Přemýšlela jsem, jak pojmout tento článek, který sepsala Anička (Blog Pavučiny), protože vyrazit s dětmi do Nepálu, to už potřebuje dost odvahy a zkušeností, a já sdílím přeci jen výlety hodně jiného charakteru. Zkrátka Nepál vůbec není má parketa, tak proč fušovat do řemesla jiným. Navíc nechci, aby po přečtení článku někdo nabyl iluze, že je to děsně babyfriendly výlet. Ne, není. Nicméně po shlédnutí filmu Zachraňte tygra jsem se rozhodla, že nebudu čekat, až se odbornice na Nepál, Maruška, Děvče z hor (která je v Nepálu jako doma, ale vlastní děti tam ještě kvůli nadmořské výšce nevzala), vrátí právě z Nepálu, aby mi do článku připsala více svých rad a doplnila tak zkušenosti Aničky. Prostě vám to sem naperu. 🙂 Protože článek může sloužit nejen odvážným cestovatelům, ale i nám, kteří se do těchto končin vydáme leda tak prstem po mapě. Ti první zde získají alespoň kontakty na odvážlivce, kteří už do Nepálu vyrazili a ti ostatní reálné obrázky z Nepálu, na které se mohou podívat s dětmi třeba v rámci domácího vzdělávání. A všichni se naučíme, že je TEN HIMÁLAJ.
Tak postupně.
Film Zachraňte tygra. Upřímně, dějová linie hodně stylem „to je mi ale náhoda, že se všichni zrovna tady sešli“, prostě žádné wow mega bomba fantastiš, ale když o tom přemýšlím, byla to vlastně zajímavá exkurze do míst, kam se člověk jen tak nepodívá (příroda, nomádi…). Doporučila bych dětem tak 9+.
Anička mě oslovila, jestli bych nemohla sdílet článek o jejich cestě do Nepálu s dětmi (10 a 12 let). Dovolím si sdílet i část úvodního emailu o tom, jak hledali průvodce. Už její slova v emailu mě dostala:
„Dali jsme si spoustu práce při hledání průvodce, soukromé osoby (nikoliv agentury) a několika napsali. Měli jsme velkou radost, když nám Nyima (náš favorit) napsal, ze s námi půjde velmi rád a zařídí, co je třeba. Splňoval naše kritéria, že musí být z regionu a měl by mít malé děti, protože tak mu 100% našich peněz přijde nejvíc vhod. Odlétali jsme s obřími kufry plnými oblečení po našich dětech pro jeho děti. Měli radost z oblečení i kufrů (- skříň na osobní věci). Malý Susan sel nakonec trek Langtangem s námi. Na podzim měly jejich děti prázdniny ve stejném termínu, jako naše a „domů“ do Siabru Bensi jsme jeli z Káthmandú, kde děti chodí na internátní školu za 1000 eur na dítě a rok, společně. V dědině nás u snídaně čekala maminka, která šla do hor domů nakonec jen s dcerou.
Víte, hrozně nám přirostli k srdci, snažíme se jim nadále pomáhat. Naše obava, že nám osoba navíc za zády zkazí celý zážitek, protože jsme zvyklí chodit všude sami byla úplně lichá… Nevím, jestli je součástí průvodcovského vzděláni i umění „jak nebýt na obtíž“ nebo jestli je to umění, které buď člověk má nebo nemá vrozené. Pro Nyimu je fakt těžké najít práci a já nevím, jak bych mohla vykřičet do světa, že je to skvělej společník a každé euro, které vydělá je na tom nejlepším místě…
Dle učitelky zeměpisu naše děti z těch nepálských zážitků žijí dodnes (doma to poznat nejde, kromě toho, ze je dcera zamilovaná do kohoutkové vody a každé Vánoce chce kupovat u Člověka v tísni záchod).“
Pokud se tedy rádi podíváte na reálné, neupravené obrázky z takové cesty do Nepálu, Anička k tomu vytvořila film.
Ne, cestu do Nepálu nezvládne každý a ať už jedete se staršími dětmi nebo bez, nepodceňte přípravu. Osobně maximálně v této otázce důvěřuji právě Marušce, Děvče z hor, která je v Nepálu jako doma. Už se moc těším na její článek (který snad brzy napíše), který se tomuto tématu bude věnovat. O Nepálu si povídala i v tomto a tomto zase o své nepálské zkušenosti vyprávěla Eva z Pro malé dobrodruhy.
Ale teď už k vyprávění od Aničky…
Děti s báglem Nepálem
Zasnili jste se někdy, jaké by to bylo vypravit se s dětmi do dálného Himálaje, a hned tu pošetilou myšlenku zase zahnali? Člověku začne před očima bobtnat seznam nejrůznějších ALE.
· Promenádují se tam medvědi a sněžní leopardi.
· Není tam pitná voda.
· Nadmořská výška může být nebezpečná a zdravotní systém je pochybný.
· …
Když přišel manžel s nápadem vyrazit do Langtangu na ne tak náročný trek (pozn. Děvče z hor – jsou i méně náročné treky) plný tibetské kultury, nenašla jsem žádné články na blozích rodinných cestovatelů a červíček pochybností hlodal a hlodal. S dětmi 10 a 12 jsme do té doby chodili pouze pohodlně od chalupy k chalupě v rakouských Alpách, a když se řeklo Himálaj, měli jsme před očima Máru Holečka, vítr a sníh. Teď už víme, že jsou nepálské treky na samém úpatí velehor oblíbeným cílem milovníků přírody všech věkových kategorií z celého světa. Oči nám přecházely z babiček a dědečků i dětí s batůžky. Někteří si nesli svůj raneček sami, jiní měli nosiče. My se nakonec svěřili do rukou místního a úžasného vyzeňeného průvodce Nyimy, který má dvě děti na škole v Káthmándú a nestojí za ním žádná agentura. Vyřídil nám všechna povolení, domluvil džíp, poradil, kde si máme bezpečně vyměnit peníze a kolik budeme asi potřebovat. Dodal nám klid na duši, domluvil noclehy flexibilně po cestě podle toho, jak se nám šlo. Na trek ze Syabru Bensi do Kyanjin Gompa jsme si naplánovali dvojnásobek času stejně jako to děláme v Alpách a užívali si organizační bezstarostnost. Nyima nám vyprávěl o přírodě, tibetské kultuře, hlídal, jestli jsme v pořádku a nepokouší se o nás výšková nemoc. Večer nás bral na aklimatizační procházky na kopec, pomáhal s objednávkou večeře i snídaně. Jeho syn Susan, který s námi přijel domů na prázdniny a nakonec šel s námi, bral naše děti do kuchyní lodží, kde mohly sledovat zázraky vyráběné na otevřeném ohni.
Představa, že nám pořád bude někdo na blízku nám nebyla příjemná, naštěstí zbytečně… Když jsme Nyimovu podporu nepotřebovali, jednoduše v naší blízkosti vůbec nebyl. Stal se nám opravdu harmonickou oporou a celá jeho rodina, kterou jsme šli následně navštívit do Thulo Syabru, nám velmi přirostla k srdci a byli bychom velmi rádi, kdybychom jim kromě příspěvku na školní docházku dětí mohli pomáhat víc.
Pokud máte chuť bezstarostně do Nepálu vyrazit, nemusíte se bát jako jsem se bála já. Napište Nyimovi: nyimalama441@gmail.com a těšte se na zážitek, který vám změní život. Navíc to vypadá, že budou nepálské treky pro cizince od 1.4.2023 dostupné pouze s certifikovaným průvodcem.
Věřím, že děti, které zažijí srdnatost lidí žijících v těžkých podmínkách na druhém konci planety, mohou v budoucnosti udělat svět lepším místem pro všechny. Těm našim se stále honí hlavou, proč je svět nespravedlivý.
Několik bodů na závěr:
Kdy?
Jaro a podzim
Jak dlouho?
Alespoň dva týdny
Děti a nadmořská výška
Max. do 5.000 m n.m., problém s výškovou nemocí může nastat i u dospělých a to od cca 2.500 m n.m. Pozn. toto rozhodně nepodceňovat a poradit se s lékařem, co dělat v případě problémů! (pozn. Marušky Děvče z hor – děti snáší výšky mnohem hůře než dospělí a na výšky kolem 5000 nejsou téměř aklimatizovatelné.)
Speciální vybavení?
Obyčejné pohorky bohatě stačí, jak zapadne slunce přijde vhod lehká péřová bundička. V lodžích mají obvykle péřové peřiny, my si pro jistotu brali s sebou teplý spacák. (pozn. Marušky Děvče z hor – vždycky spacák! Kvalita peřin…no…prostě spacák!)
Zdravotní pojištění
Mělo by zahrnovat přepravu vrtulníkem. (pozn. Marušky Děvče z hor – krom vrtulníku je potřeba si pohlídat i nadmořskou výšku, repatriaci a limity na krytí léčebných výloh, rozhodně nestačí Alpenverein.)
Zvážení očkování
Rozhodli jsme se pro žloutenku typu A, vzteklinu a obnovení tetanu.
Voda
Čistili jsme si ji střibrnými kapkami z lékárny a převážně pili čaj. Cestou je hodně čajoven, kde se dá příjemně občerstvit. Coca-Colu i balenou vodu koupíte kdekoliv, my jsme ale používání plastů dávno odvykli.
Pokud hledáte další informace či inspiraci k chození s dětmi s báglem nejen v Nepálu, na mých webovkách nějaké možná najdete. Šťastnou cestu, pevné zdraví, krásné počasí a ještě lepší zážitky!
http://pavuciny.de/?act=article&aid=346
Zanechat komentář