Tarifu (předchozí díl naší cesty Máma a dcera II najdete zde) opouštíme s těžkým srdcem. Z místního „autobusáku“ (čti: jedna kukaň) vyrážíme směr Cádiz. Čeká nás 1,5 hodiny v autobuse, to snad zvládne i můj měchýř:-). Proč Cádiz? Přiznám se, že mě zlákaly obrázky na internetu (jako takhle, úplně nejvíc se mi líbili „bejci“ na pláži, jakože fakt zvířata:-)). Ne, kecám, hlavním důvodem byl fakt, že to bylo město na půl cesty do Sevilly, odkud jel vlak. Nějak mi už místní autobusy stačily. No a pak – to ubytování, co jsem našla! Pokoj ve sdíleném bytě, to tu ještě nebylo – Habitaciones la Pepa! Moc ráda nasaju autentickou atmosféru jednoho bytu ve španělském činžáku.
Do Cádizu přijíždíme kolem 14 hodiny. Píšu si s paní „Pepou“ přes whatsup, kdy nás může ubytovat. A při pohledu do mapy zjišťuji, že přesně v půlce cesty je přístav. Jsem žena činu! Co během naší cesty chybělo naší slečně tento rok? PLAVBA! Loňská plavba po Lago di Garda byla totiž TOP zážitkem. Sice jsem zvažovala, že poplujeme z Fuengiroly (kousek od Málagy) do Benalmádeny, ale nakonec jsem to přeplánovala. Ale vraťme se k přístavu. Přívoz z Cádizu do El Puerto de Santa Maria odjíždí za 10 minut. Běžíme o 106! Lístky kupuji ve chvíli, kdy už se skoro zavírají dveře přívozu, ale jsme tam!
To vám je taková pecka! Blbej přívoz a přitom takovej zážitek!:-) Cesta přívozem trvá 30 minut a stojí asi 4 EURO. No nekup to. Dítě to má za polovic. Přesnou částku si už nepamatuji, ale nebylo to nic, z čeho by člověk vykrvácel jako u všech těch turistických plaveb katamaránem. Délka tak akorát, když nevíte, co to udělá s vaším žaludkem. A že to nadskakovalo! Foukalo to tak, že jsem po palubě nemohla pomalu jít, vlasy nám stály, vlny šplouchaly, boží to bylo!
Byt paní Evy (říkáme jí Pepa) je krásně barevný, stejně jako na fotkách! Koupelna je sice trochu hororová – je celá polepená novinovým papírem (a občas by nějaké to místečko sneslo trochu sava, co si budem…), pokoj nejde zamknout, ale P-O-H-O-D-A! Jedinou nevýhodou je tedy jen ta jedna koupelna, což mě, člověka s potravinovou intolerancí, vždy trochu znervózní.:-)
V Cádizu nemáme plány. Jen tak bloumáme. Město se nám příliš nelíbí, pláž také ne (projdeme se až k Isla de San Sebastian), však jsme zmlsané. „Bejk“ žádnej, ale zato zákoutí plné toulavých koček hnedle u fotopointu, ze kterého všichni fotí tu instafriendly fotku katedrály.
Možná jsme jen unavené, možná nám je jen vedro, ale vracíme se brzy k paní Pepě, uvaříme si v její kuchyni večeři a jdeme brzy spát.
Další den vstáváme, jak jinak, asi tak v 5 ráno a v tichosti se vyplížíme směr nádraží. Pěšky.
La proxima parada: SEVILLA!
Líbil se vám článek? Podpořte mě. A jak?
Článek můžete sdílet. To je easy, to dá každý.
Můžete mě pozvat na rohlík.
Můžete si zakoupit mé průvodce.
I díky tomu může tento blog fungovat bez jakýchkoliv spoluprací a reklamy.
Zanechat komentář