péťo, děkuji!

————————————————-

Pozn. S dětmi v báglu – na nepromokavé ponožky nedám dopustit! Osvědčily se nám i během naší cesty Máma a dcera II. Super lehké spacáky jsme zase měli tyto, viz. foto.

Další tipy, co se osvědčilo nám, najdete pak v tomto článku.

Další díly našich cest najdete na blogu.

Bavily vás tyto články? Poděkovat můžete i mně, tomu já se nebráním:-)