Výlety do skal v okolí Rožnova pod Radhoštěm

Gábina přispěla svými tipy z širšího okolí Rožnova pod Radhoštěm, kam můžete zamířit, třeba až budete v Beskydech. 

SÚLOVSKÉ SKÁLY

Tahle krásná oblast a skoro bych řekla ráj pro rodiče i děti se nachází kousek za hranicemi. My si sem vyjely z Rožnova pod Radhoštěm, odkud je to hodina cesty. Parkoviště naleznete snadno po levé straně na začátku obce Súlov a platí se 3,- Eur. I značení cesty je bezproblémové. Hodně lidí šlo pouze ke skalnímu hradu Súlov a zpět stejnou cestou, my jsme si však udělaly okruh. Otočným bodem byla Lúka pod Hradom. Přestože od hradu Súlov je cesta dolů chvíli hodně prudká a je tam i několik žebříků, myslím, že to byla dobrá volba. Za mě se prostě lépe leze skalami nahoru než dolů. A tak by to stejnou cestou nebylo rychlejší. Navíc ty lesy jsou tam fakt nádherné. Od otočného bodu vedla velmi pohodová a příjemná cesta zpět k parkovišti. Nedejte se zmást mapou, ani kousek nakonec nevede po silnici. Dojdete lesní cestičkou až k parkovišti.

Celá trasa vede nádhernou přírodou Národní přírodní rezervace. Na dřevěných cedulích se dozvíte nejen o vzniku skal, ale i o ptácích a rostlinách, které tu rostou. Než dojdete ke skalám, čeká Vás cesta krásným listnatým lesem. Stromy jsou mnohdy zkrouceny do nejrůznějších tvarů a skvěle se po nich leze.

Cesta se tedy protáhne, protože děti polezou na každý druhý strom a ty naše se ještě každou chvíli stavěly na svačinku:-).  Navíc je cesta poměrně dost do kopce, ale jak polezou přes kořeny a na stromy, tak si toho děti ani nevšimnou. Hned jak se dostanete k prvním skalám, otevře se Vám krásný výhled na zbytek trasy. Až k hradu je cesta celkem pohodová (tedy samozřejmě je zde dost kořenů a úseků po skále, ale bez žebříků a kovových chytů a holky vše lezly samy. I když mně do skal vyhovuje jeden dospělý k jednomu dítěti. Sama bych si s nimi moc jistá nebyla. Přeci jen je dobré je jistit:-).  Na hrad bych ani jinak nelezla. Jak jej máte na dohled, čeká Vás první žebřík. Má jen tři stupy a je vcelku pohodový:-).  V hradě jich je hned několik a z jednoho se prolézá do pro dospělého poměrně malé díry. Samozřejmě je velká dost, jen ten můj batoh… babička se ptala, zda-li jedeme na několik dní:-). Na cestě je také několik úseků z kovovými chyty. Tady jsme holky jistily hodně, ale obě to skvěle vylezly i slezly. Cesta dolů mi zase připadala náročnější, ale nikdy jsem je nemusela snášet, takže dobrý. Další minimálně tři žebříky na Vás čekají cestou z hradu Sulov. Jsou delší (4 – 5 stupů) a tam už se tedy mladší lézt nechtělo a tak jsem ji v jedné ruce snesla. Celá trasa má necelé čtyři kilometry, ale pozor je to 200 výškových metrů nahoru a dolů a asi bych ji nechtěla jít ani s dítětem v nosítku. Pro chodící je ta trasa tak atraktivní, že to čerstvě pětiletá a ještě ne tříletá ušly jako nic. Celý výlet jsme stihly za odpoledne, tedy necelých pět hodin. Aby to nevypadalo až tak idylicky, tak samozřejmě nejdřív nechtěly jet. Ale po obědě, kdy snědly každá čtyři knedlíky, se tedy uvolily i k výletu.

PULČÍNSKÉ SKÁLY

V Beskydech není tolik možnosti, kam vzít děti, do tak oblíbeného terénu, jako jsou skály. I děti, které jinak nejdou příliš ochotně, v tomto terénu obvykle lezou jako divé. Pulčínské skály jsou místem, kam se rádi vracíme hned z několika důvodů. Ani při jedné z návštěv jsme zde nepotkali mnoho lidí. Okruh má příjemnou délku, takže ho s drobným poponesením ušla mladší dcera už ve dvou letech. Kromě skal je zde krásný les, výhledy, potok, obvykle i pasoucí se ovce a v sezóně na konci i příjemná restaurace.

Pulčín je pro mě takovou vesnicí na konci světa, jejíž klid si obyvatelé asi nechtějí nechat moc vzít.  Pro turisty je připraveno parkoviště hned po vjezdu do vesnice po levé straně. Cena je 50,- Kč na celý den. Všude jinde je parkování zakázáno. Pokud máte menšího chodce a je vás více dospělých, doporučuji nechat se vysadit na konci vesnice u restaurace, kde je začátek cesty a řidiče vyslat zaparkovat vůz. Dospělý je zpět u restaurace do pěti minut, ale s dítětem se to někdy může, jak všichni víme, hned na začátku nepříjemně protáhnout:-)

Široká cesta mezi poli vás nejdříve vede dolů, poté minete tábořiště, kde musí být úžasné přespat, a dojdete na rozcestí. Od něj je to kousek k vodopádu, který jsme ale zatím nikdy kvůli suchu neviděli. Není to ale dlouhá zacházka, tak můžete zkusit štěstí:-) Od rozcestí se jde po modré dolů, kde je nutné přeskočit potůček (obvykle je tam i nějaké prkno na přejití) a pak už se stoupá do skal. Místy jsou schody kamenité, občas i kovové a na cestě se vyskytují i lana a jeden můstek, kde hrozí pád do údolí. Vždy jsme šli s každou z holek jeden dospělý a bylo to bez problémů. Výstup skalami je i s četnými zastávkami tak na půl hodiny. Jak překonáte skály, jde cesta chvíli dolů listnatým lesem a poté zpět po louce k rozcestí. Celý okruh má lehce přes dva kilometry, viz zde. Pokud půjdete později odpoledne, můžete se ještě z parkoviště pokochat krásným západem slunce. A pokud by vám byl výlet krátký, je v okolí spousta dalších zajímavostí jako Čertovy skály, rozhledna Čubův kopec nebo Mechanický betlém v Horní Lidči.