blog o cestování s dětmi

Naše cesta vzděláváním II.

Blíží se období zápisů do prvních tříd a možná někdo z vás stále ještě sbírá odvahu vykročit mimo zajeté koleje a udělat krok tak trochu jinam. I my jsem před šesti lety byli v takové situaci a dlouze přemítali, jakou cestou vzdělávání se s dětmi vydat. Článek na toto téma jsem napsala už před pěti lety, najdete jej zde. Od té doby se toho hodně změnilo, některé věci fungovaly lépe, některé méně, na něco jsem si poupravila svůj názor, u něčeho jsem zjistila, že nemusí fungovat u každého dítěte, ale co je hlavní, nikdy jsem nezalitovala toho, že jsme ten krok mimo zajeté koleje udělali. Postupem času jsem i já získávala větší sebedůvěru a čím víc jsem si uvědomovala, že tu odpovědnost za vzdělávání našich dětí držíme v rukou skutečně my, rodiče a děti, ne nějaká instituce s vypsanými bičíkovci, láčkovci a blanokřídlým hmyzem v osnovách, tím víc se mi paradoxně ulevilo.

Letos, kdy je naše šesťačka zapsána v domácím vzdělávání, čehož jsem se bála jak čert kříže, se cítím vlastně nejvíc v klidu. Najednou nemám strach, že když nedohlédneme na to, aby si do hlavy narvala všechno, co je v učebnicích pro šestou třídu, doživotně ji poznamenáme. Jsem si totiž čím dál jistější, že když bude chtít, dokáže cokoliv. Klidně se i nadrtit všechny ty láčkovce , bičíkovce, nebo že v římské říši docházelo v letech 235 – 284 k bojům. Tím, že si do hlavy neleje kvanta nezáživných plochých informací, jen aby je tam nalila a po písemce zapomněla, má mnohem víc prostoru na to, věnovat se do hloubky věcem, které ji zajímají. A také poznávat sama sebe, co ji skutečně baví a naplňuje.

Jako máma dvou dětí však sama vidím, že každé dítě je skutečnějiné a každému vyhovuje něco jiného. Někomu dělá lépe určitá volnost, někdo potřebuje větší řád a přesná zadání. Stejně tak my rodiče to máme každý nastavené jinak. Každý máme tu svou cestu a svá očekávání. Těžko říct, která je lepší nebo horší, každá je prostě jiná.

Jestli vám však váš vnitřní hlas našeptává, že to chcete dělat jinak, zkuste to! Do zajetých kolejí se totiž sklouzává snáz, než se z nich vyjíždí.

A jak fungujeme v režimu domácího vzdělávání? Nutno zdůraznit, že nejsme klasičtí domškoláci, takže naše zkušenost je pouze okrajová. Dcera navštěvuje malotřídku, ale učivo šesté třídy je na nás. Tím, že je zapsána v domácím vzdělávání, máme 2x do roka povinnost přezkoušení. A vězte, že pokud jste připraveni převzít zodpovědnost za vzdělávání vašich dětí, není se čeho bát. Jen je třeba si uvědomit, že hlavní myšlenka domácího vzdělávání není o tom, že si s dětmi sednete doma ke stolu a vyplňujete školní pracovní sešity. Pokud vás zajímá toto téma, určitě doporučím FB skupinu Domácí vzdělávání nebo profily jako Hrajeme si jinak, Pesleří blog. Já mohu pouze sdílet zkušenost s tím, že i když si netroufáte 100% na domácí vzdělávání, existují i další možnosti.

A jaké jsou výhody domácího vzdělávání? Když dítě projeví zájem o nějaké téma, prostě se mu můžete věnovat! Chce se dozvědět víc o 20. století? Neřešíte, že v plánu je zrovna tenhle týden Řecko a Řím. Prostě se vrhnete v tom správném flow dítěte na téma, na které je připravené. A pak nasává jak houba.

A že v životě musíme také dělat věci, které nás nebaví? Že je potřeba učit se i to, o čem máme pocit, že v životě nepoužijeme? Ale však ano. Nic není černobílé. Jde jen o to, že je prostě fajn zkusit držet ten štětec sám ve svých rukou a malovat obrázek zvaný „vědění“ ne tak, jak někdo diktuje, ale s lehkostí a radostí.

Zanechat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kurz Moderní sebeobrany

Historické knihy pro děti a mládež

Naše zkušenost se zahraniční studentkou