Plán dne zní jasně: nějak se musíme z Peschiera del Garda dostat do Malcesine! Zatím nevím přesně jak, ale ono to půjde:-)! Opouštíme báječný hostel (článek zde), i když jasně vidím, že se slečně Z. odjet nechce, jak moc se jí tam líbí. Mám to stejně, v tom hostelu se člověk cítí jak někde na chalupě nebo doma v obýváku, ale já už v minulosti zažila sever jezera Garda, a tak vím, že musíme popojet. Protože kdo miluje hory, ten musí na sever! A krásná místa člověk objeví jen díky tomu, že se nebojí je objevovat. Že se nebojí opustit to hezké, ale dá šanci něčemu novému.
Mimochodem, kdo má rád hory...tak vy víte, že?
Vyrážíme do přístavu! Ráno kupujeme celkem za 15 EUR (já cca 9 EUR, dítě 5 EUR a nějaké fufníky) online lístky na trasu Peschiera del Garda – Garda. Plavba do městečka Garda má trvat něco málo přes hodinu, to dáme, i kdyby nám bylo blbě! (Jízdenky lze zakoupit i v přístavu. V hlavní sezóně bych určitě zakoupila více dopředu).
Wow, ta loď je velká! To jsem nečekala! A to jsem se bála, jestli tam budou záchody:-)) Záchodů tam je několik a navíc je tam i restaurace! Až někdy budete mít chuť takovou plavbu na Gardě vyzkoušet, doporučím tuto velkou výletní loď, kterou v jízdním řádu poznáte podle toho, že jede z Peschiera del Garda až do Riva. Loď je navíc bezbariérová, takže se nemusíte bát ani s kočárkem či invalidním vozíkem.
Baví nás to neskutečně! A mně je jasné, že hodina je prostě málo! Má obava z toho, že 4 hodiny na lodi až do Malcesine by byla s dítětem až moc velká nuda, se rozplývá jak babička nad bobkem v plence vnoučátka. Ne, my prostě z městečka Garda nemůžeme jet busem, my musíme pokračovat lodí! Vydávám se za „kapitánem“, abych zjistila, jestli si na lodi můžu lístky dokoupit. Nevím, jestli ho můžu prásknout, tak si to domyslete, ale prostě jedeme dál a navíc máme na zmrzku a možná i na pizzu:-)! Na lodi trávíme přes 4,5 hodiny a strašně to utíká. Pro mě to je jeden z nejkrásnějších dní naší cesty!
Malcesine je malebné městečko s mnoha výletními možnostmi. My si tu otáčivou lanovku na Monte Baldo bohužel necháme až na příště, ten jeden den nám zkrátka chybí. Jestli vás ale tenhle výlet zajímá, mrkněte na můj spřátelený blog Už tam budem!
Pokračujeme autobusem do Navene (ha, umím si tu koupit i lístek!) ke kempu, kde jsme původně měly zabookovaný tenhle super stan s názvem „Coco sweet“.
Protože jsme ale změnily kvůli dešti plán, přijíždíme o den déle a strávíme zde jen jednu noc namísto dvou, nabízí nám hotelový pokoj za 51 EUR/noc. Jako takhle, bez auta je umístění kempu trochu nepraktické, na druhou stranu, na malé pláži, kam se dostaneme podchodem, jsme jen my. A kachny.
Opět se plácám po ramenou za ten neopren a neoprenové ponožky! Nelituju investice a ani toho, že jsem to táhla!
V kempu jsou moc ochotní a celou dobu nám velmi vychází vstříc – třeba i s bezplatnou změnou rezervace. A za tu cenu, no nekup to! Nicméně příště bych bez auta pláže o kousek blíž Malcesine – třeba v Campagnole!
Ostatně, do Campagnole vyrážíme autobusem na výlet již bez batohů, jen s neoprenem a svačinou. Na pláži si děláme piknik, chroupeme brambůrky a já si nechávám vymluvit díru do hlavy. Miluju to tady! Taková pohoda!
Pohodička až do chvíle, kdy zjistím, že autobus zpět do kempu, co měl jet, prostě nejede, zřejmě asi ani nepojede a další má jet asi za tři hodiny a tím si také nejsem moc jistá:-)). V hlavě se mi pere myšlenka na to, abychom šly stopovat, s pocitem odpovědnosti – přece vlastní dítě nebudu v jedenácti učit stopovat, co bych to byla za matku! Ale JANO, TY VADO, čekat další tři hodiny, když se těšíš na svého rozpustňáka? Nakonec volím cestu někde mezi a začínám ťukat na okýnka aut odjíždějících z přilehlého hotelu. To už přeci nejsou anonymní lidé, že jo… Vychází až druhý pokus – velké auto, které dovezlo hotelové hosty. Vysvětluji pánovi, kam potřebuji, že na taxi nemám peníze, protože já nejsem německý turista, ale česká matka, která jede do kempu na rozpustný kafe! On sice jede na opačnou stranu, ale odveze nás zadarmo, ještě pokecáme a zasmějeme se. Dávám mu peníze, které bych utratila za autobus a všichni jsme spokojení. On udělal dobrý skutek a my máme zážitek.
Večer si posedíme ještě na naší soukromé pláži s kachnami a pak už jen naklepeme PEŘINY. Johohó!
Uléháme s tím, že uvidíme, co bude zítra. Rozhodneme se ráno podle počasí… však ono to nějak dopadne. Cítím, že každým dnem se cítím volnější a začíná mi být dost jedno, že už dávno nejedeme podle plánu. Však ono to vždycky nějak dopadne!
„Mami, když se změní plány, neznamená to, že to, co přijde, musí být horší. Ono to může být ještě mnohem lepší. A to, co se zdá jako krize, je nakonec ten nejlepší zážitek!“
Jo! Sice není ve škole, ale učí se i tak strašně moc…
Taky bych si myslela, že 4hodinová plavba bude už pak nudná. Takže díky za další skvělý tip!