Předchozí den naší cesty najdeš zde.
Dnes je den D, hřeb naší cesty Máma a dcera III. Noční plavba po moři. Odpočítáváme hodiny! Neskutečně se obě těšíme. Plout po moři déle než hodinu, to byl náš sen už pěkně dlouho. A sny se mají plnit! Jen teda tu vraždu na palubě bych si asi odpustila, i když…. i když k té to nebylo daleko.:-) (Pro vysvětlení čti zde)
Z hotelu Moré v Alcúdii se nám na jednu stranu moc nechce, ale další dobrodružství je před námi. Loď nám vyplouvá z Palmy ve 21 hod, nalodění začíná v 19 hod. To znamená, abychom s naším orientačním smyslem tak kolem oběda začaly hledat tu správnou loď:-). Trochu přeháním, ale nebudu lhát – největší stres mám z toho, že nevím, jak se taková loď hledá a hlavně, jak se do ní leze! Jo, vlak má člověk zmáknutej, letadlo taky, ale jak probíhá takový check-in na loď? No vím já? Navíc si moc dobře pamatuji, jak velký je přístav v Palmě…
Hotel Moré je skvělý i v tom, že check-in tady neznamená nazdar, vykmitni. V místnosti určené pro zavazadla si můžeme nechat batohy a využívat zázemí hotelu tak dlouho, jak potřebujeme – včetně bazénu, ale i koupelny se sprchou. Ale kolem oběda už pociťuji nervozitu a vyrážíme tudíž směrem Palma de Mallorca. Autobus jezdí sice každou hodinu, ale strýček Příhoda má rád rezervu rezervy.
Na autobusovém nádraží v Palmě využíváme úschovy zavazadel (a vyrážíme na procházku městem. Přiznávám bez mučení, že toho máme za chvíli plné zuby a nedočkavě vyhlížíme ten moment, kdy si řekneme „Tak a jdeme hledat naši loď!“
V přístavišti se zorientujeme poměrně snadno, párkrát se optám, kudy kam, přeci jen „sichr je sichr“ a pak už jen čekáme na povel, že smíme do lodi. Prohlížím si spolupasažéry a přemýšlím, který z nich je ten únosce lodí:-). No a pak teda taky, jestli při té kontrole batohů odhalí můj nožík Opinel, kterým jsem připravena nejen krájet jablíčka, ale hlavně bránit svou rodinu! Nene, ten já nedám!
Kontrola zavazadel proběhne v pohodě (By mě zajímalo, co všechno na palubu prošlo:-)) a pak už jdeme všichni houfně do lodi Sirio. Následujeme dav, který nás zavede ke dvěma pikolíkům v patře, kde by se měla nacházet naše kajuta. Podávám jednomu z nich palubní lístek a mladý muž začne zuřivě přehrabovat obálky se vstupními kartičkami od kajut. Projede hromádku poprvé, podruhé, začíná to smrdět problémem hele, koukej ji najít! No tak mně už je to jasné! I na lodi se stoprocentně děje overbooking a my jsme si vytáhly Černého Petra. Natuty! Hlavou mi proletí vzpomínky na všechny ty rodiny a páry, kterým jsem coby studentka během své letní brigády na recepci velkého hotelového komplexu na Mallorce oznamovala, že došlo bohužel omylem k overbookingu a tudíž je musíme ubytovat někde úplně jinde, než chtěli strávit dovolenou. Karma tohle! Ale já v tom tehdy byla nevinně!
S mladým mužem není žádná domluva, ačkoliv mu nabízím několik světových jazyků. Naše jazykové znalosti úplně „nemečují“, nechytá se na nic, pořád si mele svou. Odbíhá a my usedáme na zem vedle batohů a čekáme, s jakou kartou osudu se vrátí. Mně už se začíná rýsovat obrys té vraždy na palubě… No jako úplně nechceš spát s třináctiletou dcerou na lodi někde na zemi. Na to ti Opinel sebevědomí nenaboostuje.
Vesmír se slitoval a za chvíli se náš pikolík vrací s kartou od kajuty, jsme zachráněny. I když, ne tak úplně… Poté, co se mi podaří kajutu odemknout, zjistím, že kajuta už je obsazena – soudím dle trenclí a rozházených věcí na posteli (včetně notebooku). Vycouváme ven a s náladou nasraný český matky, kterou fakt nechceš potkat, míříme za panáčkem. Už z dálky na něj volám „Ocupado!“, na což mi odpoví monologem v té své divnořeči. Jazyk, který se ničemu nepodobá. Přecházím do protiútoku a začnu na něj mluvit česky: „COŽEEEEE?“. Inu, slovo dalo slovo a nonverbálně jsme si vše vyjasnili. O pár minut už máme novou kartu od nové, prázdné kajuty bez trenclí. Jen to není kajuta pro dvě osoby, ale pro čtyři. S ohledem na organizační schopnosti pánů uvaděčů bych se ani nedivila, kdyby nám přibyl ještě nějaký spolubydlící. A jestli ty vstupní kartičky fungují na random dveře, máme se v noci na co těšit!:-) Nemusím doufám psát, že před dveře dávám na noc batoh, aby potenciální zloduch zakopl a já mohla ze svačinové krabičky vylovit ten Opinel?
Loď nám přijde obrovská. Teda v porovnání s těmi, které vidíme v přístavišti, je to asi prdítko (prostě jen trajekt bez aquaparku na palubě), ale má pět pater, několik salónků, bary, no žádná bárka na Mácháči to není.
Ti zkušenější, co cestují lowcostově, si rozbalují své nafukovací karimatky a vytváří si z křesílek v salóncích ohrádky zajišťující jim určitou dávku soukromí. Vznikají tu taková „stanová městečka“, která zůstávají bez povšimnutí posádky. Když procházíme lodí v noci (jasně, že musíme šmejdit hlavně venku v té naprosté černočerné tmě), řada lidí spí na sedačkách i na zemi. Takový hlavní nádraží v Praze. 🙂 Pokud bychom cestovali takto celá rodina, možná bych z úsporných důvodů zvážila, jestli kajutu vůbec potřebujeme. Levněji by vyšlo koupit si na Mallorce nafukovací matračky, využít je v moři a pak si na nich ustlat. Ostatně, když jsem to tu viděla, neměla bych asi problém ani s tím si postavit plážový stan. Nutno ale podotknout, že jsme necestovaly v hlavní sezóně.
Jsem moc ráda za naší kajutu a hlavě svůj spacáček. Co si budeme – tak nějak mi to přijde všechno dost ekl:-) se tu tak válet po zemi. Původně jsem uvažovala, že to zvládneme bez kajuty a koupíme si jen křešílko /butacu, ale pak jsem se plácla přes kapsu a zaplatila nám kajutu s výhledem na moře. Asi vás bude zajímat cena. Za cestu trajektem GNV Palma de Mallorca – Barcelona včetně noclehu v kajutě s výhledem na moře jsme daly 190 EUR (čili 2500 Kč/osoba, protože dcera už platí všude dospělácké ceny). Jen pro zajímavost – původně jsem hledala nocleh v Barceloně, ale pod 3500 Kč se mi nešlo dostat! Takto v těch 5000 Kč máme jak dopravu, tak nocleh. A za ten zážitek to rozhodně stálo. * Jízdenky seženete určitě levnější. Samotný trajekt by nás vyšel asi jen na 50 EUR/osoba, pokud bych nedokoupila kajutu.
Při usínání mám pocit, že spím na staré babiččině pračce, co při ždímání skákala po kuchyni. Ale dá se na to zvyknout. Větší utrpení pro mě je, že se nedá otevřít, zcela logicky:-), okno.
Suma sumárum – je to skvělý zážitek, budeme z něj žít hodně dlouho, ale asi mi to na nějaký čas stačilo:-) Ještě tak na jeden dva dny vyzkoušet ty obří lodě s aquaparkem, divadlem a koncerty…:-)
Plavba uteče strašně rychle, ačkoliv z původních devíti hodin je snad hodin jedenáct.
Kolem deváté ráno konečně vystupujeme v Barceloně z lodi, načež nás autobus přiblíží k východu z přístaviště. To se nachází jen kousíček od obřího kruháče s Kolumbem , od kterého vede snad nejznámější ulice v Barceloně La Rambla. Tady to poznáváme, tady už jsme byli – o naší cestě do Barcelony s dětmi si přečti tento článek.
Jdeme do metra jak mazáci, však poznáváme! Ale automat na jízdenky nám trochu oseká hřebínky. Naštěstí se v okolí pohybuje zaměstnanec metra a poradí nám, jaké lístky koupit, abychom se dostaly do stanice Barcelona Sants, odkud nám jede vlak zase o kousek dál… Nene, v Barceloně my se tentokrát nezdržíme…
A kam jedeme dál? Povíme si příště.
*Rozhodně doporučím si při koupi jízdenek připlatit za možnost zrušení rezervace zdarma. My jsme termín posouvaly. Navíc, v případě, že by byly v předpovědi bouřky, bych do té lodi prostě nevlezla:-))
Líbil se vám článek? Můžete vznik článků a existenci tohoto blogu podpořit:
Nebo si kupte mé průvodce! Tam najdete řadu další inspirace na rodinné dovolené.
Další dny této cesty najdete zde.
První den cesty – přílet na Mallorcu v den black outu.
Druhý den – etapa GR221.
Třetí den – další etapa GR221.
Další dny – odpočinek v Alcúdia, Formentor a plavba
Zanechat komentář