Nástup Žloutkové do školy pro mě znamenal velký strach z toho, co bude s našimi výlety. Co s námi udělá ten režim a stereotyp. O to větší radost jsem včera měla, když jsem zjistila, že to prostě jde i tak! Často můžeme sklouzávat k tomu, že „Už to přeci nemá cenu někam jet, něco začínat, však je pozdě“. Ale pokud vám to udělá radost, cenu to má! Většinou to je o totiž o naší pohodlnosti a hledání důvodů, proč něco nejde. Takže my jsme vyrazili po škole na vzdálenější výlet od Prahy!
Hodinka cesty autem posloužila tak akorát k tomu, že si Brácháč schrupnul a Žloutková odpočinula. Naším cílem bylo tentokrát skalní Bludiště v Romanově u Mšena (tip z Instagramu od Ověřeno rodiči), vyhlídka u Mšena a Vrátenská rozhledna. Vše jsou sice výletní místa, kde s kočárkem příliš nepochodíte, ale v závěru přinesu i tip pro vás kočárkaté!
Výlet nezačal úplně ideálně, protože parkovací místo u vyhlídky bylo sice asi tak pro tři auta a bylo prázdné, ale já si najela tak špatně, že jsem málem nevyjela (ale normální smrtelník by tady určitě zaparkoval v pohodě:-). Já jsem byla ale tak vyklepaná, že jsem tuto část výletu raději vypustila a šlo se rovnou na bludiště.
Parkovat můžete na vícero místech na kraji silnice přímo u vchodu do bludiště. Po místní silnici sice jezdí auta, ale řekla bych, že projede jedno za Uherský rok.
Musím říct, že bludiště mě překvapilo! Bylo úžasné, nádherné, obrovské a prostě jedinečné! Vážně pecka! Svou členitostí terénu je ideální jako výlet s malými dětmi, protože ty prostě to skákání a lezení přes kořeny prostě nikdy nepřestane bavit.
Některá místa jsou náročnější, takže s hodně malými dětmi je potřeba více času, opatrnosti a síly. Nevím, jaká je přesná délka celého okruhu, při ručním měření mi to vyšlo necelý kilometr. Ovšem s dětmi běháte sem a tam, prozkoumáváte všechny pukliny, dírky v pískovci atd. atd. no však to znáte:-). Myslím, že hodinka času na prozkoumání je málo. My jsme se tu zdrželi podstatně déle, protože jsme nikam nespěchali (To, že si naplánuji některé výletní cíle neznamená, že tam musíme dojít za každou cenu) a také jsme měli menší krizovku „chcikakatnechcikakatchcinechcichcinechci“…:-D.
Co se tu děti mohly mimo jiné naučit? Co to je pískovec, proč jsou v něm dírky, jak vznikají, co je eroze, co je vandalismus (v některých místech jsou pískovce posprejované), kdo je vandal a hlavně, že věřím v jejich schopnosti!
Závěr cesty byl totiž náročnější ,než jsem čekala. Říkejme mu malá ferrata. Představte si klouzavý pískovec, vysoké, od sebe hodně položené schody, řetězy, mě a dvě malé děti. Já jsem měla sama co dělat, abych se tam vyškrábla:-). Žloutková to musela dát sama, s mým jištěním. Brácháč dostal jasný úkol. Držet se mě kolem krku a nohama kolem pasu A ZA ŽÁDNÝCH OKOLNOSTÍ SE NEPUSTIT. Na třech místech toho krátkého výstupu jsem ho prostě musela pustit, aby přitáhla nás dva. No řeknu vám, když jsme to zvládli, klepaly se mi lehce ruce:-). Takže varování, raději více dospělých na tento výlet a nebo počítejte s tím, že půjdete stejnou cestou zpět k východu z bludiště (To se nám ale už nechtělo, protože cesta byla poměrně dlouhá). Případně si přibalte nosítko, i když už to váš prcek ujde sám, ať máte v závěru volné ruce.
Další výlety zůstaly na seznamu, kam musíme příště. Namátkou:
PŘÍRODNÍ DIVADLO (Už jste jeli někdy na výlet s kostýmy? Je to pecka, zahrát si v lese třeba Červenou karkulku!)
MUZEUM EDUARDA ŠTORCHA (naše děti si teď pořád hrají na pravěké lidi, teda občas si na ně ani hrát nemusí:-D)
KOUPALIŠTĚ MŠENO(recenci najdete na spřáteleném portálu Ověřeno rodiči) Mimochodem, v Mšeně je i hezké přírodní hřiště.
NAUČNÁ STEZKA CHLOUMEK máte ještě kočárek a taky někam chcete? Cestou jsme narazili na kočárkovou trasu, kterou určitě musíme prozkoumat! Naučná stezka Chloumek u Mělníka asi nenabízí žádné interaktivní serepetičky pro děti, ale jen infotabule. Nicméně je umístěna v krásném lese, který stojí za to prozkoumat. Dle všeho by měla být sjízdná s kočárkem. Takže my už víme, kam vyrazíme příště!
O vašich výletech na Kokořín se dočtete zde a na Čertovy hlavy tady.
To vypadá skoro jako Adršpach:-) akorát bez tuny turistů.
Díky za tip, včera jsme tam byli na výletě, nádhera! Jen chci doplnit, že ty skalní schody na samém konci trasy je možné obejít. Dcera se zasekla, že se bojí, a manžel rozhodl, že prostě najde jinou cestu – a našel. Před schody odbočili doprava, protáhli se úzkou skalní průrvou a po asi desetiminutové zacházce našli cestu nahoru.