Muž je dobrodruh, protože byl zvyklý, že jsme bez dětí pořád cestovali a lítali někde po horách. Svých představ se jen tak nevzdá:-).
Možná Vy, muži, co čtete tento web, taky patříte mezi dobrodruhy. Jezdíte venku s kočárkem, ale je to trochu nuda. Ještěže jsou ty smarty, že:-). Těšíte se, až mrně vyroste a vrhne se na odrážedlo, pak na first bike, a nakonec na kolo. Pak hurá, i Vy budete bezelstně moct nasednout na kolo a s dítkem vyrazit do přírody. Můj muž měl stejné představy. Ale prozatímní Modroočkovy schopnosti koordinace a rovnováhy mu neumožňují jízdu na kole. Nedávno začal jezdit na odrážedle a to s velkou pompou:-). Budy chodí zatím 5 měsíců a pere se se špatnou stabilitou. Pro něj zatím není ani odrážedlo. Do chůze jde s velkou vervou, běhá doslova celým tělem. A jsme vděční, že to s ním tak dopadlo.
Muž hledal alternativy kola pro Modroočku. Protože trápit by se člověk měl jen věcmi, které nejdou změnit. Nikdy tím čemu se dá jít naproti. Poté co Modroočko vyrostl z vozíku za kolo Chariotu, muž hledal, až našel. A propadnul kouzlu cyklopřívěsu weehoo I go.
.
Nadchnout do toho Modroočku nebylo vůbec těžké; ten z toho nadšení začal říkat „táta kolo“. Čili věta holá byla na světě:-).
Po skoro třech týdnech nemoci obou synů se muž rozhodl, konečně něco zažít, vzal Modroočku na kolo. Samozřejmě pojedou na výlet navíc vlakem, kdo by se tahal ještě s autem:-). Vymyslel krásný výlet do východních Čech, okolí Tiché Orlice a Metuje. První nástrahou bylo zabalit věci pro oba do dvou brašen. Modroočka musí mít na cestu pleny. V přírodě se zapomíná chodit vyčurat. Dopadlo to tak, že muž měl jen pyžamo a náhradní cyklooblečení a proviant pro oba, kdyby docházela energie. Byl spokojen, nerad tahá pro sebe moc věcí a zejména se nerad převlíká, když je na výletě. My s Budym jsme kvůli antibiotikům zůstali doma. Jen jsme kluky doprovodili na hlavní nádraží v Praze, protože odpojit cyklopřívěs od kola a hlídat Modroočku, aby nenastoupil jinam, je pro jedny oči málo.
Oceňuji, že Vám muž cestu chce popsat sám. Jak taky jinak, já jsem tam nebyla, že:-). Více o cestě na Východ sám muž.
Možná by mohla padnout otázka, že se nebojím vyrazit s Modroočkou sám na výlet vlakem a ještě s kolem. Nebojím se. Ne protože jsem hrdina, ale vždy si s ním dost odpočinu. Modroočko sedí ve vlaku jako v kostele. Hodně času kouká z okénka. Případně chodí na záchod. Pak svačíme. Jak všichni víte, Modroočko nemluví. K našim společným výletům jak stvořené. Já nemám rád zbytečné a dlouhé řeči:-).
Vyjeli jsme z Hlavního nádraží Praha novým rychlíkem InterPanter. Za hodinu a půl jsme vystupovali v Ústí nad Orlicí, kde díky bezbariérovému přístupu nebyl problém vyrazit na kole hned z nástupiště. Vytipoval jsem místo k poobědvání v Penzionu Lanšperk ve stejnojmenné obci. Nebylo to úplně po cestě, ale plán se dá snadno upravit. Svíčková byla výborná, rybízový džus tekl proudem, dětské hřiště se skluzavkou nezůstalo také bez využití.
Doporučujeme i na dovolenou, penzion vypadá moc pěkně, ceny mírné, na cyklovýpravy ideální výchozí bod.
Naším dalším cílem bylo Týniště nad Orlicí. Než jsme tam dojeli, urazili jsme přes 40 kilometrů příjemným rovinatým terénem většinou po cyklostezkách nebo místních komunikacích. Přírodní labyrint na okraji Brandýsa nad Orlicí lákal k návštěvě, Modroočko bludiště přece miluje. Zdálo se tak malé, že bude hračka najít cíl uprostřed, a sice schody s malou vyhlídkou. Po 20 minutách bloudění jsme měli pocit, že jsme nachodili víc kilometrů než předtím na kole. Postupně se změnil plán z hledání cíle na hledání vchodu, alias východu. Aspoň zůstal důvod se sem vrátit. Opočenská zmrzlina, zde téměř regionální produkt, v blízké Chocni rozjasnila tváře, však bylo ještě hodně kilometrů „to go“. Krajina směrem k Borohrádku je najednou jiná. Tak se můžete přesvědčit sami. Doporučujeme. Je to taková až seversky prostá čistota nenápadného upraveného venkova v moři lesů a luk. A dětská hřiště cestou určitě neminete.
Aby cíl, Nové Město nad Metují, nebyl nedosažitelný, pomohl opět vlak, tentokrát z Týniště nad Orlicí. Přidal jsem ještě dvě stanice, s výstupem ve Václavicích poblíž Náchodu. Dolů s kopce to bylo s větrem o závod, Rozkoš se blyštěla nad západním obzorem v podvečerním slunci. Penzion Na Výsluní je hoden svého jména. Byl to pořádný stoupák ,aneb kopec na konec. Větší rodinný dům nabízí několik prostorných apartmánů se vším vybavením za lidové ceny. Trampolínu na zahradě jsme využili k večernímu a Modroočka i rannímu odreagování.
Ráno vstáváme brzy i v neděli, a tak již o půl deváté jsme byli prvními návštěvníky novoměstského zámku . Byla to paráda… Všude klid, pán z průvodcovské služby před námi otevřel zahradu a my zvolna vpluli do pečlivě udržované zeleně doplněné fontánkami a zejména unikátním krytým dřevěným mostem. Přidali jsme ještě věž, odkud se dalo zhlédnout celé probouzející se město. Cestou po schodech jsme zaregistrovali několik dveří od zámeckých apartmánů, tedy něco pro romantické povahy… Pak cyklovýprava pokračovala směrem k pevnostnímu městu Josefov, když cestou se přiblížila rozkošská vodní nádrž takřka na dosah ruky. Vodní nádrž Rozkoš v České Skalici též stojí za návštěvu. Josefov –pevnostní město s impozantním klasicistním kostelem z počátku 18. století a slušnou restaurací. Posledním cílem byla cyklostezka, Kuks – Jaroměř/Josefov – Hradec Králové. Prostě pohodových 17 kiláků kolem Labe až do Hradce. A bez aut:-) Hlavní nádraží v Hradci jsme našli snadno. A oproti Praze jsme měli štěstí, že rychlík do Prahy stál na první koleji. Praha byla rázem takřka na dosah:-).
Málo se o tomto koutu východních Čechách mluví a ví, ale věřte, je tu krásně. Kopce nejsou tak vysoké, jako v Krkonoších, ale na kole s dítětem v zádech je to ažaž:-).
Zanechat komentář