Lyžování s dětmi – Bedřichov a Paseky nad Jizerou

Když jsem před odjezdem na hory motala ty španělský ptáky (mimochodem, byly dokonalé!) a přemýšlela nad nevalnou předpovědí počasí pro příští dny, netušila jsem, co mě čeká. A asi to fakt platí – čím menší má člověk očekávání, tím více může být příjemně překvapen. Mohla bych se hodiny rozplývat nad tím, jak báječně jsme se ty dva týdny měli (a to jako opravdicky), ale nechám si ten patos až na konec. Teď se pokusím být faktická.

Nejprve mé poznatky z lyžařské dovolené s dětmi.

• Budete-li si/dětem kupovat novou zimní bundu na lyže, kupujte nějakou křiklavou barvu. Opravdu jsem ocenila svou zářivě zelenou. Byla jsem lehce viditelná nejen pro své dítě.
• Nezapomeňte i na denní lyžování přibalit reflexní vestu. Spousta dětí lyžuje bez ní, a pokud sněží nebo je mlha, vesta alespoň trochu upozorní na to, že se před vámi pohybuje nějaký začátečník.
• Na večerní lyžování jsem Žloutkovou vybavila blikací páskou na ruku. Prvně to byla zábava pro ni – světluška (haha) a pak zase byla vidět o chlup více než ty děti v tmavých kombinézách s tmavou helmou.
• Investujte do lyžařské školičky. Vyplatí se to. Žloutkové jsem zaplatila 4 hodiny a opravdu nelituji.
• Pokud se rozhodnete učit potomka vy, polepte mu lyžičky a rukavice velkými samolepkami a pak už jen křičte: „Natáhni pejska, natáhni kočičku, opři se o pejska…“
• Nevěšte hlavy, pokud bude předpověď špatná a sněhu málo. Nějak to dopadne. Počasí na horách je nevyzpytatelné. Jeden den lezou sněženky a druhý den je krásně bílo.
• I jedna matka zvládne na lyžích dvě děti. Starší pošlete na hodinku s instruktorem a trénujete s mladším. A pak prostě všichni dohromady:-). Ovšem přibalit babičku či dědečka se opravdu vyplatí!
• I když vaše dítě nesnáší sníh, nevěště hlavu. Ono to přijde! Na fotkách níže je Brácháč před a po:-).

• 

  

A teď si dovolím si srovnat dvě lyžařská střediska z pohledu rodiče s malými dětmi. Úvodem zdůrazním, že ani jedním střediskem nic nezkazíte:-). Oba areály, jak Paseky nad Jizerou tak  Bedřichov jsou pro malé děti přímo stvořené (hovořím-li o Bedřichově, mám na mysli sjezdovky v okolí Malinovky – v Bedřichově se lyžuje na více místech, ovšem je zapotřebí přepravovat se mezi nimi autem).

Ani v jednom středisku jsem předtím nikdy lyžovat nebyla. Paseky jsem nijak extra nevnímala, neměla jsem na ně žádný názor. O Bedřichově, který znám z léta, jsem tušila, že je to areál ideální pro rodiny s dětmi. V obou střediscích jsme měli velmi podobné, spíš horší sněhové podmínky.

Cenově jsou oba areály plus minus srovnatelné. Ale pozor! V Pasekách platí děti až od 4 let věku, v Bedřichově se platí jednotná cena za děti 0-6 let. Vzhledem k tomu, že Paseky nemají ten punc střediska pro děti, děti se tam tak nějak ztrácejí a čtyřleťáci nejsou nikomu trnem v oku. V Bedřichově, kde děti převažují nad dospělými, prostě platí každý. Takže zde mají Paseky velké plus. Cena školičky je v Pasekách o 50 Kč na hodinu levnější, než v Bedřichově.

Oba areály nabízí dětský vlek – pás pro nejmenší a dětskou pomu.  Obojí je v Bedřichově (areál pro děti je hned vedle červené sjezdovky Malinovka, kde je i večerní lyžování) tak nějak menší a méně prudké.  Což je ideální, pokud máte lyžaře začátečníka. V našem případě Brácháč. Tomu jsou dva roky a 4 měsíce, přeskáče a lyže nasadil poprvé. Ovšem posune-li se váš lyžař dál, stejně jako Žloutková (4 a ¾), bude to pro něj možná časem už trochu nuda. A pokud nebude moc sněhu, bude muset vyrazit rovnou na červenou sjezdovku a ta je z jedné poloviny celkem ostrá. A hlavně se na ni musíte dostat pomocí normální, celkem svižně jedoucí pomy.

Ale nebojte – u nastupování vždy někdo malým dětem pomůže. A Žloutková to zvládala s přehledem. V Pasekách (dětský areál se nachází u dolní stanice lanovky, u restaurace Hermína)  je sjezdovka u dětské pomy přeci jen o něco prudší a pokud by vám přišla krátká, pořád je tu zasněžovaná modrá sjezdovka, na kterou se pohodlně vyvezete lanovkou. Z tohoto pohledu i zde jednoznačně doporučuji Paseky.

Díky svému večernímu lyžování, které   pořádá v pondělí, ve středu, v pátek a v sobotu, si Bedřichov svou reputaci vylepšil:-). Večerní lyžování je perfektní a dost jsme si ho se Žloutkovou užily!

Co se úprav sjezdovky týká, nejsem odborník, ale troufám si říct, že v Bedřichově to byla jedna z nejslabších stránek. Nevím, jestli to nešlo udělat lépe, ale sjezdovka byla vždy plná zledovatělých kusů sněhu a byla hodně rozjetá po rolbování. V Pasekách jsme ráno nacházeli vždy jen krásné varhánky. Takže v tomto opět vedou Paseky.

Co se vyžití týká, tak zde má naopak Bedřichov jednoznačně navrch. Ať už je to bobová dráha v Janově, minizoo v Hraběticích, Bedřichovská či Josefodolská přehrada, IQ park v Liberci, aquaparky… I když celý týden proprší, vždy je něco po ruce (viz zde.

Ubytování jsme měli v obou případech přímo na sjezdovce. Vřele doporučuji. Sice to zejména v Pasekách znamenalo vynosit všechno po sjezdovce nahoru (v Bedřichově jen 150m po cestě), ale Véčko tak rád chodí po horách…:-D.  Velkou výhodou to opravdu bylo – ráno jsem si dala pár jízd sama a pak jen na svahu nabrala Žloutkovou a při večerním lyžování jsem ji během jízdy dolů prostě jen odevzdala:-). V Pasekách bohužel žádný zaručený tip nemám, neboť se v našem případě jednalo o ubytování v soukromí. Doporučuji však hledat něco poblíž střediska Pizar, zkrátka u Hermíny. Něco málo o Hermíně a Pasekách najdete zde. V Bedřichově jsme byli ubytováni přímo na sjezdovce Malinovka v Chatě Hubert. Chata byla ve své podstatě fajn. Nabízela i nově postavenou saunu a vířivku, dětský koutek a pro puberťáky herní konzoli. Bohužel jen náš apartmán měl malinkaté pokoje a lehce plesnivá okna, kterými kapalo dovnitř. Nechci chatu hanit, jinak byla ve všech směrech fajn. Prostě ať to víte:-)!

Tak a teď ten patos. Ne, vážně, bylo to bezva! A jsem šťastná za to, jakou mám rodinu! Nejprve mi přijel na pomoc můj táta. A že to pro něj musel být zážitek! Tři matky, jedna tchýně a asi 150 dětí:-). 

Pak dorazil Véčko. Pak jeho máma. V mezičase jsem vyslala Žloutkovou alespoň na hodinku lyžování s instruktorem. A když nebylo po ruce zrovna žádné hlídání, šlo se holt s baterkami na procházku někam na hranolky. Ano, porušila jsem 150. přikázání dokonalé matky: „Nekoupíš hranolky!“ A užila jsem si to! A ty cesty k chalupě ve tmě, to bylo to pravé dobrodružství.

Tož tak. Dokonale šťastná. Tak jsem se cítila!