S dětmi v Českém ráji – Agáta 2016

Máme za sebou čtyři dny v Českém ráji-  čtrnáct ženských, jeden chlap. Brácháč:-).  Slušný babinec, že?  No a kdo má teď řešit ta i/y, podle toho kdy v tom Brácháč jede a kdy nejede:-)?

Možná si někdo pod takovým sletem představí unuděné mámy na mateřské, které celé dny „krafou“ nad kávičkou o opruzeninách, manžílcích, striích a povislém poprsí, leští si u toho nalakované nehty a děti ponechají svému osudu kdesi na hřišti. A taky že jsme toho probraly habaděj, i nějaký ten paňáca padl:-). Ale hlavně jsme si to všichni užili, i když to nebylo vždycky takové lážoplážo:-). Ono jen zabalit všechno, když vám děti skáčou po hlavě, DOJET tam, když vám kouká hrůza z očí, opéct dvacet špekáčků, rozdělit mezi osm dětí jednu koloběžku…

Já jsem této seance využila i k sebepoznání, k uvědomění si, v čem a jak jsem jiná než ostatní a  že jiná vlastně jsem. Ona to je jasná věc, klišé, každý je originál přeci, ale člověk na to často v souvislosti s výchovou dětí zapomíná. I mně se občas stává, že své děti srovnávám s ostatními, jsem naštvaná, že se třeba vztekají víc než jiní, že jsou hlučnějsí než jiní…a ptám se, proč někde něco funguje a u nás ne… Soustředila jsem se na své vnitřní prožívání skupinového rozhodování, na vnitřní zklamání, když něco nebylo tak, jak bych si třeba přála… A pak jsem si představila, jak se toto všechno zpracovává v té malé, nedozrálé hlavičce. Ta frustrace, že něco chci, něco moc chci a nemám to… No musí to být pro ně nářez:-).

Ale teď už zpět k Českému ráji. My jsme se tam měli jako v ráji. Penzion Agáta je pro děti jako stvořený a my jsme o nich díky tomu takřka nevěděly. Jeden celý den jsme proto věnovali pobytu na zahradě, protože víc prostě nebylo třeba. Víc informací k Agátě najdete ve článku z loňského roku.

HRAD KOST A NAUČNÁ STEZKA PLAKÁNEK

Druhý den jsme se vydali k hradu Kost na naučnou cestu Plakánek.

Naučná stezka začíná hned naproti parkoviště u hradu, je vhodná jak pro kočárky, tak pro kola a je dlouhá cca 2 km tam. Vede krásnou skalnatou krajinou!

Bohužel netvoří okruh, takže kdo ji chce absolvovat, musí počítat s tím, že jednu cestu půjde dvakrát. My jsme na začátku přijímaly sázky, kolik plakánků si nakonec potáhneme na zádech:-). Na konci stezky by mělo být údajně občerstvení, leč my jsme dětem cestu trošku zkrátily. Netřeba plakánky zbytečně přivolávat:-). Informační tabule jsou určeny spíš pro starší děti či dospělé, naše děti se spokojily se samotným hledáním cedulí. Cestu zpět jsme jim zpříjemnily hledáním tajného vzkazu napsaného přímo na cestu (doporučuji pro příště na toto myslet předem a vzkaz psát nenápadně cestou tam, aby cestou zpět nemusel žádný obětní beránek běžet napřed – já z toho nemohla dva dny chodit:-).

Samotný hrad Kost je též zajímavý. My jsme se tedy zdrželi jen na nádvoří, kde si děti celkem slušně pohrály.

ŠŤASTNÁ ZEMĚ

Další den byl předurčen pro návštěvu Šťastné země. O té se rozepisovat nebudu, více informací najdete zde. Prostě paráda!

ZÁMEK LOUČEŇ

Vzhledem ke krásnému počasí jsem chvíli váhala, jestli si cestu zpět nezpříjemníme výletem na Ještěd, do areálu Obří sud či do ZOO Chleby, ale nakonec padla volba na zámek Loučeň. O Loučni jsem již též psala zde. Jen zdůrazním, že v bludištích doporučuji menší děti držet za ruku, jinak se vám „zdejchnou“ jako Brácháč mně:-).

Kromě bludišť a perníkové chaloupky se děti vyřádí i v lanovém parku. Ovšem pozor – ten je vhodný spíš pro děti starší, řekněme ve věku Žloutkové a výše. Byla jsem ráda, že Brácháč tou dobo zrovna spal, nevím, jak bych mu vysvětlovala, že některé prvky nejsou pro něj zrovna ideální. Žloutková se projevila jako pravá opice. A já si užila to, že se zas po dlouhé době můžu věnovat jen jí.

A jedna prosba na závěr. Jestli pojedete někdo z Loučně do Prahy, můžete mi prosím nafotit cestu těsně před nájezdem na dálnici? Já tam jela dvakrát. Jednou jsem se na dálnici netrefila a jela jsem několik kilometrů rovnoběžně s ní po nějaké okrsce a tentokrát jsem trefila opačný směr, takže jsme se podívali i do Jíčína:-). Díky!