Na jedné z nedávných dovolených se mi osvědčil „Kilometrovnicek„. Tušila jsem, že tato dovolená nebude pro děti až takový trhák, protože prostě budou muset chodit:-). Pro každého jsem připravila průkazku, onen kilometrovníček, a společnou kilometrovníčkovou banku (nikdy bych neřekla, že mi České dráhy budou inspirací:-). A pak už to šlo jednoduše. Za každý kolometr razítko s obrázkem batůžku. Když byla hodně težká chvíle a šlo do tuhého, razítka dvě:-). Sice je to takové uplácení, ale co, hlavně že šli a alespoň trošku získali pojem o tom, jak dlouhý je kilometr. Večer se otvírala banka- kontrola průkazek- proběhl nějaký ten bonbon, rozinka, preclík nebo razítko a bylo…
Stejnou metodu, netuším, jestli je v souladu s všemožnou nevýchovou a respektující výchovou, jsem použila, i když nastala krize ve školce. Paní Žloutková tam totiž SAKRA nechtěla. Ale teda festovně. Vyškolená kurzem o respektování, webinářem o „Nevýchově“ jsem vyzkoušela snad vše, ale bylo mi to „k prdu“. Tak jsem celá zoufalá načmárala „Školkovníček“. Za každý den bez slziček přibyla samolepka. No jo no, tak tři samolepky (pirát, indián, auto… mám totiž doma“princeznu“). Nevím, jestli pomohl školkovníček, nebo vysávání strachu a jeho zadupávání do země, nebo jen čas. Hlavní je, že už neřve:-).
Zanechat komentář